O životním prostředí poněkud jinak

Čas od času se pozornost v oblasti životního prostředí  a zdraví obyvatelstva soustředí na  určitý problém, na který se ale brzy zapomene.

 Vzpomínám  na  vzrušené diskuse z dob těsně před sametovou revoluci. Tématem dne byl vysoký obsah  dusitanů a dusičnanů v tehdy prodávaném ovoci a zelenině a i v ostatních potravinách.   Dnes se o tyto „škodliviny“ téměř nikdo nezajímá. Alespoň se o tom již tak intenzivně  veřejně nediskutuje.  

Nebo problematika radonu. Je to  mírně radioaktivní plyn a může způsobit rakovinu plic. Proto je nutno  základy budov  v místech jeho vyššího výskytu opatřit příslušnou izolací.  Někdy v letech cca 1995-2000 byl radon považován za velké zdravotní riziko. Dnes se o  tomto nebezpečí   již nikdo nezmiňuje.

Podrobněji se zmíním o asbestu. Od určité doby, cca od roku 1990,  je asbest považován za velmi nebezpečnou karcinogenní škodlivinu, způsobující rakovinu plic.  Dříve se bez jakéhokoliv omezení  používal k tepelné izolaci obvodových plášťů budov, a to včetně škol.

Pro své izolační vlastnosti  našel své uplatnění i v hutnictví. Vrstvou asbestu  byly opatřeny obvodové pláště všech pecí a pánví a tuto izolaci bylo  nutno často měnit.  V případě NHKG činila roční spotřeba  asbestových tabulí   cca 300 t. Významné množství  asbestu skončilo  na hutnických odvalech a po jejich likvidaci v náspech silnic a železnic a nikomu to příliš nevadilo.   Konec  používání asbestu nastal až cca v roce 1988, kdy byl nahrazen jinými materiály.

Asbest je obsažen i ve střešní krytině, zvané eternit.  Po určité době se asbestová vlákna uvolňují do vzduchu a mohou škodit lidskému zdraví. Při likvidaci střešního eternitu je nutno postupovat podle přísných předpisů o zacházení  s nebezpečným odpadem.

Je zvláštní, že hygienici a lékaři se touto škodlivinou  po dlouhá  léta vůbec nezabývali. Snad dnešní velmi přísné hygienické předpisy ve vztahu k asbestu mají své opodstatnění.

A nakonec se zmíním o škodlivině benzo(a)pyren. Je považována  za velmi nebezpečnou látku, a to asi plným právem. Je připomínána  také v souvislosti s automobilovým provozem.

Jako „poučený laik“ se domnívám, že stejně nebezpečné  jako B(a)P jsou i další škodliviny obsažené ve výfukových plynech, a to  oxidy uhlíku a dusíku  včetně mikročástic, vznikajících  při spalování nafty a benzínu.

Ve svém poměrně dlouhém životě jsem setkal s rozdílným přístupem k problematice životního prostředí. V období reálného socialismu se na to příliš nehledělo, v období po sametové revoluci  se o životní prostředí začala zajímat i široká veřejnost.  Někdy se to možná  až přehání.

17. 8. 2019     V.S.