Knižní čtvrtek o knize Kena Folletta
Tento spisovatel se narodil se v roce 1949 v pobřežním městě Cardiff na západě Velké Británie ve Welsu. Velšané jsou velmi svébytní národ a hrdí na svůj normanský původ. Život lidí zde nikdy nebyl snadný. Země je hornatá a půda neúrodná. V 19. století zde bylo objeveno černé uhlí, na šachtách našlo obživu mnoho zdejších obyvatel. Častá byla i důlní neštěstí. Těžké pracovní podmínky vedly ke stávkám a ke vzniku různých protestních organizací. V podrobnostech je toto vše popsáno v úvodních kapitolách knihy Kena Folletta „Pád titánů“.
Ken Follett vystudoval filosofii na londýnské univerzitě College a pak pracoval jako reportér a novinář pro přední britské deníky. Ve velmi raném věku se začal věnovat psaní knih a doposud jich vydal 25. Jsou to špionážně laděné příběhy, detektivky, a především trojdílná monumentální sága Století (Pád titánů, Zima světa, Hranice věčnosti). Tyto tři díla byla postupně napsána v letech 2010-2014 a vydána ve vysokých nákladech v mnoha jazycích.
První část trilogie s názvem „Pád titánů“ popisuje románovou formou významné události 20. století ve Velké Británii, Francii, Německu, Rusku a v USA.
Třináctiletý chlapec Billy Wiliams poprvé sfárá do dolu V Aberowebu, americký student Gus Dewar zahajuje svou kariéru v kanceláři amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, dva ruští sirotci z Petrohradu, Grigorij a Lev Peškov, plánují útěk z carského Ruska do Ameriky. Sestra Billyho Ethel se stane milenkou mladého, pohledného a bohahatého anglického aristokrata Fizteberta. Jeho sestra Maud, bojovnice za práva anglických žen a německý diplomat Walter von Ulrich se do sebe zamilují. Pak vypukne 1. světová válka, která velmi zkomplikuje osudy jednajících osob a jejich rodin.
U přečtených knih mě zajímají i názory čtenářů. Na internetu jsem si přečetl následující názor čtenářky M.: „Spisovatel Follett mi neskutečně sedí. Díky jeho pozoruhodným historickým znalostem a dokonale realistickému popisu života té či oné doby, chudiny či šlechty, mě každá jeho kniha vtáhla do svého světa. Čtivé jsou i pasáže, kde mluví o politice nebo architektuře. Umí postavám vdechnout takovou uvěřitelnost, že ve mne každá dokáže vyvolat emoce, ať už sympatie nebo nevolí. Je pověstný svým umem proplétat jejich osudy místem, časem a přitom vše zamíchat do naprosto věrohodného příběhu.“
Myslím, že paní M. vystihla ve svém komentáři o tomto spisovateli vše podstatné. I když kniha „Pád titánů“ má neuvěřitelných 750 stránek, stojí za to si ji přečíst. Může být přínosem především pro ty, kteří se zajímají o dějiny 20. století. Pohledy spisovatele na tyto události jsou často velmi zajímavé.
19. 8. 2021 V.S.