Sametová revoluce v listopadu 1989 velmi poznamenala i politický život v naší obci. Své chování radikálně změnili tehdejší místní komunisté. Ti fanatičtí (mohl bych jmenovat) již nebyli ostatním občanům tak nebezpečni, ti méně aktivní zahazovali stranické legitimace a mnozí z nich „převlékali kabáty“ a hledali uplatnění v nově se tvořících stranách a hnutích (také jako pamětník bych je mohl jmenovat).
Dosavadní způsob řízení obce prostřednictvím Obvodního národního výboru v Ostravě-Zábřehu se ukázal neúnosným. Několik prozíravých občanů Hrabové začalo prosazovat osamostatnění naší obce.
Vzpomínám si na dva, na Břetislava Mutinu a na Břetislava Stárka. Ti zorganizovali anketu, které se zúčastnilo cca 1000 občanů. Většina z nich byla pro osamostatnění Hrabové, a to s využitím možností, které poskytoval nový zákon o obcích
Aktivita těchto dvou občanů je právem zaznamenána i v obecní kronice Hrabové. Byly to výjimečné osobnosti a zasluhují naši úctu a obdiv.
Pak byly vyhlášeny komunální volby, do kterých se přihlásila KSČ, OF ( Občanské fórum) a SNK. Toto Sdružení nezávislých kandidátů se spojilo s místními lidovci a vytvořili společnou volební koalici.
Volby proběhly 24.11.1990 za velké pozornosti Hrabovanů. K volebním urnám přišlo více jak 80 % oprávněných voličů.
Po volbách vzniklo nové zastupitelstvo, ve kterém měla většinu volební koalice SNK a ČSL se ziskem 10 mandátů. OF získalo 3 mandáty, KSČ mandáty dva.
Mnozí občané Šídlovce preferovali kandidáty KSČ, občané vesnické části preferovali kandidáty volební koalice a kandidáty OF.
Starostou byl zvolen Ing. Rundt (koalice), za místostarosty Břetislav Stárek (koalice) a Ing. Rostislav Gavlas (koalice), funkci radních získali Ing. Milan Franz (OF), a lidovec Petr Balušek (koalice).
V zastupitelstvu mimo uvedené osoby zasedli za KSČ Ing. Svoboda a JUDr. Malarz, za OF Ing. Tardy a Ph. Dr. Mecnerová, za koalici Jan Lyčka, Anna Svobodová, Jiřina Peterová, Ing. Oldřich Kander a doc. Ing. Antonín Vítek.
Tajemnicí nového městského obvodu byla jmenována paní Vladislava Kopitzová. Městský úřad zvolil za své sídlo budovu bývalé školy na Bažanově ulici. Do té doby zde byla pošta, kancelář místní organizace KSČ a v patře se nacházel sklad plynových masek CO.
Prvními úředníky nově zřízeného MOb Hrabová byla účetní paní Kořínková, stavební úřad vedla Ing. Faicová a sociální problematice se věnovala paní Kelnarová.
Zajímavý je rozpočet na rok 1991. Největší příjmovou položkou jsou dotace města a státu, daň z příjmu obyvatel a domovní daň. Celkové příjmy se plánovaly na 7,5 mil. Kč.
Na stránce výdajové byla největší položkou údržba budovy školy na Paskovské ulici ( nutná oprava střechy) , opravy bytového fondu na Šídlovci ( nutné napojení septiků na kanalizaci) a náklady na provoz úřadu a zastupitelstva. Tyto náklady byly tehdy pouhých 600 tis. Kč, z toho na provoz úřadu 500 tis. a na odměny zastupupilelům 100 tis. Kč.
V roce 2020 jsou náklady na úřad cca 10 mil. Kč a náklady na zastupitelstvo cca 2 mil. Kč. Taková jsou fakta, a nestačím se tomu divit. Především mě překvapuje, že katastrofální růst neproduktivních nákladů na provoz obce (na místní byrokracii) proběhl (a stále probíhá) s tichým souhlasem zdejší samosprávy.
Vidím veliký rozdíl v odborné a politické úrovni mezi zastupiteli v roce 1990 a zastupiteli v roce 2020. A také v politické a společenské aktivitě zdejšího obyvatelstva. Ale jak tento negativní trend změnit? Jakožto obdivovatel lidové moudrosti mě napadá přísloví: „Kdož chce kam, pomožme mu tam“. Výstižné je i rčení " Komu není rady, tomu není pomoci".
17.9.2020 V.S.