Navigace: Vladimír Slavík > Místní časopisy > Otevřený dopis panu Janu Šumberovi

Otevřený dopis panu Janu Šumberovi

           

Vážený pane magistře,

 otevřené dopisy se obvykle posílají v situacích, které pisatel považuje za tak závažné, že pokládá za nutné o obsahu informovat nejen adresáta, ale i veřejnost.

Z naší dosavadní korespondence a i z  Vašich vystoupení na veřejnosti jsem si vyvodil, že své postoje důkladně zvažujete a preferujete rozvážnost a chladnou mysl.  Předpokládám, že tomu tak bylo i při Vašem rozhodování, zda přijmout nebo nepřijmout funkci předsedy redakční rady „Hrabovských listů“.

Pokud jde o Hrabovské listy, jistě si oba dva uvědomujeme následující skutečnost: Je to prostředek, který ovlivňuje veřejné mínění, včetně všeho, co s tím souvisí. Tím myslím i politické souvislosti, volby, složení a činnost zastupitelstva atd.  Současně je to prostředek, který vytváří a posiluje spojení mezi občany, informuje o dění a přináší i zajímavé informace jak ze současnosti, tak i z minulosti.

Webové stránky jak městského obvodu tak tzv. soukromé nemohou nahradit místní tisk, který je dodáván pravidelně a zdarma do všech domácností.  Webové stránky čte jen několik desítek občanů, kteří komunikují pomocí internetu. Těch je ještě poměrně málo.  A jsou i takoví, kteří internet mají, ale nevědí o webových stránkách. Nápad, že by Hrabovské listy rozšiřovaly pouze prostřednictvím internetu se mi jeví jako velmi, ale velmi předčasný.

Pochopitelně, že je velkou výhodou měsíční interval ve vydávání místního časopisu. Výhody není nutno vyjmenovávat, každý si je domyslí sám. Ostatně měsíční časopis mají i v některých okolních městských obvodech a zřejmě ví, proč tak činí.  V Hrabové jsou obavy z nedostatku vhodných materiálů pro měsíční vydání. Podle mého přesvědčení jsou tyto obavy zbytečné. Stačí prostudovat materiály „soukromých“ webů, kde amatéři bez odborného zázemí dokázali shromáždit tolik zajímavých témat a materiálů, které by možná stačily samy o sobě na měsíční časopis, a o čtenáře by nebyla nouze.

Nyní k tomu nejdůležitějšímu: Co v časopise preferovat, co omezovat a co zcela zakázat. Poučen svým věkem soudím, že to bude dlouhodobý proces.  Bude se zřejmě pracovat metodou úspěchů a omylů. Varuji před unáhlenými rozhodnutími, které se pak jen velmi složitě mění.  Hlavně, že skončila neúměrně dlouhá doba, kdy vinou dřívějších starostů a členů Rad neměly HL žádnou šanci na přirozený rozvoj a sloužily omezeným politickým zájmům některých jednotlivců. Základem nové etapy je určitě svoboda názorů, „různobarevná redakční rada“ a kvalifikovaný redaktor, který má patřičné vzdělání a praxi v tomto oboru. To vše nyní máme i v Hrabové.

Je nutno počítat s tím, že vznikne mnoho různých, často i protichůdných názorů na strukturu a obsah časopisu a jednotlivých článků. Praxe ukáže, které příspěvky zaujmou čtenáře a na které bude jen minimální odezva. Jinak řečeno- zveřejňovat téměř vše. Vždyť náklady na tisk a distribuci jsou relativně nizké.

Nakonec si neodpustím několik svých doporučení:  Úspěšná by byla rubrika, pojednávající o veřejných zakázkách. Ukázat občanům, jak se rodí náměty na investice a na všelijaké nákupy, způsob výběru zhotovitele a dodavatele, průběh realizace, hodnocení občanstva, zda akce byla úspěšná nebo ne. Na své by si v této rubrice přišla např. poslední investiční akce „ Oprava komunikace Pod Břehy vč. plochy před sklenářstvím“, za kterou za cca 20 m opraveného chodníku zaplatili občané Hrabové 300 tisíc Kč. Nemluvě o akci „Revitalizace“ na Šídlovci. Při vhodném a čtivém zpracování těchto kauz by asi tako rubrika byla mezi čtenáři  velmi oblíbena. Současně by vznikla i veřejná kontrola nad utrácením veřejných peněz.

Své čtenáře by měla i rubrika“ O čem se píše na webových stránkách“. Tím mám na mysli nejenom webové stránky městského obvodu, ale i Hrabova.info.

Zajímavá by byla i rubrika „Komunikace se zastupiteli“. To uvádím na základě poznatků, které jsem získal nedávno na stránkách Hrabovských novin.

Nebo rubrika:  O zajímavých lidech z Hrabové. Byli a ještě i jsou mezi námi a je správné je vhodným způsobem popularizovat. Na své místo v HL čeká z těch nejstarších osobností učitel František Bartoník, farář Josef Řezáč, kronikář Zdeněk Oliva, básník Vilém Závada, z novějších pak hrdinové odboje za 2. sv. války, příslušníci 3. odboje, ale i někteří naši současníci.

Pokud jde o popis minulosti Hrabové, máme mezi sebou velmi kvalifikované občany, a to pana Milana Slívu a Martina Slepičku, kteří by určitě poskytli HL potřebné materiály. Nemluvě o možnostech, které jsou skryty v otiskování některých částí z obecních kronik.

Předpokládám, že velmi úspěšná a populární by byla rubrika „Názory našich čtenářů“. Jistě, že ne vše by bylo vhodné otisknout. Nemám na mysli cenzuru, ale skutečnost, že to, co občan X pokládá za velmi důležité, nemusí zajímat téměř nikoho z množiny ostatních občanů. V každém případě by bylo žádoucí odpovědět pokud možno veřejně i na neuveřejněné příspěvky.

I když vím, že dalšími větami vyvolám nevoli některých členů nové redakční rady, uvedu v tomto otevřeném dopise i návrh na rubriku s pracovním názvem „Co se děje v politických stranách a hnutích“. Zdůrazňuji význam zastupitelské demokracie a našeho volebního systému, kde volíme své zastupitele na základě jejich volebních programů. Proč by se nemohly zveřejnit i v HL a čas od času podrobit kontrole plnění těchto volebních slibů? Čemu by se tím ublížilo? Kdo např. dnes ví, jaký volební program představilo svým voličům Vaše volební hnutí Ostravak v loňských volbách? Kde si to dnes, pouhého půl roku po volbách, mohou občané přečíst?

Nakonec tato úvaha: Stavíme nyní dům s názvem „Hrabovské listy“ prakticky od základu. Má to i svou výhodu v tom, že můžeme tento dům postavit zcela moderně s využitím všech současných možností a nejsme zatížení někdy i svazujícími tradicemi. Dejme šanci lidem, kteří mají schopnosti i odvahu vybudovat něco nového.

Pokud to nevyplynulo z výše uvedeného textu, vyzývám Vás tímto ke zveřejnění Vašich  představ, názorů a plánů, které budete prosazovat ve své funkci předsedy redakční rady Hrabovských listů.

S úctou Vladimír Slavík.

            15. 4. 2015.   

 

 

 

 

 
© vladimirslavik.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma