Jsme nepolepšitelní

V minulých dnech jsem do HN napsal článek o naší bytové komisi. Snažil jsem se zdůraznit výhody eventuální  další privatizace obecních bytů a také požadavek na  zajištění rentability  bytového fondu. Laicky řečeno, nájemci by měli svým  nájemným uhradit veškeré náklady, spojené s provozem bytového fondu.  To jsem pokládal za  důležité sdělení mým čtenářům v uvedeném  článku.

Na FB se ozvali  k tomuto tématu dva občané  s tím, že návrh na doplnění  bytové komise o dalšího člena (viz zápis z bytové komise)  je v rozporu s požadavky, uvedenými v zákoně o obcích. Tedy že počet členů komise musí být lichý. ¨

Tito diskutéři nepokládali za nutné se vyjádřit k zásadní problematice našeho bytového fondu a věnovali se  nepodstatným prkotinám.Tedy, že v bytové komisi nemůže být sudý počet členů.

Vždyť bytová komise je pouhým  (i když významným) poradním orgánem rady a  její členové  ani nemusí hlasovat. Takže proč by nestačilo mít v této komisi pouze čtyři členy? Důležitá je kvalita a ne kvantita. Radě by úplně stačil k jejímu konečnému  rozhodování pouhý přehled názorů jednotlivých  členů této komise.

A jsme opět u kořene našich problémů. Neřeší se to podstatné, ale pouze různé byrokratické prkotiny.

Soudím, že příčinou toho je současná školní výchova. V mé době na tehdejším gymplu kantoři studentům zdůrazňovali, že je nutno pozorně oddělovat  to podstatné od toho nepodstatného. A soustředit své úsilí pouze na to podstatné. Nechápu, proč  tento způsob myšlení se dnes již neuznává a řeší se přednostně  pouze různé nepodstatné záležitosti. To mi můj (údajně senilní) rozum nebere.

6. 2. 2019   V.S.