Potřebné místo bylo domluveno po dohodě mezi výborem obce a Sboru. Nákresy zhotovil a stavbu řídil architekt Karel Gajovský z Ostravy-Hulvák.
Práce byly započaty 26. března roku 1924. Zbouráno staré skladiště, vykopána vápenka, vykopány základy. Stříkačky a požární žebřík dočasně umístěny ve stodole p. Marie Černé, ostatní věci uschovány u br. náčelníka Ludvíka Baluška. Použitelné materiály ze starého skladiště ( střešní křídlice, dřevo, vrata) odprodány ve veřejné dražbě místním občanům.
Také bylo započato s dovozem materiálu. Cihly se vozily z cihelny z Hrabůvky, dřevo z okolních pil a z vratimovské továrny, písek z okolních pískoven, štěrk z Ostravice.
V dubnu na schůzi Sboru bylo domluveno, že každý člen odpracuje zdarma 20 hodin, kdo by chtěl pracovat více, obdrží odměnu 2 Kč za hodinu. Pracovní povinnost bylo možno nahradit obnosem 20 Kč.
Na zdění pracovalo 8 zedníků od firmy architekta Gajovského pod vedením políra Ant. Ručky. „Glaicha“ vztyčena 19. července. Na následné oslavě v hostinci „U Lípy“ se vypilo na účet Sboru 50 l piva.
Práce tesařské řídil tesařský polír Zdráhal, klempířské práce provedl Zezulka Ant. z Hrabůvky, práce natěračské Alšer Karel, práce malířské Pfeifer František, oba z Hrabůvky. Stolařské práce provedli místní stolaři Pajorek Jan a Laník Karel. Střecha byla opatřena ktytinou zn. „Syenit“.
Kolem nové budovy postaveny ploty, chlévky a šopy, což provedl Lýko Václav a Lyčka Jan. Volné plochy vydlážděny říčním kamenem.
Slavnostní předání stavby se uskutečnilo 21. září 1924 za přítomnosti cca 200 osob jak místních tak z okolních hasičských sborů.
Členové místního Sboru odpracovali zdarma 661 hodin, nejvíce náčelník Balušek Ludvík (78) a Lyčka Viktor (55). Finanční náhradu na nesplnění členské povinnosti ve výši 20 Kč uhradilo 34 členů Sboru.
Místní sedláci přivezli 40 000 ks cihel, 89 fůr štěrku, 102 fůry písku, 7 fůr vápna, 15 fůr trámů, 140 q cementu, 140 q vápna, desky, schody a další materiály, celkem 359 fůr.
Po ukončení stavby vznikl spor o obsazení služebního bytu. Starosta br. Duhan Ludvík prosazoval Dužíka Jana, někteří členové Sboru s tím nesouhlasili. Nakonec se k požadavku starosty přiklonili i vedoucí představitelé Sboru a do bytu zbrojíře se nastěhoval Dužík Jan.
Náklady na stavbu byly kryty půjčkou u zdejší spořitelny ve výši 90 000 Kč na 6% úrok.
Původní rozpočet (86 792 Kč) byl překročen na 114 000 Kč. Starosta Duhan obvinil architekta Gajovského z předražení stavby, což tento odmítl.
Na úhradu dluhu odsouhlasilo zastupitelstvo pro rok 1925 částku 5 000 Kč. To ale nestačilo.
Po dohodě všech politických stran a spolků v Hrabové byly vydány dluhové úpisy v hodnotě 50 Kč, kterých se podařilo prodat 509 ks v hodnotě 25 450 Kč. V roce 1933 převzala obec zbytek dluhu, váznoucím na „Hasičském domě“, ve výši 35 000 Kč.
Komentář Hrabovských novin: Díky podrobným záznamům jednatele a kronikáře Sboru dobrovolných hasičů v Hrabové pana Jana Mutiny jsem se snažil přiblížit tuto událost z roku 1924 i současníkům. Myslím, že z těchto dávno minulých událostí lze vyvodit mnohá poučení i pro přítomnost. Především skutečnost, že naši předkové nespoléhali při financování svých staveb na různé dary a dotace, ale pouze na sebe. Jak by asi dnes dopadla akce s dlužními úpisy od místních občanů pro financování na příklad stavby nové školky?
28.7.2020 V.S.