Pamětní kniha obce Hrabová II - pokračování č. 10

 

S životem v obci a jejími občany se sžívají obyvatelé Šídlovce jen pomalu. Neúčastní se veřejného života a kulturního dění v takovém měřítku, jak by to odpovídalo jejich počtu a politické příslušnosti. Tím méně cítí potřebu vzájemné pomoci při nárazových pracích v zemědělství a při zvelebování obce. Přesto přibývá obětavých pracovníků, kteří se podílí na řízení obce, na práci v masových organizacích a na  osvětové činnosti, kteří pomáhají při sklizni úrody a při úpravě obce. Tak v Národním výboru již delší dobu pracují Fr. Šostý, Anděla Kolichová, Anežka Janíková, Mil. Dědková, Jos. Kudela, Jan Černín, Jarm. Plžková, Jos. Kocián, Jarm. Hříbková, Jos. Choleva, Oldřich Žarava, ing. Jar. Dvořák, Mil. Gruzecký a jiní. V masových organizacích jsou velmi agilní Karel Dužík, Vlad. Kříbek, Kar. Stibor, Fr. Hamřík, Karel Sikora, Marie Trčková, Marie Maluchová, Oldřich Kolich, H. Sedlíková, Anna Zatloukalová, Jos. Mutina a další. Je zásluhou vesnické organizace KSČ, že neustálým podněcováním členů strany k práci mezi občany pomáhá zvedat život v obci na vyšší stupeň. A je to také Výbor žen, v němž převážně pracují ze sídliště soudružky  Anna Zrubková, Štěp. Šindelová, Adéla Šostá a Anděla Kolichová, který se úspěšně podílí na práci dobrého občanského soužití.

Největším pojítkem mezi občany je škola. Společné problémy výchovy a prospěchu dětí sbližují rodiče a učitele ve Sdružení rodičů a přátel školy. A zase jsou to obyvatelé Śídlovce a hlavně ženy, které jsou nejaktivnějšími pracovníky této organizace. Mezi ně patří ss. Jarm. Bochňáková, Dagmar Duroňová, Olga Suchánková, Rud. Jonášová, Emil Šindler, Jan Kaňák, Karel Sikora a Břet. Staněk.

Na konec je možno s potěšením napsat, že ty polní cesty, pěšiny a hráze v obci, po nichž se prochází mnoho rodin ze Šídlovce od jara do zimy, napomáhají občanskému soužití. Procházkami se lidé seznamují s krásou obdělávaných polí, luk a hájů, poznávají blíže práci zemědělců a rodí se v nich láska k obci a k novému domovu.

                                                                                    Kapitola 2.

                                                                           Hospodářský život.

Po znárodnění cementárny Boh. Olšanského v r. 1948 mění se výroba v tomto závodě tak, jak se střídají její správy. Během 8 let byla cementárna ve správě pěti národních podniků. Nejdříve ji spravovaly Čs. stavební závody, po nich ji převzaly r. 1949 Moravskoslezské cementárny a vápenice v Brně a od r. 1950 stala se továrna součásti Slezských cementáren ve Vítkovicích. V lednu 1953 přešel závod pod správu Betry v Praze a od Nového roku 1957 patří cementárna n.p. Severomoravská Prefa v Olomouci.

Poválečná výroba betonových rour, schodů a dlaždic byla kolový brus nebyl vyřazen pro nedostatek náhradních dílů. Nyní musí být jeho nečinnost nahrazována rukami brusičů.

Značné těžkosti způsobuje doprava materiálu. Pět nákladních aut, která patřila cementárn, vzaly si  předcházející správy a nyní je doprava svěřena Čsl. autodopravě. Bylo to neuvážené počínání zodpovědných osob, když dávaly souhlas k tomu, aby dobře zavedený závod přecházel od jedné správy ke druhé a ty jej pak postupně zbavovaly všech dopravních prostředlů. Dopravní podnik není schopen vždy zajistit dopravu ve stanovené lhůtě, čímž se stává, že materiál zůstává ve vagonech nevyložen a závodu vzniká z toho škoda průměrně 13 000 Kčs měsíčně na zdržném za vagony.

Další potíž je s byty pro zaměstnance. V cementárně je zaměstnáno okolo 65 dělníků, z nichž necelé dvě třetiny jsou ženy, bydlící v místě a v sousedních obcích. Odborní dělníci jsou z Valašska. A právě pro ty potřebuje závod byty, aby si je udržel. Proto se soudruzi všemožně starali o to, aby dosáhli toho, že v r. 1956 jim ministerstvo povolilo stavbu 12 bytových jednotek v Hrabůvce. Avšak převedením cementárny do jiného nár. podniku změnila se situace tak, že úsilí soudruhů bylo zmařeno a prováděná stavba bytů i s plány, které zaplatila cementárna, byla postoupena Uhelnému průzkumu. Ku podivu, že tak důležitý provoz pro stavebnictví i pro doly nenalézá dost pochopení na zodpovědných místech, zvlášť koná-li svou práci dobře. Každoročně plní plán přes 100%, snižuje výrobní náklady a produktivita práce roste přes výši mezd. To ocenilo i podnikové ředtelství v Praze v minulém roce , když darovalo závodnímu výboru televizor jako odměnu za dobrou práci.Závod pamatuje i na sociální zařízení. V roce 1955 přebudoval jednu skladovací prostoru na šatny a umývárny a zřídil tam i kulturní místnost. Podle názoru vedoucího soudr. Vojtoviče působí to příznivě i na výkonnost zaměstnanců. Mezi dělníky jsou dobří pracovníci, z nichž za nejlepší je uznávána soudružka Foldynová, která pracovala v tomto závodě 30 let, převážně jako brusička. Od podzimu letošního roku je na odpočinku, zabezpečena slušným důchodem. Ten je poskytován ženám, které dovršily 55 let. Svoji práci vykonávala svědomitě, dosahovala vysokého výkonu a naučila řadu pracovnic brusičskému oboru. Však byla také dobře honorována. Vydělávala si přes 1.400 Kčs. Průměr brusiček pohybuje se polem 1.200 Kčs a odborní betonář dosahují více než 1.900 Kčs.

Velkou změnu prodělaly benzinové stanice na rozhraní Hrabové a Hrabůvky. Na konci války bylo tam 5 čerpadel s malým skladem pohonných hmot, později zůstaly tam 2. Od r. 1953 byly sklady  čerpadla předány nár. podniku Chema. To již k čerpadlům přibylo několik skladovacích budov, které se rozrostly tak, že v roce 1957 stojí na ploše 4.000 m/2 na pozemku Jos. Chlupatého velké objekty, ve kterých je skladiště olejů, pohonné hmoty, garáže a kanceláře. Hlavní činnost Chemy spočívá v zásobování čerpacích stanic na Ostravsku. Ale i zdejší tankovací čerpadla denně obslouží stovky motorových vozidel z blízkého i vzdáleného okolí. V závodě je zaměstnéno okolo 25 mužů a žen – šoféři, úředníci, pomocní dělníci a závodní stráž.

 Nejlepší z nich, řidič Jos. Kielbas, byl v letošním roce vyznamenán a odměněn ministerstvem chemického průmyslu za svědomitou a zodpovědnou práci. Po celou dobu svého řízení vozu jezdí bezpečně a bez nehod. Při tom udržuje vůz v pořádku.

Všichni zaměstnanci bydlí mimo místní obec a proto také vztah závdu i jeho zaměstnanců k obci je lhostejný.

Řemesla: Na konci roku je ještě v obci 7 živností, které provozují starší lidé. Pracují sami bez pomocníků. Jsou to 2 holiči, Fr. Janík č. 156 a Inoc. Březina č. 162. Obuvnictví provozuje Boh. Balušek č. 83 a Karel Folta č. 427. Kovářské práce obstarávají Rud. Kolář č. 180 a Jan Šimek č. 137. Stolařskou živnost má Ludvík Folta č. 102.

                                                                            Zemědělství.

Usnesení XI. sjezdu KSČ uložilo všem orgánům strany a nár. výborům, aby zvýšenou agitací mezi rolníky získalo tyto do JZD v nejkratší době. K tomuto účelu byla ustavena v obci operativní skupina: Jejími členy jsou: Jos. Kocián, Vlad. Kříbek, Jos. Mazák, Frant.Šostý – všichni ze Šidlovce, dále Frant. Beneš, Vojt. Brablec, Lad. Linhart, Václav Morkyš a Lud. Sobek. Od konce července až do příštího léta scházeli se tito soudruzi tři až pětkrát týdně se všemi zemědělci, aby jim objasňovali význam a účel společného hospodaření a přesvědčovali je pro vstup do družstva. Rozhovorům byli přítomni častkrát i důstojníci patronátní Krajské vojenské správy v Ostravě, Místopředseda ONV s. Dluhoš se svými spolupracovníky. Několikkrát přišel i předseda ONV s. Fajkus. Bylo to bezpočet klidných i rušných jednání, vedených hlavně s rolníky Jos. Ličkou, Jar. Olšákem, Václ. Petrem, Bedřichem a Jos. Chlupatým, Frant. Nováčkem, Mir. Piskořem, Jos. Adámkem a dalšími, které se mnohdy protáhly přes půlnoc. U těchto schůzek agitátoři vyslechli názory a argumenty rolníků, falešné vyvráceli a stavěli proti nim argumenty pravdivé. Rolníci kolektivně oponují a tvrdí, že v Hrabové nejsou příznivé podmínky pro společné hospodaření, protože velkáčást půdy na bývalých rybnících je málo úrodná a nerentabilní. Ale cožpak dnes, kdy tuto půdu obdělávají, přináší jim schudnutí? Není tomu tak. Plnou prací a odborným kultivováním dosahují i dnes dobrých výsledků. Příkladem jsou výnosy Jar. Olšáka a Emila Nováčka ve Starém Hurtě. Horší je to s Bezďákem. Tam jsou výnosy skutečně malé, hlavně v deštivých letech.

Také argumentace, že nejvýhodnější formou jsou 10 až 15-ti hektarové hospodářství neobstojí. Sám život vyvrácí tyto názory. Za 20let nedosáhla zemědělská produkce v našem státě při tomto hspodaření žádného vzestupu, zatímco průmyslová výroba vzrostla 2 a půlkrát.

Je pravda, že rozhodování zemědělců není lehké. Výrobní vztahy, založené na soukromém vlastnictví půdy připoutaly sedláky pevně k roli, zakořenily v nich hluboko individualistické názory a vytvořily způsob života, se kterým se těžce a bolestně loučí. To je třeba pochopit a vzít v úvahu. Přesto působí podivně to tvrdošíjné „ne“, když sousední Nová a Stará Bělá hospodaří společně již od 1. října letošního roku. Před naší obcí se přece zemědělská velkovýroba nezastaví! Do družstva vstupilo 8 kovorolníků s 10-ti hektary, ale to není podstatné. Sedláci, třebaže shodně prohlašují, že nejsou proti JZD, vstupu do něho se houževnatě brání. Proč tedy ztrácet čas s oddalováním, jímž se nic nezíská. Spíše naopak. Hospodaření stávajícího JZD se nezlepšuje a jeho výsledky, které dříve nebo později rolníci převezmou, se mohou dále zhoršovat.

Novými družstevníky od 1. září jsou: Ludmila Bienášová, Vlasta Břenková, Václav Gerold, Mar. Homolová,  Alžb. Matějková, Boh. Mutina, Oldř. Olšanský, Arnošt Svoboda.

Velkostatek Otakara Lyčky, vytvořený první pozemkovou reformou jako zbytkový statek z rozparcelovaného panství Stollbergova z Paskova, byl po Únoru 1948 znárodněn a přidělen komunálním podnikům města Ostravy. Od 1. ledna 1954 přešel do správy státního statku v Bohumíně. V jeho vedení se vystřídalo 6 správců, z nichž prvním byl dřívější majitel Otakar Lyčka (toho času je zbaven svobody pro účast na protistátní čnnosti). Nyní řídí výrobní jednotku pětadvacetiletý Mil. Košťál. Před ním tu byli Jan Vlčovský, Zdeněk Strnadel, Štěpán Černý a Al. Hyneček.  Ke statku patří 121 ha zemědělské půdy. Od podzimu minulého roku mu přibylo eště 30 ha z místního JZD, 8 ha z JZD Paskov a 13 ha od přestárlých manželů Nováčkových. Na 61 ha byly zasedy obiloviny, pícniny se sklízely z 35 ha. Na 14 ha byly brambory a na 2 ha kmín. Nejsou opomíjeny ani siláže, kterých se založilo 10 vagonů. Naložili kukuřici, ozimou směsku, řepové skrojky a cukrové řízky.

Hektarové výnosy v q na ha: pšenice 20, žito 22, ječmen 25, oves 19, cukrovka 200, brambory 140.

Dodávky v q: pšenice 260, žito 170, ječmen 220, řepka 32, mák 8, kmín 9, cukrovka 780.

V chovu převažují prasata na žír. Specialitou statku jsou krávy postižené nakažlivou chorobou zmetání, které jsou zde soustřeďovány ze všech farem bohumínského st. statku.

Stav zvířectva k 31.12.1956 v ks: vepři 111, krávy 66, jalovce 2, telata 8, hovězí na žír 2, plemenní báci 1, koně 8, slepice 180.

Stav zvířectva k 31.12.1957 v ks: vepři 120, krávy 54, jalovice 5, telata 13, plemenní býci 2, koně 9.

Ve výrobě je zaměstnáno 20 stálých zaměstnanců, z toho 7 při chovu dobytka.

Při žňových a podzimních pracích vydatně pomáhají učňové z VŽKG z Hrabůvky. Nejlepším pracovníkem je 26. letý Josef Nazalaník, který pracuje na staku již 8 let. Neméně dobrou a svědomitou dělnicí v živočišné výrobě je Marie Lyčková, manželka bývalého statkáře, která se stará sama o 4 děti. Byla ji svěřena funkce skupinářky živočišné výroby a pečuje o 13 krav a 2 jalovice. Administrativa statku je vedena na ředitelství v Bohumíně. Strojní vybavení statku není valné. Kromě běžných hosp. strojů vlastní farma traktor a starší mlátičku s naftovým pohonem. Odměna za práci je úkolována a činí při 100% výkonu 24 Kčs za 8 hodin. Dělníci dosahují průměrného výdělku 1.000 Kčs měsíčně. Kromě toho si mohou koupit za výkupní cenu 10,5 kg pšenice a 7,5 kg žita na každého rodinného příslušníka. Ječmen v množství 100 kg obdrží jen zaměstnanci z rostlinné výroby. Brambor si mohou koupit 240 kg na každého člena rodiny za 23 Kčs za metrák. Pšenici platili 1 Kčs za kg, za  žito  0,90 Kčs.

Žňové práce, které trvaly letos 6 neděl, byly zahájeny 18.7. v JZD a rolníky Jos. A. Adámkem, G. Mičkem a B. Chlupatým. Prvním v dodávkové povinnosti na celém okrese byl Josef Adámek, který již 23.7. odvezl 16 q žita do výkupního skladu.Dostalo se mu pochvalného uznání od okresního i místního NV.

Celkové dodávky JZD a rolníků:

obilí 1.125 q, brambory 1.590 q, maso vepřové 336 q, maso hovězí 361 q, mléko 196.720 l, vejce 88.950 ks.

Dodávky  v kg/ha v JZD:

Obilniny 599, brambory 292, maso vepřové 228, maso hovězí 73.

Dodávky v kg/ha u  soukromých zemědělců:

Obilniny 329, brambory 520, maso vepřové 93, maso hovězí 118.

Podle hlášení majitelů ovocných stromů bylo v obci napočítáno k 1.1.1957 10.635 kusů stromů. Jsou celkem dobře ošetřovány vč. postřiků proti škodlivému hmyzu.

Doprava: Vyšší životní úroveň obyvatel je možno vidět i ve zvětšeném počtu motocyklů a aut, kterých přibylo přes 50. Nejvíce se kupují vozy zn. Spartak. Otevřením nové školy 15. prosince byly přemístěny zastávky autobusu od hostince „U lípy“ k farní budově a od nár. výboru k nové škole.

Obchod: 1.1. 1957 byla zrušena prodejna obuvi Jas (dříve Baťa), která byla v provoze přes 20 let. Stalo se tak pro malou tržbu, která se snížila zrušením oprav obuvi. Vliv na to měl i malý výběr a zavedení autobusové dopravy do města.

Ceny v r. 1957 v Kčs za 1 kg: chléb 2.60 – 3.60, mouka pšeničná 3.50 – 4.40, mouka chlebová 3.50, rýže 7.20 – 11.00, hrách 5.00 – 8.00, fazole 2.40 – 4.40, mák 24.00, maso hovězí 17.00 – 27.00, maso vepřové 20.00 – 31.00, maso telecí 19.00 – 32.00, maso uzené 26.00 – 35.00, salámy 20.00 – 38.00, sádlo 26.00 – 36.00 Kč. Rohlíky 3.50 – 4.40 za 1 ks.

                                                                        Správa obce:

Dne 19. května 1957 byly Hrabová vyčleněna ze správy městského národního výboru v Ostravě a dosavadní Obvodní nár. výbor byl přeměněn na Místní nár. výbor a tak se obci dostalo větší pravomoci. Do správy obce byla předána veškerá agenda sociálního zabezpečení včetně vyplácení sociálníc pomoci. Potřebné částky byly přiděleny z rozpočtu města. Obec převzala také udržování obou hřbitovů a veřejného osvětlení.

K plnění úkolů spojených se správou obce byl nár. výboru schválen tento rozpočet:                    

 (Rozpočet Kčs – Skutečnost Kč):

Příjmy:

 Domovní daň: 107.000 – 148.026

Daň z představení: 11.000 – 4.824 

Poplatek ze psů: 4.000 – 5.310

Poplatek ze zvířat: 15.700 – 16281

Hřbitovní poplatek: 3.700 – 5.328

Jiné poplatky: 1.200 – 164

Poplatky z bytů: 0 – 5.935

Zemědělské a lesní hospodářství: 600 - 770 

Školy a školní zařízení: 195.800 – 209.349

Nájemné: 2.100 – 1.824

Ostatní příjmy: 500 – 384

Na akci „Z“ : 25.000 – 23.000

Příjmy od státu: 422.000 – 469.000

Příjmy celkem: 789.300 – 892.781

Vydání:

Místní hospodářství: 75.000 – 67.968

Školství a kultura: 561.000 – 600.

Vnitřníspráva: 151.300 – 138.522

Sociální péče: O – 18.000

Vodní hospodářství: 2.000 – 0

Vydání celkem: 789.000 – 825.327

Rozdíl mezi příjmy a vydáním vznikl hlavně u domovní daně, kterou občané platili stejněně jako v městě.  K 1. říjnu byl nár. výborům dáno i právo přijímat správní zaměstnance do školy a školních zařízení. Nesnadné a dlouhodobé řešení otázky Závodí vyústilo nakonec v zamítavém postoji pléna národního výboru v Hrabové, které se usneslo 19. prosince minulého roku nedat souhlas k odpojení osady od mateřské obce. Toto rozhodnutí nebylo však vzato v úvahu Městským nár. výborem v Ostravě, který vyhovujíce přání většiny obyvatel Závodí schválil územní změnu. Současně zrušil zamítavé stanovisko hrabovského nár. výboru. Toto usnesení potvrdil také KNV. Tímto bylo s konečnou platností rozhodnuto odloučit od obce 25 ha území a připojit je se všemi domy v počtu 59 k Vratimovu, a to dnem 20. května 1957.  Při Hrabové zůstane asi 17 ha pozemků místních rolníků, které leží na pravém břehu Ostravice. Takto skončil dlouholetý spor o Závodí. Vratimov přijal 450 nových občanů na slavnostní schůzi, které byli přítomni i členové rady MNV, ss. F. Beneš, V. Brablec, L. Linhart, J.  Mazák a V. Prokop. 

Příprava voleb do všech stupňů národních výborů, které se konaly v neděli 19. května, začala již v zimních měsících. Hodnotila se činnost dosavadních členů NV, prováděl se výběr nových kandidátů, nábor agitátorů pro řízení nových voleb. Ne všichni ji přijali a prováděli odpovědně. Věštšina lidí nemá zájem o správu obce. Jejich netečnost je motivována různě: někteří správně nechápou právo býti účasten na správě věci svých a jiní si pohrávají na svém písečku, na výsluní osobního pohodlí. Nemálo soudruhů by mohlo udělat hodně práce pro zvelebení obce, avšak jsou přetíženi jinými úkoly v politické a hospodářské činnosti. Proto výběr členů pro národní výbor byl nesnadný.

Oddělením Závodí od obce a reorganizací obvodů se počet členů MNV snížil z 48 na 39. Řízením voleb bylo pověřeno 49 komisí: 39 volebních, 4 okrskové, 4 obvodní, 1 krajská a 1 místní. Předsedou místní komise byl s. K. Dužík, krajskou vedl s. V. Mokrýš. Volilo se na 4 místech: v hostinci B. Chlupatého, v nové škole u kostela, v družině mládeže a v budově Vítk. staveb na Šídlovci.

V období voleb byl účinným pomocníkem místní rozhlas, v němž působila také mládež a škola. Učitelé nacvičili s žactvem program zpěvů, říkánek a básní a někteří z nich jako K. Saltenreich, B. Olšanský, B.Vyskočil a F. Petrovský také recitovali nebo proslovovali naučné přednášky.

Do ONV obdrželi 4 kandidáti plnou důvěru. Jsou to: M. Dědková, A.Kolichová, L. Sobek a Z. Závadová. Do KNV byla zvolena A. Janíková.

Odvolilo 3.014 občanů a pro kandidátky hlasovalo přes 99%. Do MNV bylo zvoleno 21 členů z vesnice a 18 za Šídlovec.

Počet a složení voličů:

Voličů celkem 3.038, mužů 1.462, žen 1.576, dělníků 1.848, úředníků 583, rolníků 50, ostatní 112, žen v domácnosti 445.

Složení zvolených:

Celkem 39, mužů 34, žen 5, dělníků 20, úředníků 15, zemědělců 2, žen v dom. 2.

Jmenný seznam členů MNV:

L. Linhart, V. Vašek, F. Svítek, F. Beneš, R. Málek, V. Petr, V. Golová, L. Břenková, Z.Řeha, R. Záviský, O. Piskoř, V. Prokop, V. Brablec, L. Kuchař, A. Borek, M. Kolichová, B. Oliva, V. Pavelka, L. Ševčík, F. Adámek, J. Sobek, O. Kozelský, A. Dudíková, J. Kříbková, F. Šostý, Š. Kaloč, R. Stuchlý, A. Kubík, J. Kocián, J. Mazák, E. Koval, J. Plšková, L.Kudela, P. Hrynusiv, O. Žerava, J. Černín, J. Tesarčík, M. Gruzeczki, J. Choleva.

Předsedou MNV byl zvolen znovu F. Šostý, místopředsedou F. Beneš, tajemníkem J. Mazák.

Členové rady: V. Brablec, důstojník čsl. armády,  J. Kocián, úředník, J. Kříbková, dělnice, L. Linhart, úředník, V. Petr, rolník, V. Prokop, úředník.

Při MNV ustaveno 8 komisí a to: zemědělská, finanční, pro výstavbu a čistotu obce, školská, kulturní a tělovýchovná, vnitřních věcí a civilní obrany, zdravotní a sociální, pro obchod a zásobování a bytová.

Hromadné školení v civilní obraně, jak to požaduje neklidná doba, se nepodařilo uskutečnit. V lidech je zakořeněn odpor k těmto opatřením z doby nedávno skončené války a těžce chápou, že by znovu se měli připravovat na válečnou katastrofu.

                                                         Masové organisace.

    (Zpracováno dle zpráv ss. Š. Šindlerové a A. Zrubkové).

Rovnoprávné postavení, jakého se ženám dostalo po r. 1945 a hlavně po únoru 1948,  zvýšilo u žen zájem o veřejný život. To podnítilo i hrabovské ženy k založení „Rady žen“, která byla ustavena v září 1948 z iniciativy učtelky Z. Olivové. U založení byly dále Š. Šindlerová, A. Ševčíková, H. Janečková, M. Chmelářová, G. Křížková, J. Koudelková, A. Kolichová, A. Šostá, O. Kaločová, Z. Závadová, J. Příkopová, M. Sobková, F. Mintělová a další. Hned na začátku vzaly si ženy patronát nad řeckými dětmi v Heralticích na Krnovsku, pro které sesbíraly šactvo, prádlo, obuv a jiné věci. Darované svršky se musely opravit a přispůsobit na děti. Nebylo to snadné. Doma se to nedalo udělat a do Velkých Heraltic je daleko. Tuto prác udělalo 24 soudružek šicími brgádami přímo v bydlišti svých svěřenců. Dostaly se tam autem Čs. Červeného kříže z Ostravy. Soudružky tam pracovaly 3x po 4 dnech a svou pomocí přispěly z lepšímu životu osiřelých dětí z občanské války.

V celé akci nejvíce vykonaly ss. A. Ševčíková, J. Příkopová, M. Sobková, F. Mintělová, Š. Šindlerová a M. Talpová.

Ke dni svátku matek 15. května 1949 uspořádala rada žen spolu s rodičovským sdružením zahradní slavnost. Zisk z této akce byl věnován škole. Srdíčkem a kytičkou bylo odměněno 34 matek, které mají více jak 7 dětí a vdovy a matky, jejichž nejdražší zahynuli v poslední válce.

Na podzim r 1949, ve dny festivalu mládeže, ujaly se soudružky dvou mládežnických souborů z Prahy a Třebíče, které u Lípy předváděly kulturní pásmo. V té době bylo všeho nedostatek. A tak ženy provedly mezi občany sbírku potravinových lístků, peněz i poživatin a pak připravily chlapcům i děvčatům bohaté pohoštění.

Asi po dvouleté činnosti, v níž měly svoje místo i besedy, filmová představení a lékařské přednášky, byla „Rada žen „ přeměněna na „Svaz žen“. Zde v krátké době sdružilo se na 300 občanek, které svou práci zaměřilo hlavně na pomoc zemědělství. Hodně soudružek pomáhalo rolníkům, státnímu statku a zejména nově se tvořivšímu JZD. Bylo to několik tisíc hodin, které ženy odpracovaly při polních pracích a sklizni. Zasloužily se hlavně ss. A. Šostá, D. Jakubková, H. Janečková, Š. Šindlerová, M. Chmelářová, M. Šibinská, V. Kučajová, L. Grygarová, B. Linhartová, a další.

V r. 1951 byl „Svaz žen“ vystřídán „Výborem žen“, který se stal součástí národního výboru. 12 funkcionářek a 25 aktivistek v čele se s. Annou Zrubkovou stalo se pomocníkem samosprávného orgánu. Členky organizace pečují o jesle a mateřské školy, pomáhají zemědělcům, jsou při získávání žen do zaměstnání. Soudr. A. Kolichová a Z. Závadová jsou členkami Měst. NV od r. 1954, Š. Šindlerová je činná v Čs. Červeném kříži, B. Sýkorová pracuje v jeslích, L. Konvičková v mateřské škole. Z. Černá a V. Kučajová přešly z lehčího zaměstnání do VŽKG na těžkou manuální práci. Jedna z nejaktivnějších, soudr. A. Ševčíková zasedá u lidového soudu a dopisuje do Nové svobody a Čs. rozhlasu. Přistěhovala se do Hrabové v r. 1945 z Vítkovic, kde již před okupací pracovala  v různých spolcích a byla tam také zakládající členkou svazu československého – sovětského přátelství. Když do  republiky přijely řecké děti, organizovala v obci pomocnou akci, kterou rozšířila také do Hrabůvky a Vítkovic. Od r. 1925 byla dárcem krve ve 30 případech a poskytla krev i raněným rudoarmějcům. Za obětavou práci byla vyznamenána titulem „Zasloužilý pracovník“ u příležitosti 10. výročí osvobození republiky.

V létě 1957 byly volby do nového Výboru žen. Stalo se tak u Lípy, kde bylo 24. června přítomno asi 100 žen. Zvoleno bylo 21 soudružek s předsedkyní A. Zrůbkvou, která vede odranisaci žen od r. 1950. Tato soudružka byla vyznamenána v mnulém roce Měst. NV za obětavou práci knižním darem.

Pro potřeby praktického života zavedla organisace žen kuts  šití, kterým prošlo přes 200 žen. Mnohé absolventky naučily se pěkně šít, kromě běžných věcí i náročnější šití pro své rodiny. Výsledky své práce předvedly pak na 3. výstavkách.

Ale ani v pomoci zemědělcům výbor žen nepolevil. Dnes už není snadné získat dobrovolníky na brigádnickou práci. Hodně žen je zaměstnáno, a ty mají co dělat se sebou. A u jiných  žen, které by mohly pomoci, brigádnický elán vyprchal. Přesto v nárazových pracích členky organisace odpracovaly 1.000 hodin v zemědělství. Je to chvályhodný čin, za který ženy obdržely čestné uznání. Mezi nejaktivnějšími, které pomáhaly zemědělcům, byly A. Šostá, B. Linhartová, L. Golcová, D. Jakubková, J. Kříbková M. Maluchová a M. Trčková.

                                                     Československý svaz mládeže.

                                          (Zpracováno dle záznamu s. Jar. Michalkoviče).

Po revoluci v r. 1945 v období plného vzruchu a nadšení vznikl v Hrabové Svaz české mládeže, který rozvíjel činnost až do roku 1951. Pak se organizace rozpadla odchodem funkcionářů na vojnu. Až za 5 let později se dala mládež zase dohromady. Začalo to v letních měsících r. 1956 při olbvyklých večerních pochůzkách tří mladých: Jar. Michalkoviče, Miloše Konečného a Mirka Vávro ze Šídlovce, kteří pocítili potřebu obohatit život mládeže vyššími zájmy. A tak je napadlo rozhodnutí obnovit svazáckou organizaci. Poradili se nejdříve se s. Janem Černínem, který byl vlastně duchovním vůdcem obnoveného svazu, protože jako referent pro záležitosti branců naléhal již delší dobu, aby byl založen. Dohodli se vytvořit nejdříve přípravný výbor, a ten zorganizoval aktiv mládeže na 27. září 1956 do hostince u Lípy. Sešlo se tam asi 80 mladých lidí. Večer obohatili programem Jiří Šeja a Olga Brázdilová, kteří zahráli na housle a klavír, a s. Jos. Choleva promítal film. Nálada mezi mladými byla smíšená. Jedni byli nadšení, druzí ostýchavě přihlíželi a jiní se tvářili lhostejně. Skutečnými členy se stalo jen ani ne 40 chlapců a děvčat. Předsedou byl zvolen Jar. Michalkovič, jeho zástupcem Miloš Konečný. A 6 dalších soudruhů, M. Nováček, K. Ridrich, H. Stiborová, B. Moravec, K. Zatloukalová a její bratr Jiří byli prvý výbor organisace mládeže.

Při oslavě VŘSR vystoupili svazáci poprvé s vlastním programem. Později přišel Jan Gružkovský s nápadem založit loutkářský kroužek. Následuje řada úspěšných i nezdařilých podniků: Silvestovský večer v r. 1965, novoroční pásmo filmů a pohádek pro děti, v únoru pro starší pionýry maškarní karneval. Pro mládež i starší občany uspořádali večer Straussových operet v provedení ostravského divadla hudby. Přišlo 150 lidí. Velmi zdařlý byl večer s účastníky ústředního kola „Soutěže tvořivosti mládeže“, jehož se zúčastnilo přes 200 občanů. A zase fiaskem skončilo pásmo vídeňských operetních mistrů, nazvané „Víděň tančí a zpívá“. V zimě uspořádali ping-pongový turnaj o přeborníka ČSM. Zvítězil Břetislav Kot. Největší ohlas měly cyklistické závody o přeborníka ČSM. Okruh se jel dvakrát a vedl od MNV  přes Novou Bělou do Paskova a zpět. Měřil 28 km.

Také práci v zemědělství dali svazáci svůj díl. Závazek k festivalu mládeže  na žňových pracích 500 hodin překročili o  o 280 hodin. Nejvíce hodin odpracovali Zatloukal, Hamřík a Michalkovič, dále bratří Bohušové, Kuzník, Lacký a Honus. Na fond solidarity k festivalu mládeže vybrali 2.000 Kčs. Skupina Jany Chamrádové odevzdala 824 Kčs a Jana byla za to bezplatně ve stanovém táboře.

V práci svázáků je hodně zmatku, ale i zdařilé činnosti. Něco začnou a zase toho nechají. Když se ale pořádně chopí díla, jsou vidět úspěchy. Nejhorší jsou jejich neshody. Ty brzdí pevnější krok vpřed.

 Opsáno z Pamětní kihy Hrabová II, která je uložena v Archivu města Ostravy.

      15. 9. 2015.   V.S.