Minulost naší domoviny: Kapitola 6 - Zdejší vesnice ve 14. století

Po sklizení prvních úrod a postavení nezbytných hospodářských budov mohli se nově příchozí kolonisté věnovat i svým obydlím a na místě provizorních příbytků stavět stabilní obytné domy.

V podmínkách Hrabové, kde hrozily občasné záplavy,  se asi tyto domy stavěly  na vyvýšené podezdívce z kamenů, přivezených z blízké řeky.  Pro vlastní stavbu se použilo vhodné dřevo z místních lesů.  Domy byly obdélníkového půdorysu a měly pouze jednu místnost, kde se spalo a v zimě i vařilo. Okna byla malá, opatřena průsvitnými blanami a okenicemi. Střecha byla sedlová, pokryta slámou nebo rákosem. Dým z ohniště odcházel z příbytku střechou.

Postupně se začalo bydlení zdokonalovat vybudováním vstupní síně, stavěním topenišť , komínů a stropů nad místnostmi. Toto řešení si vynutily stále chladnější a delší zimy.  

Koncem tohoto století  měly nově stavěné domy  již  místnosti několik, uprostřed stavení byla podlouhlá síň, ze které se vcházelo dveřmi do obytné světnice, kuchyně a komory. Podlaha byla z udusané hlíny, pokrytí střechy ze slaměných došků. Ve starších domech se bydlelo a spalo  stále v jediné místnosti , původní ohniště nahradily pece,  ještě nenapojené na komín. Dým odcházel otvorem ve stropě a pak skrze střešní krytinu. Zatápělo se jen v zimě, po zbytek roku se potrava připravovala buď venku nebo v domě  na otevřeném ohništi, které bylo umístěno  těsně před pecí.

Tehdejší statek byl tvořen hospodářskými budovami (sýpka na obilí, seník, chlévy, pec na pečení chleba, sklípek na potraviny) a obytnými  staveními. Všechny  tyto objekty byly situovány tak, aby uvnitř vznikla uzavřená plocha a tím prostor pro  různé domácí práce a časem i pro  hnojiště. Pro vodu se chodilo buď do blízké řeky nebo i do studní, které nemusely být příliš hluboké.

Důležitou činností  byla příprava pokrmů. Základem bylo obilí, ze kterého se připravovala moučná jídla. Ta tvořila asi polovinu z tehdy konzumovaných pokrmů. Druhou polovinu tvořilo maso a další živočišné produkty.  Naši předkové nebyli v žádném případě vegetariáni. Maso především vařené, ale také uzené a sušené. Také ve větším množství  mléko, sýr a tvaroh.  Nechybělo ani ovoce a zelenina.

 Pro přípravu moučných jídel  bylo nutno obilní zrnka rozmělnit. V uvedené době se pro tyto účely používaly ruční kamenné mlýnky, které musely být v každé  domácnosti. Mletí bylo časově velmi náročné, na přípravu  1 kg jemné mouky bylo zapotřeb až 30 minut namáhavé práce, na mletí  hrubé  mouky  asi polovic. Nejdůležitější byl chléb, pekl se obvykle jednou týdně. Jedly se  různé kaše, připravované z hrubě mleté mouky s přídavkem sádla, vajec, sýru, tvarohu,  máku, luštěnin.  Ale také sladké s medem nebo s ovocem.

Hojně se konzumovala i zelenina. Běžné bylo zelí, špenát, hlávkový salát, celer, mrkev, cibule, česnek, okurka a další. Často používané byly listy mladých kopřiv.

Celkem ke stravě našich předků je možno říci, že byla vydatná a asi i chutná.  Horší to bylo později,  a to  následkem poklesu úrodnosti půdy a  celkovým zhoršením životních podmínek, způsobené hlavně stále  rostoucími robotními povinnostmi.  

Zatímco  muži trávili většinu času mimo dům, ženy se staraly o přípravu stravy, dohlížely na děti, předly len a šily šaty, krmily dobytek a drůbež, pečovaly  o zeleninovou zahradu  a uklízely. Neměly to tehdy ani později vůbec  lehké.

Tehdejší práce mužů na poli byla fyzicky velmi náročná. Při orbě se musel pluh neustále tlačit tak, aby vznikala brázda v potřebné hloubce. Na konci pole se musel těžký pluh otočit do protisměru, což bylo také dost námahavé. Z těchto důvodů se změnily rozměry polí a vznikly úzké, ale dlouhé role. Pro orbu byl vymezen pouze krátký čas, takže se muselo pracovat od rána až do soumraku.

Složité to bylo s pracovními povinnostmi  (robotou) na polích a v lesích vrchnosti. V našem případě to byl olomoucký biskup a jeho manové. V dřívějších  dobách tato společenská vrstva se zabývala činnostmi, charakteristickými pro tehdejší šlechtu a zemědělství  se příliš nevěnovali. Ale postupně i oni začali zakládat vlastní zemědělské usedlosti a dvory  a  pracovní silou byli sedláci z vesnic. Dříve pouze občasná pracovní povinnost se postupně zvyšovala  až na neúnosnou míru. I to mělo velký vliv na události, které následovaly v dalších staletích.

15. 1. 2017    V.S.