Minulost naší domoviny: Kapitola 1- Prostor mezi Odrou a Ostravicí ve 12. století

Prostor mezi Odrou a Ostravicí ve 12. století.

 Historické prameny se shodují v tom, že tento prostor byl hustě zalesněn. Tehdejším vládcům, českým Přemyslovcům a polským Piastovcům to vyhovovalo, cítili se bezpečněji za hradbou hustých hvozdů, které je chránily od nenadálého napadení z druhé strany. Vesnice a města v těchto místech ještě nebyla, snad se zde usadilo z různých důvodů pouze několik jednotlivců. Nebyly zde ani cesty, pouze pěšinky, vytvořené  zde žijící  zvěří.

Jedinou známkou  lidské civilizace byly občasné karavany kupců na obchodních stezkách. Jedna vedla z Horních Uher přes Jablunkovský průsmyk k Těšínu a dále pak přes Odru  směrem na Opavu.  Druhá stezka vedla ze Slezska na Moravu a její  trasa se postupně ustálila v místech dnešní státní silnice Těšín – Frýdek Místek – Příbor – Nový Jičín – Olomouc.  

 Pohraniční les mezi Ostravicí a Odrou byl tvořen především listnatými stromy -  buky, duby, olšemi, břízami,  lípami, topoly a dalšími. V prostoru budoucí Hrabové převládal habr a dal později jméno i naší obci. Jehličnany se v těchto místech  vyskytovaly vzhledem k tehdejšímu poměrně suchému podnebí jen velice málo. Pokud jde o řeku Ostravici, její  koryto bylo ve srovnání s dnešním poněkud východněji, zhruba v místech současné železnični tratě Ostrava – Frýdlant. Čistá voda a vhodné klimatické podmínky asi působily příznivě na rybnatost těchto vod. Není vyloučeno, že se v Odře a v Ostravici vyskytovali i lososi.

Takže v prostoru budoucí Ostravy, Vítkovic, Hrabůvky, Zábřeha,  Hrabové, Paskova, Staré a Nové Bělé a dalších obcí v této době byly pouze lesy, místy palouky, močály a bažiny. Panenská příroda se vším všudy, ještě nenarušena lidskou činností.   

Nejbližším sídlem byla Olomouc, která vznikla již v 7. století jako slovanské hradiště. Ve 12. století zde byl hrad, klášter a příbytek biskupa. Toto sídlo ještě nemělo všechny znaky města, to vzniklo až v dalším století.

Odjakživa ovlivňuje život lidského společenstva počasí. Období příznivého a nepříznivého počasí se střídají a tento faktor má rozhodující vliv i na dějinné události. Od  9. až do konce 12. století bylo ve střední Evropě stabilní, mírně deštivé a teplé počasí, a to bez podstatnějších výkyvů. Některé studie dokonce uvádí, že tato čtyři století patřila ve střední a v severní Evropě k nejpříznivějším za posledních 8 tisíc let. V této době ostrov Grónsko v severním moři dostal název „Zelená země“ a Vikingové zde pěstovali obilí a na loukách se pásl dobytek.

 Příznivé počasí mělo vliv i na rozvoj zemědělství a  relativní dostatek potravy způsobil i  růst populace v Evropě. Přebytečné obyvatelstvo našlo svou existenci v tehdejších neobydlených oblastech, ke kterým patřila i severní Morava.  Nastalo období kolonizace, o kterém pojednáme v příštích dílech našeho seriálu.

5. 1. 2017     V.S.