Tři generace

Jako každý starší člověk  rozeznávám tři  navzájem odlišné  generace. Tu mou, mých dětí a mých vnoučat.  Odlišné nejenom věkem, ale  i rozdílným způsobem života a životními preferencemi.

Má generace  se narodila na konci první republiky a v době války. Pokud jde o sociální složení, převažovaly rodiny dělníků, drobných řemeslníků a rolníků. Za zmínku stojí, že ještě téměř všechny děti byly pokřtěny. Dětství  a politické názory mé generace značně ovlivnila válka a poválečné období  s nedostatkem základních životních potřeb, se silným sociálním a nacionálním napětím a s velkými poválečným politickými zmatky (únorové události r. 1948). Velký výchovný vliv měli rodiče, kteří zažili lepší i horší stránky první republiky.  Vyššího vzdělání se dostalo jen malé části mých vrstevníků, preferovaly se učební obory a dělnické profese. Velká část národa podlehla komunistické ideologii, která měla být „vylepšena“ Pražským jarem, ale dopadlo to katastrofálně. Přijely sovětské tanky. Následky byly nedozírné. Beznaděj, bezradnost, mnozí emigrovali, většina národa se uchýlila do soukromí. Rozkvět chalupaření a různých soukromých zálib a koníčků. Určitá skupina mých vrstevníků využila situace a dělala politické a jiné kariéry. Dodnes některé z těchto soudruhů  potkávám i v  Hrabové.  Co režim nemohl zakázat, byly svatby a plození dětí. Většina mých vrstevníků vstupovala do manželsví ve věku 20 – 25 let a hlavní prioritou byla rodina a pořízení vhodného bydlení.

Generace mých dětí. Měli to velmi složité. Ne ani tak materiálně, spíše psychicky. Na jedné straně halasná a vlezlá propaganda socialismu a komunismu, na straně druhé vliv rodičů a informace ze zahraničí prostřednictvím Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky a  v některých oblastech  později i z poslechu rakouské a německé  televize. Velký vliv na duševní  devastaci mládeže mělo tehdejší školství.  „Soušky“ učitelky se velmi snažily vyhovět režimu, na středních a vysokých školách se preferovala propagace marxismu-leninismu před ostatními potřebnějšími předměty.  Tehdejší režim G. Husáka se mstil na dětech těch rodičů, kteří měli výhrady k tzv. noralizaci. Nemohly získat vyšší vzdělání na středních nebo vysokých školách. Je obdivuhodné, že přes toto ideologické „masírování“ tato generace po r. 1990 byla schopna velmi rychle reagovat na nové podmínky a bez větších potíží převedla (za vydatné pomoci i mé generace) tehdejší společnost do kapitalismu. A to velmi úspěšně. Svědčí o tom objektivní ekonomické ukazatele a rychlý růst životní úrovně většiny obyvatel. Dnes má tato generace 50-60 let.

Generace mých vnoučat. Některé se narodily  ještě v době socialismu, ale již si to příliš nepamatují. Dnes je jim 25 – 35 let.

 Při hodnocení této generace mám velké problémy. Je velmi odlišná od těch předcházejících. Je sebevědomá, svým způsobem velmi vzdělaná, dobře informovaná o dění ve světě a snaží se maximálním způsobem si užívat všech možných radovánek. Velká část se věnuje podnikání, a to většinou úspěšně.  

Poněkud to rozvedu. Sebevědomí se u nich projevuje tím, že příliš „neřeší“ názory a zkušenosti předcházejících generací  a prosazují své momentální představy o tom, co je správné a co ne. Většina mladých absolvuje školy vyššího typu. Ne všichni však k tomu mají přirozené předpoklady. Přiznivým jevem u  mladých lidí je dobrá jazyková vybavenost a znalost moderních komunikačních technologií. Nápadný je odklon od četby knih. Znám několik mladých lidí, pro které je zdrojem všech informací pouze počítač a přiznávají, že knihy vůbec nečtou. Ani ty elektronické. Projevuje se to ale v různých debatách v argumentačním deficitu a někdy až v zarážejících neznalostech historických událostí, zeměpisných a jiných údajů.  Mají problémy s rozlišováním podstatných jevů a událostí od nepodstatných a s logickým myšlením vůbec.  Přirozené biologické potřeby lidského rodu (založení rodiny) jsou odkládány na pozdělší dobu.

Nemohu zde pominout následující skutečnost: Někteří z naší mladé generace odešli  do zahraničí, a většinou se jim nevede špatně. Inu, i zde se zúročují zkušenosti předcházejících generací, koncentrované v genetické výbavě i našich nejmladších. 

Za problematický jev dnešního radostného žití této generace považuji pokles zájmu o správu věcí veřejných, o dobré fungování státu, měst a obcí. Tzv. politika je považována za něco pokleslého, co je určeno pouze pro ty, kteří si neumí vydělat peníze jiným způsobem. Prakticky se to projevuje v nezájmu se angažovat v politických stranách a hnutích a jejich nízké účasti na veřejném životě. Až na vzácné výjimky. Mnoho mladých vůbec nechápe principy a význam zastupitelské demokracie pro fungování naší společnosti.

Jak to může skončit? Jestli se to nezmění, tak špatně. Dříve nebo později zde najdou velkou příležitost ke zneužití veřejných peněz a funkcí  různé zajmové skupiny a různí nepoctivci. A občané to nebudou příliš „řešit“, vždyť mají dost svých starostí se svým soukromým podnikáním a  jak si užívat života. Nutně pak nastane velká krize s negativními důsledky na morálku, ekonomiku, životní úroveň a vše ostatní a začne se opět od nuly. Lidé jsou však nepoučitelní. Vzpamatují se až tehdy, kdy dostanou pořádně „přes hubu“.

16. 9. 2016    V.S.