Navigace: Vladimír Slavík > Minulost naší domoviny: Kapitola 13 - Náboženská reformace ve středověku

Minulost naší domoviny: Kapitola 13 - Náboženská reformace ve středověku

 

Historii našich zemí  ve středověku nelze pochopit bez vědomostí o tehdejších náboženských sporech a jejich řešení.  Pro středověkou  společnost měly podobný význam, jako pozdější  spory mocensko - ideologické, které také vedly často k válkám.

Reformace.

 Reformační snahy ve středověké katolické církvi  vznikly s cílem napravit množící se jevy, které neodpovídaly původním křesťanským zásadám. Podstata sporu byl rozpor mezi tím, co hlásala bible a mezi praktickým konáním představitelů  církve.  Mnohým věřícím se nelíbilo hromadění bohatství církve,  vymáhání stále dalších církevních poplatků, kupčení se spásou duše prostřednictvím odpustků a v neposlední řadě rozmařilý život kněží a mnohých  i výše postavených církevních hodnostářů. V průběhu reformace  se vytvořily nové protestantské církve.

Protestantismus.

První snahy o reformaci církve vznikly v Německu, kdy v r. 1517 zveřejnil svůj protest teolog a kazatel Martin Luther. To byl začátek hnutí, které má souhrnný název protestantismus. Vzbudil  velkou pozornost jak mezi prostými  věřícími tak u církevních představitelů. Odezva  byla nečekaná, v celém Německu vznikaly náboženské nepokoje s požadavkem reformovat církev podle představ Martina Luhera. Propagací  tohoto hnutí se chopila i německá šlechta a žádala, aby mohla ona i jejich poddaní vyznávat  a praktikovat svobodně toto nové náboženství. Aby se odlišili od katolíků, nazývali se evangelíky a vytvořili rozsáhlé oblasti, kde se vyznávala nová víra. Byli však vojensky poraženi a následně  začalo v Německu jejich pronásledování . Přes všechna příkoří přetrvaly protestantské církve až do dnešních časů.  České země se po potlačení stavovského povstání rekatolizovaly, ale severní  část Evropy zůstala protestantská.  Od otců zakladatelů získali  stoupenci těchto církvi i pojmenování, jako luteráni, kalvinisté. Kromě toho jsou činní i adventisté, babtisté, metodisté, presbyteriáni, puritáni a další.

Ultrakvisté.

Reformační hnutí  se rozšířilo i do  českých zemí.  Hlavním ideologem byl  Jan Hus. Teologické disputace o způsobech přijímání těla  a krve Páně a následné  upálení Jana  Husa v Kostnici  nakonec skončilo křižáckými výpravami proti husitům.  Po jejich ukončení se obyvatelstvo Českého království  rozdělilo na katolíky a ultrakvisty.  Ultrakvisté, česky kališníci, byli stoupenci hnutí, které vzešlo z husitství a existovalo  až do rekatolizace  po bitvě na Bílé hoře v 17. století.

 Ultrakvisté byli  významnou vírou  v Čechách a měli silné zastoupení i na Moravě. Od katolíků se lišili způsobem přijímání.  Ultrakvisté nekompromisně vyžadovali, aby tento obřad se prováděl přesně podle textu evangelia:  Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vskřísím  v poslední den.

Jednota bratrská.

Byla založena po skončení husitských válek a stala se významnou složkou tehdejší české společnosti. Dostala se však do konfliktu nejen s katolíky, ale také s kališníky. Úpadek církve  nastal v důsledku porážky českých stavů na Bílé hoře v r. 1620, kdy mnoho   protestantů opustilo vlast.  Církev ale dál existovala v utajení a přežila až do r. 1861,  kdy na základě císařského patentu nastalo zrovnoprávnění  protestantů s církvi římskokatolickou.

Závěrem se omlouvám všem případným čtenářům Hrabovských listů za toto školení, ale bylo nezbytné pro pochopení dějů, popisovaných v  seriálu  „Minulost naší domoviny“.

24. 1. 2017    V.S.

 
© vladimirslavik.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma