Historii našich zemí ve středověku nelze pochopit bez vědomostí o tehdejších náboženských sporech a jejich řešení. Pro středověkou společnost měly podobný význam, jako pozdější spory mocensko - ideologické, které také vedly často k válkám.
Reformace.
Reformační snahy ve středověké katolické církvi vznikly s cílem napravit množící se jevy, které neodpovídaly původním křesťanským zásadám. Podstata sporu byl rozpor mezi tím, co hlásala bible a mezi praktickým konáním představitelů církve. Mnohým věřícím se nelíbilo hromadění bohatství církve, vymáhání stále dalších církevních poplatků, kupčení se spásou duše prostřednictvím odpustků a v neposlední řadě rozmařilý život kněží a mnohých i výše postavených církevních hodnostářů. V průběhu reformace se vytvořily nové protestantské církve.
Protestantismus.
První snahy o reformaci církve vznikly v Německu, kdy v r. 1517 zveřejnil svůj protest teolog a kazatel Martin Luther. To byl začátek hnutí, které má souhrnný název protestantismus. Vzbudil velkou pozornost jak mezi prostými věřícími tak u církevních představitelů. Odezva byla nečekaná, v celém Německu vznikaly náboženské nepokoje s požadavkem reformovat církev podle představ Martina Luhera. Propagací tohoto hnutí se chopila i německá šlechta a žádala, aby mohla ona i jejich poddaní vyznávat a praktikovat svobodně toto nové náboženství. Aby se odlišili od katolíků, nazývali se evangelíky a vytvořili rozsáhlé oblasti, kde se vyznávala nová víra. Byli však vojensky poraženi a následně začalo v Německu jejich pronásledování . Přes všechna příkoří přetrvaly protestantské církve až do dnešních časů. České země se po potlačení stavovského povstání rekatolizovaly, ale severní část Evropy zůstala protestantská. Od otců zakladatelů získali stoupenci těchto církvi i pojmenování, jako luteráni, kalvinisté. Kromě toho jsou činní i adventisté, babtisté, metodisté, presbyteriáni, puritáni a další.
Ultrakvisté.
Reformační hnutí se rozšířilo i do českých zemí. Hlavním ideologem byl Jan Hus. Teologické disputace o způsobech přijímání těla a krve Páně a následné upálení Jana Husa v Kostnici nakonec skončilo křižáckými výpravami proti husitům. Po jejich ukončení se obyvatelstvo Českého království rozdělilo na katolíky a ultrakvisty. Ultrakvisté, česky kališníci, byli stoupenci hnutí, které vzešlo z husitství a existovalo až do rekatolizace po bitvě na Bílé hoře v 17. století.
Ultrakvisté byli významnou vírou v Čechách a měli silné zastoupení i na Moravě. Od katolíků se lišili způsobem přijímání. Ultrakvisté nekompromisně vyžadovali, aby tento obřad se prováděl přesně podle textu evangelia: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vskřísím v poslední den.
Jednota bratrská.
Byla založena po skončení husitských válek a stala se významnou složkou tehdejší české společnosti. Dostala se však do konfliktu nejen s katolíky, ale také s kališníky. Úpadek církve nastal v důsledku porážky českých stavů na Bílé hoře v r. 1620, kdy mnoho protestantů opustilo vlast. Církev ale dál existovala v utajení a přežila až do r. 1861, kdy na základě císařského patentu nastalo zrovnoprávnění protestantů s církvi římskokatolickou.
Závěrem se omlouvám všem případným čtenářům Hrabovských listů za toto školení, ale bylo nezbytné pro pochopení dějů, popisovaných v seriálu „Minulost naší domoviny“.
24. 1. 2017 V.S.