4.3.2022: Knižní pátek o díle Jana Skácela

Knižní pátek o díle Jana Skácela

V únoru uplynulo sto let od narození Jana Skácela, básnického génia, anonymního křesťana, dočasného komunisty, zakázaného autora, brněnského patriota a moudrého člověka.

Narodil se v jihočeské vesnici Vnorovy, gymnázium studoval v Břeclavi a v Brně. Po skončení války absolvoval  filosofii na Masarykově univerzitě. Působil v deníku Rovnost, v brněnském rozhlase a od roku 1963 v literárním časopise Host do domu. Po roce 1968 byl tento časopis zakázán, Jan Skácel  mohl vydávat své práce jen v samizdatu a v exilové literatuře.  V omezeném rozsahu mu bylo umožněno  publikovat až od roku 1981. Jeho básnické sbírky byly oceňovány zejména v zahraničí.

Byl básníkem ticha, pokory, neokázalosti, moudrosti a pravdivosti. Vynikal mimořádnou schopností pojmenovat intimní okamžiky a pocity v lidském bytí.

Jeho  dílo je tvořeno především sbírkami  Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku, Kdo pije potmě víno.

Psal i prózu, zejména pohádky pro děti: Jak šel brousek na vandr, Pohádka o velkém samovaru, Uspávánky, Pohádky z Valašského království.

Ukázky z veršů Jana Skácela:

Naděje s bukovými křídly.

-novému ránu rožhnem svíci/je neznámé a nemá tváře/

jak anděl v dřevu lípy spící/a čekající na řezbáře.

-někdy se anděl na nás hněvá/anděla máme každý svého/a naděje má z buku křídla/a srdce z dřeva lipového.

Čtyřverší.

-už toho nech a ukliď v básni/dnes naposled jak tolikrát/a všechna světla v domě zhasni/a jdi už spát a jdi už spát.

-dětství je to co dávno kdysi/bývalo a dnes ze sna visí/jak motouzek a zbytek pout/jež lze a nelze rozetnout.

Cesta k nám.

Je to snadné najít cestu k nám. /Okolo potoka,/po kterém pírko plave,/přes zídku přelézt,/nadejít si humny,/na mostku postát,/nad hučícím splavem/slovíčka hledat/vhodná pro pěnu,/zase je zahodit/ a jít a jít.

Zvláštní vztah měl k náboženské víře.  Ve škole chodil na náboženství, i když nemusel. Uspokojovalo to jeho potřebu obřadů, citového naplnění. Ač ateista, Bibli znal dokonale. Náboženství byla pro něho kulturní oblast, kterou musel poznat.

Pár měsíců po skončení války se stal komunistou. Členem KSČ byl až do roku 1969.

Jeho celoživotním přítelem byl básník Oldřich Mikulášek. Ten v něm poznal jeho básnické vlohy, infikoval ho poezií. Našel mu místo v Rovnosti, kde se učil od prvorepublikových mistrů v této branži. V padesátých letech byla redakce Rovnosti rozpuštěna a Jan Skácel skončil jako opravář soustruhů v ZKL Líšeň. Odtud ho opět vytáhl Mikulášek, tentokrát do rozhlasu. Nakonec skončil v časopise Host do domu a po jeho zrušení v roce 1970  se stal zakázaným básníkem. Živit ho budou anonymní překlady a texty, které za něho podepíši jiní. Zemře ve svém brněnském bytě 7.  listopadu 1989 za přítomnosti manželky Boženy, bývalé ženy jeho přítele Mikuláška.

4. 3. 2022     V.S.