Publikace Historie obce Hrabová: Obyvatelstvo Hrabové v posledních staletích (12)

 Tato kapitola má název „Obyvatelstvo Hrabové od josefinských  reforem do 1. světové války“  a má neuvěřitelných  29 stránek!  Uvítal jsem to, jelikož autorem tohoto příspěvku  je můj kamarád z dětství  a místní rodák Lumír Dokoupil. Je významným odborníkem v oblasti demografie a biografie Slezska a Severní Moravy.

Takže je mi ctí komentovat v Hrabovských novinách jeho příspěvek.  Nejvíce mě zaujaly následující  skutečnosti:

 Vývoj počtu obyvatel: v roce 1763 žilo v Hrabové  pouze 236 osob, za cca 150 let  v roce 1910 již to bylo 2.211 obyvatel!  Autor podrobně popisuje všechny válečné a epidemické katastrofy, které naše předky tehdy postihly.  Ale ti  vše „ve zdraví“ přežili a ještě k tomu se tak rozmnožili.

Sňatečnost: zde mě zaujal tehdejší  velký podíl tzv. palingamních  sňatků, kdy se opakovaně  ženili vdovci a vdovy. Byl to důsledek vysoké úmrtnosti lidí ještě poměrně mladých. Uvádí se sňatek vdovce  Jiřího Mutiny (42 let) s dvacetiletou Kateřinou Martiňákovou. Nebo výměnkáře  Jiřího Gerolta (54 let)  s Rozinou Mikuláškovou (24 let). Nejvíce sňatků se uzavíralo v květnu, velmi málo v létě, kdy se muselo pracovat na polích.Oblíbený pro sňatky byl i leden a únor. Zcela bez svateb byl březen a prosinec.

Porodnost: Porod byl  pro ženu  ještě i v 19. století velmi rizikovou záležitostí. Významnou roli zde měly porodní báby. V Hrabové to byla Alžběta Velká, Marina Nováková, Anežka Vlčková, Anna  Maluchová a další. Porodů (ale i úmrtí dětí) bylo v těchto dobách nesrovnatelně více než dnes. Většina  mladých žen  byla v neustálém „očekávání“.

Rodina: Od popisovaných dob se téměř nic nezměnilo.  Lidé mají stále potřebu zakládat rodinu a vychovávat děti.  Možná to, že ubyl počet nemanželských dětí. V průběhu 19. století je v matrikách zaznamenáno  4270 manželských a 381 nemanželských dětí, což je poměrně hodně.  V rodinách bylo tehdy výrazně více dětí,  a to 4 až 5, často i více.

Úmrtnost: Ta byla na dnešní poměry nepředstavitelně vysoká a souvisela s nedostatečnou zdravotní péči a hygienou. Významným faktorem v Hrabové byla i kvalita pitné vody. Zhoubné byly neštovice, na které umíraly hlavně děti. Svůj podíl na vysoké úmrtnosti měla i období neúrody a v závěru popisovaného období i časté úrazy a nemoci dělníků, zaměstnaných  v dolech a hutích. Havíři trpěli hlavně silikosou a dalšími plicními nemocemi.

Vývoj počtu obyvatelstva:  Střídaly se etapy růstu a poklesu. Tento nerovnoměrný vývoj byl ovlivňován mnoha faktory. Výrazný pokles počtu obyvatel  byl zaznamenán v období „hladových let“ 1847 a 1848. Svůj význam měla i migrace obyvatelstva z nedalekého Slezska a především z polské Haliče, a to v souvislosti s růstem místního průmyslu.

Složení obyvatelstva: S rozvojem industrializace se měnilo i složení obyvatelstva podle způsobu obživy a národnosti. Výrazně ubyl počet zemědělců, převažovaly dělnické profese. Náboženské vyznání se příliš neměnilo, ještě v roce 1900 se 99% obyvatel  hlásilo ke katolíkům. V roce 1910 se do Hrabové dokonce  přistěhovala rodina, hovořící italsky. Poláci z Haliče se rychle přizpůsobili místním podmínkám, zatímco Němci si zachovávali určitý odstup. Žilo zde i několik židovských rodin. Pokud jde o stupeň vzdělání, děti se učily číst, psát a počítat, ti starší byli většinou  negramotní.

Závěr: Popisované období přineslo zásadní změny ve způsobu života našich předků. Důsledky těchto změn ovlivnily i následující dvacáté (a možná dokonce i začínající jednadvacáté století). Je skutečností, že v Hrabové žili odjakživa většinou nemajetní  lidé, kteří si museli velmi tvrdě vydělávat na své živobytí. Tento fakt poznamenal mentalitu a politické názory i u velké části dalších generací zdejších starousedlíků.

13.2.2018    V.S.