Úvahy Tomáše Sedláčka - pokračování č. 6

Dnešní článek v Hrabovských novinách je věnován Velikonocím.

U křesťanů  je toto období spojováno se smrtí Ježíše Krista a Velikonoce jsou  druhým nejvýznamnějším náboženským svátkem v každém roce. 

Tomáš Sedláček  ve své knize „Ekonomie dobra a zla“ se  snaží prokázat spojitost mezi ekonomickými kategoriemi   a křesťanskou náboženskou vírou.  Má k tomu všechny předpoklady. Je nejen významným a uznávaným  ekonomem, ale i znalcem všech významných náboženských hnutí a  filozofických směrů. Pečlivě sleduje spojitost mezi ekonomikou a tím ostatním.

V souvislosti s  křesťanstvím  se  ve své knize jako ekonom podrobně  věnuje problematice vykoupení  (vy-koupení) viny, odpuštění dluhů, spojuje pojem „hřích“ s pojmem „dluh“, vysvětluje  obsah podobenství v Novém zákoně z ekonomického hlediska (o vdově, která ztrácí mince, kárání služebníka který nezúročí svěřený obnos, o nepoctivém správci, o námezdních dělnících, o bohatém hlupákovi atd.)

 Za významnou  považuje autor i část křesťanské modlitby „ A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme těm, kteří se provinili proti nám“. V latině a řečtině slovo „vina“ je totožné se slovem „dluh“. A je zde mnoho dalších úvah, majících význam i pro současnou ekonomiku. Příkladně  prospěšnost občasného "povinného" oddlužení zadlužených osob i z hlediska ekonomického. 

Dnešní křesťanský svátek a smrt Ježíše Krista  má mnoho společného s pojmem „vykoupení“. Svědectví o tom zanechali evangelisté Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Shodně tvrdí toto:  „Ježíš nás přišel vykoupit z područí hříchu, dal svůj život jako výkupné za mnohé“.

Zde Tomáš Sedláček zdůrazňuje následující aspekt. Tehdejší židovské společenství (a nejen židovské) bytostně věřilo se význam obětování, a to nejen zvířat, ale i lidí. Tak tomu bylo i u Ježíše.  Ježíš dobrovolně obětoval svůj život ve víře, že tím zlepší  svět. Tehdejší lidé byli bytostně přesvědčeni, že tímto způsobem dosáhnou  svých cílů, že bohové (Bůh) tuto oběť ocení. 

Další události (zmrtvýchvstání) bylo chápáno  pozdějšími křesťany spíše symbolicky. Navždy však zůstal zachován základní odkaz této události, snaha o morální ozdravení společnosti, o vymýcení zla.

Četl jsem různé úvahy, že křesťanství vzniklo náhodou, že podobných kazatelů jako byl Ježíš, existovalo v tehdejší společnosti mnoho. Chybí mi odpověď na otázku: tak proč uspěl právě Ježíš?

Nevěřím na náhody. Uvedenou problematikou se stále zabývá mnoho historiků, filosofů a politologů. Nedávno jsem četl úvahu o tom, že Ježíš byl pravděpodobně poměrně vzdělaný Žid z poměrně zámožné rodiny a úzký okruh svých pomocníků  (apoštolů) vybíral velmi promyšleně. Jejich prostřednictvím se mělo nové učení rozšířit do širokých vrstev tehdejší společnosti.To, co je dnes známo o jeho činnosti (díky zprávám evangelistů) lze považovat za úspěšný marketing. Nové pohledy jsou i na Jidáše. Údajně byl jediným, který nesouhlasil se záměrem Ježíše zvolit dobrovolnou smrt a všemožně se  snažit tomu zabránit.

Faktem je, že „nová víra“ byla životaschopná a změnila svět. Nedílnou součástí byla i ekonomická stránka křesťanské víry, především uznávání a zdůrazňování  významu peněz. Důsledky toho se projevují i dnes. Na příklad snaha o neustálý růst HDP, neboli blahobytu. Tomáš Sedláček  má k těmto snahám skeptický postoj. Jeho argumenty nutí k hlubšímu přemýšlení o těchto záležitostech. Doufám, že nejsem jediným občanem Hrabové, který se zabývá těmito úvahami.

10.4.2020    V.S.