NHKG změnila majitele

Schválně používám tento archaický název podniku, ve kterém jsem pracoval  34 let.   Ve  funkci  technika  v oblasti údržby a oprav hutnických pecí jsem měl možnost se podrobně seznámit  jak s konstrukčním uspořádáním  hutnických agregátů tak i s problematikou jejich provozu.

Konstrukčně i provozně jsou nejsložitější koksové baterie. Jsou však pro hutní podnik nezbytné, protože bez kvalitního koksu nelze provozovat vysoké pece.  Bohužel,  jsou zdrojem plynných škodlivin, které ovlivňují nejenom zdraví zaměstnanců, ale i zdraví občanů v širokém okolí. V našem případě občanů Radvanic, Bartovic  a Vratimova.

Tento hutnický podnik má zajímavou a mimořádnou  historii. Vznikl v padesátých letech minulého století a na jeho stavbě se vystřídaly tisíce mladých lidí, nadšených „budovatelů socialismu“.

Vybudovat moderní huť v padesátých letech nebylo jednoduché.  Na  technickém řešení se podíleli především odborníci z nedalekých Vítkovických železáren, kde  vyrobili  potřebnou technologii a  jejich zaměstnanci zaučili do různých  profesí i místní dělníky a techniky.  

V době největšího rozkvětu zde bylo zaměstnáno cca 25 tisíc lidí a NHKG vyráběla 3,6 mil t oceli, určenou  pro stavebnictví a strojírenství.  A také pro zbrojní průmysl.

V současné době  se  zde vyrábí cca 2,2 mil. tun válcovaných výrobků  a našlo zde práci cca  6 300 zaměstnanců, a to převážně z blízkého okolí.

Nemohu nezmínit problematiku  výdělků, ekologie a úrazovosti.

Pokud jde o mzdy, tak ty byly kdysi vskutku „žebrácké“ , nesrovnatelné s těmi dnešními.

Pokud jde o ekologii, tak v době reálného socialismu to nebyla priorita.  Tehdy NHKG vypouštěla do ovzduší ze svých komínů ročně 40 tisíc tun prachu a dnes  pouhých 400 tun!    Firma Arcelor Mittal investovala do  odprášení hutě  obrovské peníze.

Za  významné považuji snížení úrazovosti a  zlepšení péče o zdraví zaměstnanců.  Zasloužila se o to řada organizačních opatření a hlavně používání moderních ochranných pomůcek. Vzpomínám si, že dříve se  v NHKG přihodilo ročně deset i více smrtelných úrazů, nyní jsou tyto tragické události zcela výjimečné.

Nemohu nezmínit  (z hlediska zaměstnanců ) i některé dřívější „výhody“ .  Za dob socialismu se příliš nedbalo na produktivitu práce. Hodně pracovního času se ztrácelo  v kantinách, různými debatami a i jinak. V pracovní době se dokonce pořádaly schůze odborů,  místních organizací KSČ a SSM ( Svaz socialistické mládeže) a BSP (brigády socialistické práce).Vybraná skupina zaměstnaců, tzv. lidoví milicionáři, se během pracovní doby učili střílet na střelnici v nedaleké Nové Bělé. Dnes zcela neuvěřitelné aktivity, ale tehdy normální. 

Nyní je majitelem bývalé  NHKG firma   britského ´podnikatele Liberty Steel .  Ten dřívější, Arcelor Mittal, soustředil svůj zájem na  největší evropskou huť, která má své sídlo v Itálii nedaleko města Taranto na břehu Středozemního moře.  Měl jsem kdysi možnost v rámci služební cesty tuto huť navštívit a  a chápu důvody firmy Arcelor Mittal  pro tuto akvizici.

Toto rozhodnutí firmy Arcelor Mittal má svou logiku. Hutní závod  s vysokými pecemi a koksovnou nemá ve vnitrozemí  perspektivu. A to nejenom z hlediska ekologie, ale také z hlediska dopravních nákladů. Určitě je levnější dopravovat železnou rudu, uhlí, vápenec a další suroviny v lodích a ne v železničních vagonech. Stejné je to i s exportem hotových výrobků.

Ale prozatím se jeví existence a perspektiva  bývalé NHKG nadějně.  Jsem zvědav, co přinese změna vlastníka a nejbližší roky.

5. 7. 2019    V.S.