Úvahy Tomáše Sedláčka - pokračování č. 4

Tomáš Sedláček  ze všech stran „zkoumá“  opodstatněnost  a také možné negativní důsledky snah   o nepřetržitý  růst HDP. Článek z 23. 4. 2015  s názvem „Růst jako Japonec!  Aneb karóši, smrt z přepracování“ je pokračováním  těchto úvah.

„ Když si člověk dá dohromady všechna doporučení ekonomů, dostane zhruba toto: musíme být stále více pracovitější, vzdělanější, technologicky vyspělejší, reformovanější, internetem prosycenější, infrastrukturně propojenější, inovativnější atd. Stručně: musíme být jako Japonsko. Ironie celého vtipu spočívá v tom, že Japonsko přes veškerou svou snahu po desítky let nerostlo.

Japonská pracovní oddanost je světově proslulá. Nekonečné hodiny v práci, kdy se odchází co možná nejpozději a nikdy dříve než šéf.  Koneckonců kam spěchat, soukromý život je scvrklý na velikost příslušné malé místnosti v přelidněném městě. Smrt z přepracování je v Japonsku tak běžná, že na to mají speciální slovo: karóši. Mají o tom knihy, poučky, dokonce speciální zákon, dávky pro vdovy a děti, kerým se chlebodárce dobrovolně upracoval k smrti uprostřed neskutečného blahobytu.

Jedna z teorií tvrdí, že Japonsko nemůže dále růst, protože narazilo na jakýsi  pomyslný zlatý strop a je vyrostlé až dost. Stručně řečeno, každý  už má dva tablety a nač by člověku byl třetí.

Co mě na této teorii zaráží je to, že danou skutečnost čteme jako špatnou zprávu. Vždyť by to přece  měl být okamžik ekonomického haleluja!  Jenže nikoliv, my  to čteme jako průšvih.

Průšvih souvisí s tím, že zažíváme nikoliv krizi kapitalismu, ale krizi, které je lépe říkat krize růstového kapitalismu. Nás přece paradoxně nezajímá, kolik toho máme, ale zajímá nás jen a  výhradně, o kolik toho máme víc. A když už máme víc, tak chceme ještě víc. Těžko hodnotit kapitalismus, když jsme mu nikdy nevytyčili cíle, podle kterých jej hodnotit. Pokud je jediným cílem „více“, pak nebudeme spokojeni nikdy.

Co když japonský nerůstový stav není vlastnost Japonska, ale bohaté ekonomiky? A to strašidelné nakonec: i kdybychom nakrásně věděli, že další ekonomizace nám štěstí nepřinese, byli bychom schopni přestat? Nebo to bude karóši, smrt z přepracování v přebohaté společnosti, které nic kromě více nechybí?“

23.3.2020     V.S.