Navigace: Vladimír Slavík > Minulost naší domoviny: Kapitola 21 - Ostrava v 17. století

Minulost naší domoviny: Kapitola 21 - Ostrava v 17. století

 

Toto období bylo za celou dobu existence města určitě nejtěžší.  Stavební rozvoj, zahájený v minulém století postavením kamenné radnice,  přestavbou  kostela a postavením mnohých nových staveb  byl následkem válečných a jiných  událostí  na dlouhou dobu přerušen.

Hlavní příčinou tohoto úpadku byla třicetiletá válka, během které operovaly v okolí Ostravy  různé armády.  Tehdejší olomoucký biskup, František z Ditrichštejna,  se všemožně snažil chránit majetek kapituly, ale neúspěšně. Kraj kolem Ostravy byl zaplaven vojsky obou válčících stran a všichni požadovali od místního obyvatelstva potraviny, píci pro koně a peníze na žold. Většina polí byla neobdělána a následný nedostatek potravin ještě zvyšoval všeobecnou bídu.

Do toho všeho se vmísily i komplikace, pramenící z antagonismu mez místními  katolíky a protestanty. Zkonfiskovány byly všechny statky nekatolické šlechty. Katolík kardinál  Ditrichštejn nařídil na  statcích a ve  městech  kapituly nové daně na vydržování císařské armády.

 Válečné události byly provázeny i morem, který se nevyhnul ani městu, a v roce 1625 zahubil na 500 obyvatel, tedy polovinu tehdejšího  osídlení. Ještě velmi dlouho byla  ve městě pustá obydlí a ti, kteří zůstali naživu, začínali znovu  budovat městskou infrastrukturu a vše, co bylo potřebné  pro zajištění základních životních potřeb.

Ale to nebyl konec tehdejšího utrpení. Nastala další válečná etapa,  Ostravu obsadily v r. 1626 dánské oddíly, které válčily s vojskem hraběte Arnošta z Mansfeldu.  Obsadily město, které vyrabovaly a zpustošily. Pak byl asi 10 let klid, ale stále v okolí manévrovalo císařské vojsko.

Pak vtrhli  do našich krajin v r. 1642 Švédové. Současně povstali Valaši, kteří očekávali od Švédů podporu ve svých požadavcích na zmírnění robotních povinností. Ostravy se zmocnila švédská armáda v r. 1643. Vystřídaly se zde několikrát  armády obou soupeřů a město je muselo ubytovat, vydržovat a při jejich  odchodu vyplácet  vysoké výkupné.   Městská rada vyhotovila soupis všech výdajů na akce švédských a císařských vojsk a žádala na biskupské správě různé úlevy. Není známo, zda bylo této žádosti vyhověno.

Život města se obnovoval jen velmi pomalu. Velký počet opuštěných domů a polností se dlouho nedařilo osazovat novými majiteli. Příjmy města byly minimální, zato výdaje značné. V příjmové části bylo důležité městské mýto,  výnosy z rybníků,  městských mlýnů a z prodeje  piva. Mimo městského pivovaru se vařilo stále i v soukromých domech a poplatky za toto právo byly poměrně vysoké.

 Na výdajové stránce  to byly platy písaři, obecnímu hospodáři, poslovi, porybnému, zvoníkovi, hodináři, pastýři, varhaníkovi, rektorovi a kantorovi. Významnou položkou byly i odměny poslům za časté a mnohdy i daleké cesty.  V investiční činnosti to byly opravy obecních nemovitostí a  budování protipovodňových hrází . Velkou položkou byly poplatky na financování císařské armády .

Úbytek obyvatelstva Ostravy byl nahrazován jen velmi pomalu, a to především populací z Horního Slezska a Polska.

V r.  1667 byla hukvaldským panstvím provedena inventura, která zjistila, že ze všech měst tohoto  panství  byla  uplynulými událostmi nejvíce postižena Moravská Ostrava.  Biskupství vidělo řešení této situace ve zvýšení požadavků na poddané a vydalo v tomto směru řadu nařízení. Na druhé straně byly sníženy některé platy a poskytnuto dříví z biskupských lesů pro potřeby města.

V následujících letech nastalo oživení městské ekonomiky. V Přívoze byl zřízen další mlýn, byl obnoven podzimní jarmark. Ale smůla nadále provázela  Ostravu. V r. 1675 vyhořela téměř polovina města. Chudoba obyvatel byla taková, že se nedařilo udržovat v dobrém stavu ani ty domy, které neshořely a počet pustých domů nadále rostl.

Teprve ke konci století nastalo  zlepšení. Přibylo  několik nově postavených domů, přibyli řemeslníci a městský trh navštěvovalo stále více prodejců i kupujících. Ale město mělo stále velké finanční dluhy a věřitele byli neúprosní.

 Poslední katastrofa v tomto pro Ostravu nešťastném století přišla v r. 1695. Jarní vody zaplavily město,  byla zničena úroda ozim a jařin v širokém okolí, voda strhla a odplavila ornici z polí. Bylo to pro Ostravu opravdu tragické století.

3. 2. 2017     V.S.

 
© vladimirslavik.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma