Minulost naší domoviny: Kapitola 20 - Sadista a sexuální maniak ze Zábřeha

Z historické literatury jsou známy případy sexuální deviace v příběhu Čachtické paní z počátku 17. století  na nedalekém Slovensku a také příběh  nemanželského syna Rudolfa II a  Kateřiny Stradové jménem Julio Caesar,  který byl pro své nenormální chování zavřen na hradě v Českém Krumlově. Tam brutálně zavraždil svou milenku, dceru místního lazebníka  a rozsekal její tělo. Žil pak do konce svého života pod dozorem na tomto hradě. Při jeho pozdější smrti jeho otec, císař Rudolf, netruchlil.

I u nás v nedalekém Zábřehu nad Odrou  byl podobný případ. Naštěstí ne nyní, ale v 17. století.

Jde o osobu Mikuláše mladšího z rodu Jana Kryštofa. Tento tehdejší  olomoucký kanovník se ujal v r. 1641 zábřežského léna.  Měl syna Felixe s přezdívkou Orlík,  který vstoupil do dějin Zábřeha a okolí jako sadista a sexuální maniak. Stal se postrachem svých bezbranných poddaných a jeho činy nešlo přejít mlčením.

Při prvním soudním líčení byl obviněn z nečestného a nekřesťanského zacházení s poddanými, kterým zbytečně poškozoval jejich majetek, především koňské spřežení , kradl jim dobytek bez náhrady, úředním osobám holil brady a v Ostravě zamordoval bezdůvodně jednoho soldáta.

 Druhý soudní průhon pokračoval obviněním z cizoložných a násilných hříchů, kterých se dopustil nad jednou poddanou tím, ačkoliv tato manžela měla, obořil se na ni a násilí ji učinil. To se opakovalo, když dotyčná přišla na jeho žádost na faru pro chleba.

 Třetí průhon se zabýval jeho chlípným  a násilným  zacházením  s poctivými děvečkami, které před ostatními prznil a poskvrnil. Ženy si zval do svého domu pod záminkou předení, ale pak jim na tajných místech vlasy chtěl oholit nebo pomocí  věchtu slámy zapálit.

Teprve čtvrtou žalobou vyvrcholil výčet jeho zločinů, kdy pan Felix, řečený Orlík, zavraždil bezdůvodně svého písaře.

Následoval v r. 1649 soud, který obvinil Mikuláše mladšího z hrubého zacházení s poddanými, ze znásilnění vdané poddané, se smilstva se svobodnými děvečkami a z vraždy písaře Kašpara. Obžalovaný byl internován až do konce soudního procesu  na Hukvaldech. Za křivé svědky mu posloužili okolní šlechtici a dokonce i kněz.

Zdálo se, že pan Orlík vyvázne beztrestně, ale proti tomu se postavil  biskup i kapitula. Následovalo další jednání v Brně, kde proti Orlíkovi svědčilo 14 sedláků ze Staré Bělé, Zábřehu a Výškovic. Všichni potvrdili bezohledné a surové jednání pána s poddanými. Soud projednal i nové  provinění , kterého se dopustil obžalovaný na Jurovi  Hrabovském z Bělé. Tento šel bez jeho svolení na jarmark do Frýdku, a když se to pán dozvěděl, předvolal jej k výslechu, při kterém mu strhl kalhoty a svíčkou ho popálil v rozkroku.

 Pět z vyslýchaných mužů ve stalo přímou obětí „holení brad“. Orlík tuto krutost spáchal na farském dvoře v Bělé ševcovským nožem, takže mnozí krváceli. Tomáši Sýkorovi  to prováděl opakovaně, i když tento ho prosil, ať tak nečiní.

Konečný výrok soudu byl přesto poněkud mírný,  dostal jen  pokutu 400 tolarů, které byly určeny na zbožné účely. Ve vězení na Hukvaldech si odpykal pouhé tři měsíce.

Největším jeho trestem byla  však následná ztráta zábřežského léna, připojeného mezitím  podle biskupova rozhodnutí ke kapitálnímu statku Petřvaldu. Biskup tak potrestal pana Orlíka velmi citelně na jeho majetku.

Tento příběh vypovídá o tehdejších poměrech a i o tom, že i tehdy  zde byla  určitá zákonnost, i když směrem k poddaným dosti problematická. O dalších osudech pana Orlíka historické prameny mlčí.

Informace k tomuto článku jsem čerpal z publikace J. Stibora o dějinách Staré Bělé.

1. 2. 2017      V.S.