Cihelna na Šídlovci

Byla ve vlastnictví Vítkovických železáren a vyráběly se zde několik let cihly z granulované  vysokopecní strusky. Přeměna tekuté vysokopecní strusky na granulát se prováděla přímo v prostoru vysokých pecí, a to  jejím prudkým ochlazením  vodou. Vzhledem i vlastnostmi se granulát  podobal sopečné pemze. Používal se k různým účelům, hlavně však k výrobě cihel.  Tato výrobna byla v Hrabové  na Šídlovci. Pojivem byl levný vysokopecní cement z cementárny Vítkovických železáren.  Cihly měly „německý“ formát  250x125x65 mm, byly velmi lehké, vážily pouze cca 3 kg. Používaly se především při stavbě bytových domů na Šídlovci a sloužily k různým stavebním účelům ve všech závodech Vítkovických železáren. Byly prodávány i zaměstnancům.

Cihelna byla umístěna na zastřešené dřevěné plošině nad korytem potoka, tekoucího kolem vítkovické  haldy, v místě naproti budoucí kotelny „Nového Šídlovce“. Toto umístění nebylo náhodné, k dopravě struskové pemzy sloužila železniční kolej, vedoucí po okraji haldy.  Materiál byl z vagonů ručně vykládán lopatami na  svah haldy a postupně sjížděl do blízkosti velkokapacitní míchačky na beton. Ta byla umístěna na východním konci dřevěné plošiny. Byla plněna ručně lopatami granulovanou struskou s přídavkem cementu a malého  množství vody.

Pracoval jsem zde v roce 1950 měsíc na prázdninové brigádě, a dodnes si pamatuji na  různé detaily. Velice jsem tehdy obdivoval tvářecí stroj, kterému se říkalo „dusadlo“. Cihly se tvarovaly v kovové formě, tvořené šestnácti komorami ( dvě řady po osmi). Ty se zaplnily betonovou směsí a tato se  následně zhutnila pomocí  pěchů. Ty vyzvedl elektromotor do výše cca 1 m a zhutnění nastalo jejich pádem do formy. Muselo být dosaženo předepsané  tloušťky cihly V případě potřeby se tato operace několikrát  opakovala. Pak se pomocí ruční páky kovová forma zvedla a  dřevěnou podložku s 16-ti cihlami přemístili  dva dělníci na lanový dopravník, vedoucí do sušárny. Tam dva dělníci podložku s cihlami přemístili do „štosů“, ze kterých po vytvrdnutí a vyschnutí se cihly ukládaly na ložnou plochu nákladních  aut o odvezly na místo spotřeby.

V cihelně se denně vyrobilo cca  tisíc cihel.  Pracoval jsem převážně při odběru cihel z „dusadla“ a při jejich ukládání v sušárně, někdy při plnění míchačky.  Za vydělané peníze jsem si koupil sváteční oblek s tehdy módním dvouřadým sakem se zadními postranními „kapsami“ a s kalhotami "do zvonu".

Výroba v cihelně  byla ukončena cca  v roce 1952 a to pro hygienické problémy v prostoru vysokých pecí Vítkovických  železáren. Při zchlazování tekuté strusky vodou vznikalo velké množství vodní páry, prosycené zdraví škodlivým oxidem siřičitým. Co se tolerovalo v době válečné a i několik let po válce, to se stalo postupně neúnosné.

10. 9. 2022     V.S.