Navigace: Vladimír Slavík > Knižní pátek o životě a díle Vladimíra Škutiny

Knižní pátek o životě a díle Vladimíra Škutiny

 

V období „Pražského jara“  byl velmi populární, dnes je téměř neznámý. Tehdy  se proslavil především  jako  moderátor oblíbených pořadů s Janem Werichem a běhen srpna 1968 jako jeden z hlavních organizátorů protiokupačního televizního vysílání.

Narodil se v Praze lednu 1933.  Po maturitě  v roce 1950 byl krátce redaktorem novin Práce,  pak dělníkem v Tatře Smíchov a v Armabetonu. Začal studovat na FAMU, ale školu po roce opustil a zvolil si svobodné povolání. Připravoval revuální pořady a kabarety pro některé pražské scény a pro zájezdová vystoupení pražských umělců.  V období 1953 – 1969 působil v Československé televizi jako scénarista zábavních i jiných pořadů. Podílel se na prvním „televizním silvestru“, byl spoluautorem velmi oblíbených seriálů  Ztracená revue, Půjčovna talentů a  dvou detektivních cyklů.

Od května 1962 do února 1963 byl vězněn za urážku hlavy státu. V restauraci měl prohlásit, že prezident republiky Antonín Novotný je vůl. Po propuštění z vězení pracoval jako stavební dělník, a na začátku Pražského jara, v říjnu 1967,  se mohl vrátit opět do televize, kde jako redaktor dosáhl značné popularity cyklem rozhovorů „Co tomu říkáte, pane Werichu?“

V srpnu 1969 byl podruhé zatčen a odsouzen, tentokrát na 5 let, a to za pobuřování a hanobení republiky a jejich představitelů a  za přípravu trestného činu hanobení socialistických států. Pod značným nátlakem podepsal ve vězení spolupráci s StB. Po propuštění v roce 1974 pracoval jako plavčík a skladník. Tajné policii podával hlášení o Petru Uhlovi, Ivanu Klímovi, Ludvíku Vaculíkovi, Jaroslavu Hutkovi a o dalších disidentech a osobnostech „praž;ského jara“. V roce 1977 podepsal na doporučení StB Chartu 77 a pak podával informace i  o její činnosti.

V roce 1978 mu bylo povoleno vystěhování s celou rodinou do Švýcarska. Do Československa se vrátil v roce 1990  a snažil se zapojit do politického života,  kandidoval neúspěšně i do sněmovny.

O jeho spolupráci s StB se veřejnost dozvěděla až v roce 1992. Zprvu se bránil tomuto nařčení, ale pak žil až do své smrti  v ústraní. Zemřel v roce 1995 na rakovinu.

 Publicistika: Bez vavřínů. Povídky o českých vynálezcích (1953). Pět kotoulů nazad. Humoresky z pravěku sportu (1955). Kriminalistická laboratoř (1966) - s J. Šiklem. Kriminalistický archiv (1967) -  s J. Šiklem. Jezdec a smrt (1968). Kriminalistické případy (1969) – s J. Šiklem. Kriminalistický případ s opicí (1969). Prezidentův vězeň (1969). Variace na zločin. (1970) – s J. Šiklem. Rodič v síti (1978). Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů (1979). Škutiniády (1979). Zehn Millionen Schwejks (1979). Svět jako skleněná duhová kulička (1979). Kriminalistický případ s autoporodem (1981). Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu! (1981). Vagon strachu (1981) – s J. Gillarem.  Josef Švejk a Josef K., dva osamělí chodci na Karlově mostě (1982) – s J. Gillarem. Mrtvá babička na střeše automobilu a její záhadné zmizení (1983). Zurück ins Paradeis, Adam! (1983) – s J. Gillarem.  Die blaue Lachmöwe (1985). Kde bydlí čas (1985). Lenin v Curychu (1985) – s J. Gillarem a J. Hochmanem. Přesilovka (1986) – s J. Valentou. Ukradený Ježíšek (1988). Padělané vraždy (1991) – s J. Gillarem. Odstrašující případ (1991). Vražda pro Madonu (1992).

20. 1. 2023      V.S.

 

 
© vladimirslavik.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma