Škola hrou aneb Hra se školstvím

Tak nám začal nový školní rok. Že si děti ve škole jenom nehrají, to věděl i Jan Ámos Komenský. Spíše to vypadá, že si zodpovědní politici se školstvím zahrávají. Chlapci a děvčata se vzdělávají podle školních vzdělávacích programů a všichni chceme, aby se jim ve školách dobře vedlo. Naše školství má však bohužel řadu problémů, doplácí na nekoncepčnost (co ministr, to nový nápad) a zažívá permanentní revoluci. Novelizace školského zákona už nestihají sledovat ani odborníci.

O čem se mluví?

• Platy učitelů – v poslední době se zvyšují, nicméně ve školách stále chybějí muži pedagogové pracující raději v soukromých firmách.
• Společné (inkluzivní) vzdělávání – děti s handicapem jsou ve školách vítány, ovšem žáci se specifickými poruchami (těžké formy autismu, psychické poruchy aj.) mají své místo ve speciálních školách s odborným personálem.
• Povinná maturita z matematiky – velký strašák, ale matematiku se učíme od 1. třídy základní školy a je pro život důležitá. Sotva ji zavedeme, zase se volá po změně.
• Počet míst ve školkách – situace se naštěstí zlepšuje a odpadla povinnost umisťovat do mateřinek od roku 2020 i dvouleté děti. Povinný poslední rok předškolního vzdělávání stále platí, dokud někdo nepřijde s „originálním“ nápadem to zase zrušit.
• Šikana ve školách – v nějaké podobě je bohužel téměř všude a souvisí se stavem společnosti, v níž žijeme. Velkou roli sehrává krize rodiny a hodnot s ní spojených. Možná se dočkáme ve školách i soukromých bezpečnostních agentur dohlížejících na žáky, kamery už mnohde jsou.

Co můžeme udělat? Jako občané ve volbách podpořit ty, kteří to s námi i se školstvím myslí dobře. Raději méně změn a více důvěry v učitele a ředitele škol. Nemají to vůbec jednoduché, i když mají ty prázdniny, že ano. Zaslouží si je.

Mgr. Jiří Slepička

autor je členem Klubu přátel Hrabové

17. 9. 2018