Usnesení Rady MOb Hrabová č. 86/1984

Rada našeho městského obvodu rozhodla na svém zasedání 14.2.2018, že udělí zakázku na kácení stromů a odstranění pařezů místnímu podnikateli Liboru Lyčkovi za cenu 61 064 Kč vč. DPH.

Z textu usnesení rady není zřejmé, kde se bude kácet, ale to není podstatné. Pro mě je podstatné, že konečně se bude preferovat místní podnikatel  na úkor těch „cizích“. Doposud jsem nechápal, že v případech, kdy různé činnosti mohou vykonávat místní, se dává přednost jiným. Konkrétně v oblasti údržby veřejné zeleně, ale možná, že i v oblastech jiných.  

 Jediným případem významnější obecní zakázky svěřené zdejšímu podnikateli  je zimní údržba komunikací, kde místní zemědělec J. J.  zajišťuje dlouhodobě tuto činnost, a to k velké spokojenosti všech občanů. Také si nemůže dovolit provádět tuto zodpovědnou činnost nezodpovědně, jelikož je místním občanem  a případná kritika by poškodila jeho dobrou pověst. A dobrá pověst je ještě stále pro mnohé velmi důležitá.

V některém ze svých článků v Hrabovských novinách jsem naznačoval prospěšnost zachování posledních zbytků zemědělské činnosti v naší obci.

 Představoval jsem si, že tito poslední místní zemědělci budou  záměrně naší samosprávou  preferováni tak, aby jejich činnost je jednak „uživila“ a také aby byli přínosem pro obec. Třeba jako dodavatelé mléka a různých jiných zemědělských komodit pro kuchyň naší školy a školky, jako provozovatelé místního „mlékomatu“, umístěného  na výhodném místě v obci a podobně.

A také jako místo, kde by si nynější  děti mohly prohlédnout klasický zemědělský statek se vším všudy. Včetně toho, jak vypadá kravička, kůň, kozička, ovečka, králíček, slepička atd. Vždyť  současné děti to znají pouze z televize, a to je veliká škoda.

 Opět připomínám historický vývoj Hrabové, která byla kdysi zemědělskou vesnicí. Ještě stále žije v Hrabové mnoho obyvatel, potomků těchto zemědělců, kteří mají (aniž si to uvědomují) ve svých genech odkaz svých předků. A také potomci chalupníků a úplných bezzemků, jejichž předkové živili své rodiny částečně z výtěžků půdy, z pracovních příležitostí v okolním průmyslu, ale také z  drobné  podnikatelské činnosti. Konkrétně v příbuzenstvu mé ženy byl zahradník, malíř pokojů, natěrač, zhotovitel dlažeb typu teracco. Jeho dílo je dodnes k  vidění v mnohých měšťanských domech v Ostravě. 

Takže jaká je „genetická“ výbava převážné většiny současných obyvatel Hrabové?  Je to pracovitost, skromnost, vytrvalost a v neposlední řadě kreativní myšlení. Tedy také  schopnost vymyslet nové formy „podnikání“ , které umožňovaly  jejich přežití v oblasti, kde zemědělská půda nebyla příliš úrodná.

 Proto to „středověké“ rybnikářství, novověká velice úspěšná firma „cementáře“ Olšanského ( základní složka betonářských výrobků, říční štěrk, byla dodávána díky kooperace s místními „chudými“ , kteří v korytě Ostravice osívali tento štěrk pro potřeby Olšanského a tím živili své rodiny). Byl to takový místní hrabovský Baťa. A musím zde připomenout ještě mnoho dalších místních podnikatelů, kteří především v období první republiky dokázali uživit své rodiny prostřednictvím drobného podnikání všeho druhu.   

Pokud jde o „mlékomat“, mají ho již mnoho let v sousední Nové Bělé, a to díky místnímu zemědělci panu Šustkovi, který velmi zarputile ( a úspěšně) pokračuje v zemědělské tradici  svých předků. Pro mléko zde chodí mnoho těch, kteří preferují plnotučné mléko před „krabicovým“ z nedalekého Teska. Kéž bychom měli podobné „zarputilé“ zemědělce i v Hrabové!

Tolik několik poznámek, které mě napadly při čtení usnesení z posledního jednání naší rady. Po dopsání tohoto článku v dnešní ranní hodině budu sledovat hokejový zápas na olympliádě v Koreji mezi ČR a USA.  Doufám, že vyhrajeme. Taky že ano!

21.2.2018   V.S.