Předpokládám, že ti, kteří se ve středu 21. února 2018 dostavili na přednášku dr. Málkové o našem rodákovi, nebyli zklamáni. A odcházeli s přesvědčením, že Vilém Závada byl vskutku výjimečnou osobností a že mu stále dlužíme odpovídající úctu a ocenění.
Místní samospráva v Hrabové „promarnila“ projevit tuto úctu a ocenění v roce 2005 (sto let od narození V.Z) nebo v roce 2012 (30 let od úmrtí V.Z.). Tato má výtka směřuje především k tehdejším starostům Hrabové.
Zásluhou některých občanů bylo toto opomenutí napraveno v současné době, a to vybudováním „Naučné stezky Viléma Závady“. Krom toho je ještě stále možnost uvažovat o umístění pamětní desky se jménem Viléma Závady v parku naproti hrabovské radnice.
Ale vracím se ke středeční besedě. Každý musel ocenit nejenom obsah, ale i emocionální způsob projevu dr. Málkové. Myslím, že u svých studentů na Filosofické fakultě Ostravské univerzity je velmi oblíbenou kantorkou.
Protože se (jako amatér) zabývám také dílem V.Z., dovolím si ocenit rozsah znalostí této dámy o životě a díle V.Z. A to včetně výstižného vysvětlení velmi subtilních a intimních okolností, které umožnily tak výrazný úspěch našeho rodáka jako básníka, a to především v prvé polovině jeho umělecké dráhy. Tehdy byl rovnocenným autorem s velikány české poezie, se Seifrtem, Nezvalem, Halasem, Holanem.
Dle mých skromných možností jsem se rovněž snažil o popularizaci života a díla Viléma Závady. Svědčí o tom cca 20 článků, zveřejněných v minulých letech v Hrabovských novinách. Tyto své příspěvky a komentáře jsem soustředil na speciální záložce HN s názvem Život a dílo Viléma Závady.
Pro nové čtenáře HN si dovolím připomenout, že jsem v těchto článcích otiskl text vzpomínek V.Z. na jeho dětství, a to až do doby odchodu z Hrabové v r. 1923 na univerzitu do Prahy. Také jsem zde zveřejnil poměrně neznámé vzpomínky jeho někdejší kolegyně a rodinné přítelkyně paní Heleny Směřičkové, publikované poprvé v r. 2002.
Opakovaně se stále setkávám s otázkou původu názvu Závadova ulice v Hrabové. Opakovaně i dnes sděluji, že tento název nemá s naším básníkem nic společného. Ulice nese jméno jeho příbuzného, který jako příslušník ilegální skupiny v době 2.sv. války byl zatčen a zahynul v roce 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.
Taktéž znovu upřesňuji, že rodný domek Viléma Závady již nestojí, byl zbořen někdy v letech 1930 -1935. Stával v zahradě v blízkosti Paskovské ulice v místech dnešní ulice Joštova a měl č.p. 29. Na tomto pozemku si pak postavila vilku sestra Viléma Závady Ludmila. Dnes je tento dům opuštěn, její potomci a majitelé domku žijí mimo Hrabovou.
Myslím, že díky současnému zastupitelstvu (a především díky současné letopisecké komisi) byly dřívější „dluhy“ k našemu rodáku dostatečně odčiněny. A také díky dr. Málkové a jejímu článku o Vilému Závadovi v publikaci Martina Slepičky Historie obce Hrabová. Předpokládám, že naši pedagogové na naší ZŠ mají tímto dostatek učebních materiálů, aby i naše děti byly seznámeny s životem a dílem našeho slavného rodáka.
23.2.2018 V.S.