Hrabovská pouť

Za jednu  z hlavních akcí včerejšího slavnostního dne jsem považoval přednášku Tomáše Majliše na téma „Stará Hrabová“. Ujel mi autobus, takže jsem se trochu zpozdil, přednášející právě řešil problematiku hrabovských rybníků a důvody, proč byly zrušeny. Zájem o přednášku byl velký, místnost v přízemí logopedické školy byla zcela zaplněna. Všiml jsem si, že přišli nejenom starší, ale i mládež.

Pak jsem vyrazil ke stánkům. Tolik jich snad nikdy dříve nebylo, a ten sortiment! Mimo obvyklé zboží dokonce pletené ponožky a čepice, uzenářské výrobky, koblihy, vepřové řízky, dřevěné lžíce a vařechy a mnoho dalších předmětů, nabízených k prodeji.  Pouťová perníková srdce byla vystavena na ploše cca 5x2m a bylo jich tam možná sto, každé jiné. Největší zájem byl o horkou medovinu a o svařák. Asi tradice, na Kateřinu bývá obvykle chladno. Chvíli jsem uvažoval, zda se to stánkářům vyplatí, zda je tržba úměrná nákladům. Asi ano, jinak by tento typ podnikání neprovozovali. Možná mnozí si říkají „naposled“, ale za rok zase přijedou. Ocenil jsem vysoký stupeň organizace, každý stánek měl své  přesně určené místo, aby zůstal dostatečný prostor pro návštěvníky. Těch bylo nebývalé množství, odhadem přišlo půl Hrabové, a možná i občané z okolí.  

Před Domem zahrádkářů vyhrávala dechovka, počet posluchačů úctyhodný. Také velký zájem o řetízkový  kolotoč a další atrakce, určené pro děti.

Následovala návštěva našeho  kostelíčka. Byl to nejhezčí zážitek z poutě. Vyslechl jsem část dnešního kázání, ocenil vynikající akustiku při hudebních pasážích.  Velmi na mne zapůsobil způsob výkladu pana faráře o životě svaté Kateřiny.  Zdůraznil, že tato světice před zradou svých ideálů dala přednost smrti. Vše bylo řečeno jazykem srozumitelným i  současné generaci. Pan farář je vynikající řečník a  asi u zdejších  věřících velmi oblíbený. Soudím tak podle počtu přítomných, kde nešlo přehlédnout velký počet mladých a i těch nejmladších.  Což je velmi dobrá zpráva.

Při čekání na autobus domů na lavičce autobusové zastávky jsem vzpomínal na poutě z mého dětství. Bylo to ve Staré Bělé,  v době války to bylo úplně jiné, stánkáři prodávali tehdy dostupné věci, jako různé prstýnky a náramky, pro kluky kapesní nože, populární byly tzv. šťastné balíčky, píšťalky, trumpety  a různé jiné tretky. Pokud jde o pamlsky, bylo to špatné, cukrovinky a výrobky z mouky a masa se nevyskytovaly, jedinou pochoutkou byly kvašené okurky. Největší atrakcí byly kolotoče, menší pro děti a tzv. burdák pro dospělé. Ten pro děti byl na lidský pohon, pro dospělé již na elektriku. Lidský pohon u malého kolotoče obstaralo několik chlapců, za odměnu se pak svezli „zadarmo“.

Večer se pak konala taneční zábava. I v době války se lidé rádi veselili, aby alespoň na chvíli zapomněli na to, co je čeká zítra. Dnešní generace vůbec nedokáže pochopit, jak se má dobře.

21. 11. 2016    V.S.