Pamětní kniha obce Hrabová II - dokončení

                                                         Dokončení popisu událostí z r. 1960.

                                                                                  Průmysl.

Prefa – 1958 – 1960.

Výroba v této provozovně je nyní zaměřena na dva druhy výrobků: na betonové důlní pažnice a na teracové dlaždice o rozměrech 20x20x2,5 cm.

Výroba důlních pažnic se v r. 1958 podstatně zvýšila zavedením mechanizované výrobní linky, ke které patří 4 pařící komory s kotlem a 2 podstropní jeřáby. Na novém agregátu se vyrobí 50 ks pažnic najednou, kdežto na starém vibračním lisu jen 3 pažnice. Vysokou produkci umožňuje též rychlé sušení těchto výroblů v komorách, ze kterých se výrobky vyvážejí do skladu už za 5 hodin. Dříve trvalo sušení 3,5 dne. Při třísměnném provoze se vyrobí nyní 3.500ks pažnic denně.

Přehled výroby v letech 1958 – 1960:

1958: pažnice 16.560 t, dlaždice 38.000 m/2

1959: pažnice 19.783t, dlaždice 41.607 m/2

1960: pažnice 21.808t, dlaždice 44.166 m/2

V r. 1959 bylo kromě toho vyrobeno ještě 323 m/3 silničních panelů o rozměrech 30x120x5 cm.

Průměrná měsíční mzda: rok 1959: 1.404 Kčs,rok 1960: 1373 Kč.

Pracuje se ve velmi nepříznivých podmínkách – ve vodě, při práci je nutno mít vysoké gumové boty a gumové rukavice.

V provozovně je 67 zaměstnanců, z toho 1 vedoucí, 2 administrativní síly a 2 mistři. Z původních 72 zaměstnanců 5 jich přešlo do elektrodílny, kde se opravují elektromotory pro celý podnik. Z celkového počtu zaměstnanců je 40 žen, 44 zaměstnanců bydlí v Hrabové, 11 je ze Slovenska a jsou ubytováni v dřevěném baráku za struhou na ulici Boženy Němcové.  Pak byl pro ně adaptován domek bývalé pošty.

Zaměstnanci Boh. Lenertovi byl v r. 1958 předán poukaz na auto. Dlouholetému zaměstnaci Vlad. Sobotovi byl v r. 1958 přidělen dvoupokojový byt v Porubě. V červnu 1960 uspořádalo ROH třídenní zájezd autobusem do Čech, jehož se zúčastnilo 40 zaměstnanců. Navštívili Kutnou Horu, Nový Bor a Prachovské skály.

Jako nejlepší pracovník byl vyhodnocen Vojtěch Černík. Je nejstarším zaměstnancem, v r. 1961 dovrší 40 let práce v podniku. Byl původně mistrem, ale na doporučení lékaře přešel do údržby. Po úraze nemhl ani zde pracovat a je pak nadále zaměstnán na skládce důlních pažnic. Podal zlepšovaví návrh na lepení gumy na razidlo lisu.

                                                 Místní národní výbor.

Jak došlo k opětovnému připojení Hrabové k Ostravě.

V tomto roce rozhodla vláda o reorganizaci územních celků. Počet krajů byl snížen z 19 na 10 a také počet okresů byl zmenšen. V souvislosti s těmito změnami spojovaly se některé obce ve větší celky, některé přecházely do jiných okresů.  Původně měl být Šídlovec připojen k okresu Ostrava, kdežto zbytek Hrabové se samostatným národním výborem měl připadnout k okresu Místek.

Tak bouřlivou a početně navštívenou schůzi, jaká se konala 15. února 1960 v sále hostince U lípy, už Hrabová dlouho neviděla. Mnoho lidí stálo namačkáno u dveří a u oken, protože již nebylo místo. Na této schůzi národního výboru byl předložen občanům návrh komise o územních změnách. Za tuto komisi byl přítomen její předseda s. Kovalčík ze Šídlovce. O územních změnách referoval s. Malinovský. Jako hlavní důvod pro rozdělení Hrabové a připojení vesnické části k místeckému okresu uváděl zemědělství. Hrabovskému JZD má být otevřena cesta pro případné spojení s okolními družstvy v příštích letech. MěNV v Ostravě se zaměří výhradně na průmysl a pro řízení zemědělství nebude mít aparát.

 Proti těmto argumentům vystoupili a zase své důvody uvedli nejvýstižněji předseda JZD s. Lička a zemědělec s. Míček. Životnost zemědělství v Hrabové je malá, počítá se s velkou zástavbou (halda, šachta apod.) zůstane tedy jen málo zemědělské půdy. MěNV Ostrava bude mít na starosti i zemědělce z Poruby a Muglinova, musí tedy mít někoho pro tento obor. Pro zemědělce z Hrabové bylo by obtížné vyřizovat agendu v Místku. Konečně, ukáže-li se v budoucnu potřeba spojení s okolními družstvy, nemůže tomuto být nynější připojení k Ostravě překážkou.

Dlužno říci, že naprostá většina občanů přítomných na schůzi s rozhořčením odmítla jak rozdělení Hrabové tak její připojení k okresu Místek. Každý diskusní příspěvek, hovořící pro připojení celé obce k Ostravě, byl vítán potleskem, kdežto názor jiný bouří nevole. Starší občané (s. Šebesta,Fajkus, Kofroň) poukazovali na to, že rozdělením obce by vesnická část zůstala bez zdravotnického střediska, ktetré je na Šídlovci. Stejně by tomu bylo se školou a tělocvičnou. Zmenšilo by se i procento žáků, přijímaných do středních škol a učilišť. Dále uváděli občané nejčastěji otázku spojení. To je s Ostravou velmi výhodné, kdežto s Místkem žádné. Občané jsou vesměs zaměstnanci  VŽKG a NHKG, v zemědělství je jen nepatrné procento.

Návrh na rozdělení obce znovu rozdmychal určitou nevraživost mezi obyvateli Šdídlovce a ostatních částí Hrabové. Padla dokonce slova o „pánech“ na Šídlovci. To právě byl důvod, proč někteří občané ze Šídlovce (např. s. Sikora, Jonášová) byli proti rozdělení. Uváděli, že na Šídlovci je mnoho uvědomělých soudruhů, kteří pomáhají vesnici po stránce politické i kulturní a této pomoci je i nadále zapotřebí. Stanovisko vesnické organizase KSČ, tlumočené s. Brablecem a  s. Vítoslavským bylo takové: nedělit obec, a když už, přidělit ji celou k Místku. I je vedl k rozhodnutí důvod, že Šídlovec, kde jsou silné dělnické kádry, má velký význam pro vytvoření takové Národní fronty v obci, která by dovedla udržet krok s vývojem.

Pro rozhodnutí komise se vyslovil zástupce ONV s. Malinovský  a poslaňkyně do ONV s. Dědková. Územními změnami sleduje vláda dosažení rozhodného obratu v zemědělské výrobě, kde je nutno zvětšovat velikost JZD. Souhlas s rozhodnutím vyšších stranických orgánů vyslovil i s. Sobek, bývalý předseda MNV, ačkoliv i jemu osobně by bylo milejší připojení k Ostravě.

Na závěr shrnul předseda MNV s. Šostý diskusi v tom smyslu, že většina občanů si nepřeje rozdělení obce a žádá, bude-li to možné, připojení celé Hrabové k Ostravě.

S. Kovalčík neuznal žáný z důvodů uvedených občany proti návrhu komise za dost závažný, přesto na příští schůzi konané dne 22. února 1960 a stejně početně navštívené, oznámil, že strancké orgány respektují vůli občanů a rozhodly o připojení obce k Ostravě. Hrabová spolu s Hrabůvkou a Zábřehem budou tvořit jednu čtvrť Ostravy pod jedním Obvodním národním výborem. Na této schůzi přednesl referát  tajemník OV KSČ s. Capoušek.

Zastavil jsem se poněkud podrobněji u rozhodování u této záležitosti, pro další osudy Hrabové jistě  velmi významné. Zda se občané rozhodli správně, to ukážou příští léta.

V tomto roce dochází tedy k připojení Hrabové k Ostravě pod společným NV s Hrabůvkou a Zábřehem. Nový ObNV také 30.6. převzal veškerou agendu. Kronikář navštívil všechny 3 předsedy nár. výboru i tajemníka, aby svou práci i práci celého národního výboru vyhodnotili.

Od osvobození do r. 1957 byla Hrabová součásti Ostravy. Záležitosti obce spravovala do r. 1953 9-ti členná obvodová rada, podřízena Ústřednímu národnímu výboru města Ostravy. Obvodová rada byla zvolena na veřejné schůzi, tvořili ji předseda, místopředseda a vedoucí komisí. Roku 1953 nahradil radu obvodní národní výbor , rovněž 9-ti členný, ale s větší pravomoci. V r. 1954 po volbách (hlasovalo se již hlasovacími lístky) byl národní výbor rozšířen na 17 – 20 členů a spadal pd Městský národní výbor v Ostravě. Konečně v r. 1957 po dalších volbách, se Hrabová osamostatnila. Samostatný 48 členný národní výbor s větší kompetencí a vlastním rozpočtem pracoval v rámci ONV Ostrava – venkov.

Prvním přededou NV (vlastně tehdy ještě obv. rady) byl Ludvík Sobek, autodopravce, člen KSČ od r. 1921. Funkci vykonával od r. 1945 do r. 1950. Podle jeho názoru pracoval NV zpočátku jednotně. Snažil se nejdříve  odstranit škody způsobené válkou a podařilo se usvědčit konfidenta Koždoně. Doáhl toho, že trať „Komárka“ byla vedena podél obce a ne podél dálnice, jak bylo původně v plánu. V letech 1947 – 48 se postavil dům na Jestřábského ulici. V prosinci 1949 byl ustaven přípravný výbor JZD, který získal pro JZD asi 70 členů, ovšam ani jednoho zemědělce. Jako základ dostalo JZD farské pozemky a pozemky pastevního družstva, které byl doposud pod národní správou. Celkem asi 100 ha. Každý člen, pokud byl v KSČ, přispěl vkladem 200 Kčs. JZD nemělo hospodářské budovy, jenom dřevěnou boudu pastevního družstva, která na jaře r. 1951 vyhořela. Sklizené seno uskladňovali po stodolách u soukromých rolníků, kteří rovněž pozemky družstva obdělávali. Spolupráce s rolníky byla i jinak dobrá, své dodávky, až na malé výjimky, plnili.

Veřejné akce NV byly hojně navštěvovány, rušnou činnost vyvíjel také  Vojan pod vedením Teofila Holuše.

Národnímu výboru se hned nepodařilo prosadit stavbu vodovodu, zlepšit osvětlení, neuskutečnily se ani plány na vytvoření náměstí u bývalé školy. Po r. 1948 došlo k roztržce s národními socialisty.

Od r. 1950 do r. 1954 byl předsedou NV Josef Vitoslavský, dělník VŽKG. V té době (na podzim r. 1951) získalo družstvo do nuceného nájmu usedlost zemědělce Mojžíška. Ale ani nyní (podle názoru kronikáře) nemohla být činnost JZD úspěšná, ačkoliv se v jeho vedení vystřídalo několik předsedů, protože bylo vytvořeno uměle, bez účasti zemědělců a nemohlo je nijak novému způsobu hospodaření naklonit. S. Vitostavský si připadal jako mezi dvěma ohni, z jedné strany ho tlačily úřady, aby JZD bylo co nejdříve rozšířeno, na druhé straně se setkával s odporem zemědělců. Jinak ovšem dodávky plnili rolníci jako první v okrese( i když si mnohdy museli půjčit) a navíc odevzdávali mimořádné dávky (ku příkladu ke Dni horníků). Zadarmo také dostali dříví ke stavbě 2 dřevěných baráků na hřišti školy, když už dosavadní škola nestačila počtu dětí.

 Již tehdy, v r. 1953, ředitel školy Boh. Cigánek spolu se zástupci NV začíná jednat o postavení nové školy. Těžké byly začátky družiny mládeže, která byla umístěna nejprv ve staré škole u fary, pak v dřevěném baráku na hřišti, pak v bývalém hostinci U Vašíčka a nakonec v nově postavené budově na Šídlovci.

Národní výbor byl také pranýřován pro nevhodné umístění pošty. S. Vitoslavský však nechtěl hledat pro poštu provizorium, již tehdy počítal s umístěním pošty ve škole na Bažanově ulici. S. Vitoslavský si pochvaloval spolupráci s Výborem žen v čele se s. Zrubkovou, dobře pracovali i členové NV s. Vojtovič (výstavba), s. Mokryš (vnitřní věci), s. Šostý (byty), s. Trčková (školství), s. Kolichová (zásobování), s. Polach a později s. Kanclíř (zemědělství).

Nejdéle působil jako předseda MNV s. Frant. Šostý, a to od r. 1954 do r. 1960. Je rovněž členem KSČ od r. 1921. Zaměstnán byl ve VŽKG nejprve jako dělník, pak kádrový referent a později byl dán do důchodu. Svůj hlavní úkol viděl v úplné socialisaci vesnice. Tohoto cíle bylo v r. 1958 po intensivní přesvědčovaví kampani dosaženo. A co zvlášt naplňuje s. Šostého uspokojením, bylo tohoto cíle dosaženo bez represálií, bez ostrých zákroků, ke kterým mnozí vybízeli, a kterým se s. Šostý tvrdošíjně vzpíral a znovu a znovu se vrhal s operativní skupinou do přesvědčování. Rolníci se pak, když vstup do JZD proběhl,  ve velké většně postavili kladně ke společné práci. Ještě na podzim r. 1958 bez nároku na odměnu obdělali své pozemky. Také předsednictvo bylo vybráno uvážlivě a osvědčilo se.

Velkou nechuť měl s. Šostý k papírovému vykazování velkého množství planých závazků, které bylo v té době velmi v módě. Tímto papírováním se muselo zabývat mnoho lidí, od nejnižších složek až po nejvyšší, přitom za velkými čísly se obyčejně skývala nevelká hodnota.

Pokud se týká spolupráce s poslanci NV, s předsedy komisí i s ostatními členy NF, nemůže si s. Šostý stěžovat na neochotu. Rozdělovali si a přijímali úkoly, ale většinou je plnili tak nějak neúčinně. Provedli na čem se usnesli, ale nesledovali dál, zda bylo opravdu  dosaženo zamyšleného efektu, neusilovali důsledně o jeho dosažení. Na překážku dobré spolupráce byl i určitý rozdíl ve způsobu života a tedy i myšlení obyvatel původní vesnice a obyvatel Šídlovce. Tento rozdíl se snažili s. Šostý i rada všemi silami překlenout, hleděli získat občany obou částí obce ke spolupráci a pro vzájemné porozumění. S. Šostý si cení práce zejména s. Josefa Kociána, předsedy školské komise, pro jeho způsob jednání s lidmi a pro jeho důslednost. Dále hodnotí poctivou snahu tragicky zahynulého Frant. Beneše, místopředsedy NV. Váží si pomoci Vojtěcha Brablece, předsedy vesncké organisace KSČ, uznává zásluhy Milady Dědkové a Anděly Kolichové, Milana Vojtoviče, Jaroslava Sobka,předsedy stavební kmise, Ladislava Linharta, předsedy finanční komise, Vojtěcha Pavelky, předsedy bytové komise, Václava Petra, předsedy zemědělské komise. Cenná byla po odborné stránce pomoc inž. Břetislava Baluška a inž. Jaroslava Dvořáka.

Tajemníkem NV byl téměř po celé období Josef Mazák. V březnu 1948 nastoupil v Hrabové jako administrativní úředník obvodní rady, koncem r. 1949, po odchodu Ant. Adámka, převzal funkci vedoucího úřadu.

Národnímu výboru se podařilo splnit životně nejdůležitější požadavek občanů  –  vodovod, elektrifikaci, školu, zdravotní středisko. Přesto se s. Mazák domnívá, že byl u mnoha občanů neoblíben, protože jim dovedl říkat do očí i nepříjemné věci a důsledně se snažil prosazovat politiku strany. Velmi si cení spolupráce zejména s výborem žen. Domnívá se, že udělal pro Hrabovou kus práce, zejména politické, a byl také vyhodnocen jako jeden z nejlepších tajemníků okresu.

5.5. na slavnostní schůzi MNV na počest 15. výročí osvobození zhodnotil tajemník NV s. Mazák, co se všechno v Hrabové změnilo.

 Do roku 1948  měla naše obec 3.000 obyvatel. V r. 1951 dokončily VŽKG stavbu sídliště na Šídlovci a počet obyvatel stoupl na 4.800.

Zásluhou VŽKG byla na Šídlovci postavena také budova družiny mládeže, celodenní mateřská škola a závodní jesle. Celková hodnota těchto zařízení je přes 2 mil. Kčs. VŽKG také postavily moderní závodní tržnici v hodnotě 2 mil. Kč.  

S růstem obyvatelstva začala zase svízel se školou. Vždyť do r. 1957 se učilo v šesti budovách. Národní výbor spolu s ředitelstvím školy dosáhl toho, že byla v Hrabové postavena jedna z nejmodernějších škol v kraji, jejíž hodnota je 12 mil. Kčs.

V obci byla jedna studna, v soukromých studních byla voda závadná. Dnes je v celé obci zavedeno vodovodní potrubí a většina domácnostím má vodovod. Hodnota vybudovaného vodovodu je 1 900.000 Kčs.

Do roku 1954 bylo 17 domků na dálnici do Místku bez elektrického proudu . Dnes je zavedena elektřina i tam. Také veřejné osvětlení bylo rozšířeno o 34 světel, je ovšem stále nedostačující.

Za 15 let si 30 občanů postavilo rodinné domky, kromě toho bylo 260 domků adaptováno. Na zvelebení obce bylo v akci Z odpracováno 180 000 hodin. V této akci byl zřízen urnový háj, byla postavena sušící věž u hasičské zbrojnice, oplocena stará škola. Z větší části byla v akci Z vybudována ulice Na farském, Bažanova až na hřbitov, Nešverova, Jezerní a byly upraveny i jiné ulice. Pro službu občanům byly zřízeny provozovny, které se dobře osvědčují.

V r. 1950 bylo založeno JZD, do něhož v r. 1958 vstoupili i výkonní zemědělci. V r. 1959 vystavělo JZD kravín pro 96 dojnic a provedlo různé adaptace v usedlostech svých členů.

Na několika příkladech ukazuje s. Mazák růst životní úrovně obyvatel. Do r. 1948 bylo v obci necelých  400 radiových přijímačů, dnes je jich 873 a 410 rodin vlastní televizor. Do r. 1950 mělo jen 10% občanů vlastní motorové vozidlo (motocykl, auto), dnes je jich již 30%.

                                                            Volby.

Příprava voleb se setkala s určitými těžkostmi. Jen s námahou byli získáni předsedové agitačních středisek a jejich akce byly málo navštěvovány. Např.schůzek s voliči 12. května, kde byli lidé seznámeni s kandidátkou, se zúčastnilo na Šídlovci jen 105 občanů a ve vesnici jen 51.

Volby do Národního shromáždění a do NV všech stupňů se konaly 12. června r.  1960. Volilo se do ObNV Zábřeh, a to ve třech místnostech: v sále OB v budově Krajské stanice mladých přírodovědců, v bývalé škole na Bažanově ulici a v hostinci U Chlupatého.

Z 90 kandidátů připadlo na Hrabovou 14. Volby proběhly klidně. Zapsáno bylo 3 045 voličů a jen jeden se k volbám nedostavil. V jednom obvodě (č. 86) hlasovalo 5 voličů proti kandidátovi, v ostatních obvodech bylo hlasování 100 procentní.

Byli zvoleni tito soudruzi a soudružky:

Hermína Ceremugová, jeřábnice NHKG, ze Šídlovce

Milan Vojtovič, dispečer VŽKG, čp. 182

Zdeněk Řeha, elektrikář VŽKG, čp.293

Rudolf Záviský, ocelář VŽKG, čp.164

Jindřich Tesařík, mistr VŽKG, ze Šídlovce

Miroslava Piskořiová, čp. 11

Josef Kocián, důchodce ze Šídlovce

Marta Kolichová, zam. Dopr. podniku, čp.487

Jaroslava Plšková, v domácnosti, ze Šídlovce

Vojtěch Pavelka, mistr NHKG, čp. 80

Růžena Šumpichová, zást.ved.  v záv. tržnici, ze Šídlovce

Rudolf Stuchlý, požárník VŽKG, ze Šídlovce

Miroslav Gruszecki, úředník VŽKG, ze Šídlovce

Rudolf Zezulka, soustružník VŽKG

Kromě toho byli za Hrabovou zvoleni 3 poslanci do Měst.NV a 1 poslanec do KNV.

Do Měst.NV:

Marie Trčková, úřednice NV, ze Šídlovce

Inž. Břetislav Balušek, čp.273

Josef Lička, předseda JZD, čp.30.

Do KNV: Anděla Kolichová, telefonistka MDP, ze Šídlovce.

Do Národního shromáždění byla zvolena s. Volková z Vítkovic, jeřábnice NHKG.

Na kritiku některých občanů (např. Štěpána Janši), že nejde o výběr ve všech případech těch nejlepších, odpověděl s. Šostý, který spolupracoval na přípravě kandidátky, že v některých případech šlo o nouzové východisko, protože mnozí schopní a zkušení soudruzi funkci odmítli.

                                        Obvodní národní výbor.

První zasedání nového ObNV  Zábřeh se konalo 22. července od  9.hodin dopoledne ve velkém sále Domu kultury NHKG. Na programu bylo schválení a potvrzení voleb, slib poslanců, volba předsedy, tajemníka a členů rady, pak projednání hlavních úkolů ObNV pro příští období. Přítomno bylo 82 z 90 poslanců.

Předsedou byl zvolen Alois Vrubel, nar. 1909. Dříve byl předsedou krajského výboru tělesné výchovy a tajemníkem OV KSČ v Přívoze. Náměstkem se stal Josef Sedlák, nar. 1907, povoláním fotograf, pak kádrový referent. Tajemníkem se stal Eduard Hankus, nar. 1916, zámečník VŽKG, pak pracovník v aparátu KSČ.

V radě OBNV, která čítá 15 členů, jsou 2 poslanci z Hrabové, a to Jindřich Tesarčík a Hermína Ceremugová, tajemnice okr. pobočky SČSP.

Do jednotlivých komisí byli hrabovští poslanci zařazeni takto: mandátová- s. Ceremugová, plánovací – s. Vojtovič, finanční – s. Řeha, Záviský, zemědělská – s. Tesařík, Kocián, s. Piskořová, zdravotní – s. Kolichová, Plšková, bytová – s. Pavelka, Zezulka, pro obchod – s. Šumpichová, Gruszecki, pro ochranu veřejného pořádku – s. Stuchlý.

Kromě toho pracují v různých komisích tito nevolení aktivisté: s. Adolf Borek, Jaroslav Sobek, Břetislav Oliva, Leopold Ševčík, Karel Špok, Josef Choleva.

Aparát ObNV bude mít 31 pracovníků, které schvaluje rada.

                                                     Občanské výbory.

Na podzim jsou v obci ustavovány občanské výbory. Pomocí nich se má rozšířit účast občanů na správě obce a na druhé straně zase mají občanské výbory pomáhat při realizaci vyhlášek, rozhodnutí, pokynů národního výboru.

Vytvoření občanských výborů se setkalo s velkými obtížemi, muselo být vykonáno několik schůzí než se je podařilo sestavit. Někteří z navrhovaných občanů již byli dost zatíženi jinými funkcemi, u některých to bylo osobní pohodlí.

V Hrabové se ustavily 3 občanské výbory: č. 17 pro nový Šídlovec, č. 18 pro starý Šídlovec a část obce až po kostelík a  č. 19 pro zbytek obce. V každém výboru byl zvolen předseda, 2 místopředsedové a tajemník. Byly vytvořeny komise pro výstavbu, bezpečnostní, stížnostní, školská.

V obč. výboru č. 17 byl zvolen předsedou Jan Kucza, úředník NHKG, místopředsedy Emil Malař a Jan Buš, tajemnicí Vlasta Tichá.

V obč. výboru č. 18 předsedou Josef Maceček, místopředs. Antonín Kunčík a Oldřich Palička, tajemnicí  Eva Olšanská.

V obč. výboru č. 19 předsedou  Vladislav Vojvoda, místpř. Jan Janča a Adolf Borek, tajemnicí Alena Petrovská.

Schůze OV č. 1, konaná dne 30.12. se zabývala mimo jiné otázkou mládeže. Přítomni byli informováni, že domy na Šídlovci převezme od VŽKG domovní správa. Úkolem OV bude získat pro jednotlivé vchody domovní důvěrníky a jejich prostřednictvím působit na nájemníky, aby postupně přebírali domy do socialistické péče. S. Kunčík upozornil na nešetrný vztah k domovnímu majetku u některých nájemníků ze svobodárny, vytrhávalí dlaždičky, rozbíjejí okna a některé byty jsou bez klíčů a klik. K otázce mládeže se s. Kunčík zmínil o tom, že někteří neukáznění jednotlivci rozbíjejí žárovky na sloupech a vybírají pojistky. Jsou ničeny jízdní řády na zastávkách tramvaje a autobusu. Je nutno působit na rodiče, pořádat besedy s mládeži a seznamovat je se socialistickou zákonností.

                                                        Kulturní činnost.

Správcem osvětové besedy je jako v loňském roce s. Zdeněk Zrubek ze Šídlovce. Činnost spočívala opět v organisování jazykových kursů ruštiny, němčiny a angličtiny a kursů hry na klavír.

Výtvarný kroužek vedl s. Sedlík ze Šídlovce. Dovedl vzbudit u chlapců i děvčat hluboký zájem o malování a modelování. Byli to žáci ZDŠ od těch nejmenších po nejstarší. Někteří pak pokračovali v této činnosti na výtvarnéškole.

Při OB působil také hudební kroužek, vedený Slavomírem Turoněm ze Šídlovce. Členy kroužku tvořila mládež od 14 do 20 let. Nacvičovali pořad zábavné hudby a vystoupili při přehlídce tvořivosti učňů v období voleb spolu s Vojanem v zábavném pořadu „Pestrá paleta“. 5. dubna uspořádali Ježkův večer, který navštívilo 200 posluchačů. V případě nepřítomnosti vedoucího ho úspěšně zastupovala Alena Holušová, studující SVUŠ.

Do voleb vycházel Vesnický zpravodaj a byly prováděny relace v místním rozhlase. Po převzetí agendy MNV národním výborem v Zábřehu Vesnický zpravodaj ztratil své opodstatnění. Po povodni nemohlo být pokračováno ani v rozhlasových relacích, protože do místnosti s rozhlasovým zařízením se nastěhovala jedna s postižených rodin.

Vojan, divadelní soubor při OB, sehrál v tomto roce jedinou hru v režii Václava Beneše „Moje teta, tvoje teta“. Hra měla zesměšněním  kritizovat nedostatky některých zemědělských družstev. Na družstevníky působila různě. Někteří se smáli, někteří znechuceně odešli.

V podzimním období musel být z příkazu hygienika uzavřen hostinec U lípy (nevyhovující záchody, jižní stěna byla tíhou stropu vytlačována). Stěna byla zpevněna pilíři, záchody byly vyřešeny, avšak  opět  nevyhovujícím způsobem.

V sále OB na Šídlovci pokračoval s. Josef Choleva, člen závodního klubu VŽKG, s promítáním filmů pro děti i dospělé s návštěvou u dospělých 100 diváků, u dětí 70.

Kromě této činnosti měla OB usměrňovat a koordinovat kulturní činnost organizací NF a masových organizací. Je třeba uznat, že se v tom OB nevedlo a musela se spokojit s tím, co organisace samy uspořádaly. Bylo to 9 přednášek (SRPŠ, SČSP, SPB, zahrádkáři, VB), dále 5 kulturních akcí ( Sokol, učni, škola, SČSP), 3 plesy (Sokol a SRPŠ) 5 jiných zábav, jako  čaje o páté a hrátky svazáků.

                                                         Knihovna.

Knižní fond celkem 10 186 svazků (loni 9 013), 2,3 knihy na 1 obyvatele. Z toho je 3 588 knih naučné literatury, 1 576 knih pro mládež a zbytek je beletrie. Naučná literatura je rozdělena na marx. – leninskou (220 sv.), politicko – společensku  (1 156 sv., byly sem přiřazeny i knihy  Stalina i Gottwalda), přírodovědnou (418 sv.), zemědělskou (265 sv.), technickou (260 sv.) a ostatní naučnou (796 sv.).

Knihovnu navštěvují 704 čtenáři (vloni 666), což představuje 15% z obyvatel obce. Z  řad mládeže je 299 čtenářů. Počet vypůjček činil 22 1126 (vloni 18 555), na 1 obyvatele připadá 4,42 vypůjčené knihy.

Čtenáři platí za 1 legitimaci 1 Kč měsíčně a mohou si půjčit libovolné množství knih.

Z politické literatury se největšímu zájmu těšily knihy: Wels- Rusko v mlze, Kopecký – ČSR a KSČ, Laštovička -  V Londýně za války, reportáž z návštěvy s. Chruščova v USA. Doposud se nepodařilo získat za čtenáře knihovny zemědělce. Z klasiků byli hojně čteni Hugo, Balzac, Tolstoj, Scott, Němcová. Ochabl zájem o Jiráska a Dickense. Z nové literatury jsou požadovány knihy Aškenazyho, Pluhaře, Neffa, z cizích  Remarqua a Hemingwaye. Málo se čte poesie a ještě méně dramata.

Příjem knihovny činil od NV 11 500 Kčs, vlastní příjem z vypůjček 6 647 Kčs.

V rámci oslav 15. výročí osvobození a v rámci voleb připravila knihovna ve spolupráci s městskou knihovnou a OSŠ 3 besedy na téma Osvobození Ostravska, jichž se zúčastnilo 380 žáků. V Měsíci čs. sov. přátelství pak 3 besedy o spisovatelích a dílech sovětské literatury pro 200 žáků. Uspořádány byly také výstavky knih při akcích SPB a SČSP. Dále sloužila propagaci skříňka na chotbě budovy a nově zakoupená zasklená skříň v knihovně.

V době onemocnění s. Konvičky stala se knihovnicí jeho manželka Ludmila Konvičková a zůtala jí i po odchodu s. Konvičky do invalidního důchodu. Jako pomocná síla pracovala dále v knihovně i s. Marie Mazáková a jako aktivistka hlavně při půjčování  studentka Vlasta Myšková. V prosinci byla odborem školství  ObNV schválena následující  6-ti členná knihovní rada: Emlie Honusová,v dom., inž. Vlad. Jura, technik VŽKG,  Ant. Konvička, důchodce,  Václav Morkýš, důchodce a funkcionář KSČ, Eliška Morkesová, učitelka, Helena Schoberová, studentka pedagog. školy.  

                                                                            Významné dny.

1.5. Májového průvodu se tentokrát hrabovští občané zúčastnili jako příslušníci ObNV Zábřeh. Jejich účast byla slabší než jiná léta. Sraz průvodu byl v Zábřehu, šlo se do Ostravy. Počasí bylo chladné s deštěm.

5.5. se konala  vzpomínková slavnost k uctění památky padlých ve světové válce. Následovala slavnostní schůze NV, na které promluvil Jos. Mazák. Na hřbitově pak při kladení věnců předseda OB s. Zrubek. Slavnosti se zúčastnilo 240 občanů.

5.11. na zahájení Měsíce čs.sov. přátelství proběhlo obcí asi 30 běžců se Štafetou míru a přátelství, která pak pokračovala doZábřehu. Lampionového průvodu se  zúčastnilo asi 600 dětí, projev v sále U lípy měl s. Mazák.

6.11. byly položeny věnce u pomníku padlých za účasti asi 60 občanů. Projev měl s. Talpa.

                                                    Masové organisace a organisace NF.

Svaz rodičů a přátel školy.

Ve školním roce 1959/1960 si výbor za předsednictví s. Oldřicha  Hranického vytkl vysoké cíle, především  zajistit usnesení ÚV KSČ, a to těsné spojení školy se životem a pozměnit v tom smyslu také ráz třídních schůzek, pomoci pionýrské organisaci vedoucími oddílů a kroužků z řad rodičů, uspořádat letní pionýrský tábor. Je třeba říci, že výbor, zvláště nekteří jeho členové, o splnění těchto úkolů poctivě usilovali.

Letní pionýrský tábor byl tentokrát umístěn v Zubří a s ohledem na deštivé počasí velmi výhodně. Táboru se zúčastnilo v 1. turnusu 75 dětí, v 2. turnisu 78 dětí. Perzonál byl zajištěn z řad učitelů, rodičů a kuchařek družiny mládeže.

Rozpočet pionýrského tábora v Kčs:

Příjem od rodičů                    33 496

Jízdné od rodičů                       2 130

Příspěvěk školského odboru  13 720

Příjem celkem                          49 346

Vydání celkem                          55 813

Rozdíl uhradil SRPŠ. Děti prožily v obou táborech pěknou a zdravou rekreaci. Nedostatkem tábora bylo, že jak při zřizování tak při likvidaci pomáhalo málo rodičů.

Třídní schůzky řídili podle usnesení výroční čl. schůze třídní důvěrníci. Toto rozhodnutí mělo vést ke zvýšení aktivity rodičů a k vytvoření rodičovských kolektivů. Každá schůzka měla mít kromě informační části i část všeobecnou, věnovanou politickým a pedagogickým referátům a diskusím. Za tímto účelem byl třídním důvěrníkům poskytnut bezplatně časopis Rodina a škola. I práce a chování žáků se měly řešit nejprve vcelku, teprve 2. část schůzek měla být věnována pohovorům s jednotlivými rodiči. Jak byla tato opatření uskutečněna, záleželo na učitelích a důvěrnících v jednotlivých třídách.

Práce výboru SRPŠ se nemohla plně rozběhnout, protože jen asi 16% rodičů se zúčastňovalo členských schůzí.

Ve školním roce 1959 – 1960 uspořádal Svaz rodičů a přátel školy tyto akce:

1. Mezinárodní den studenstva s programem žáků a učitelů OSS a pěveckého sboru učňovského dorostu NHKG.

2. Společně s PO pořádali Dědu Mráze.

3. Zdařilý ples v sále OB na Šídlovci.

4. Šátkování pionýrů a jisker.

5. Na MDŽ bylo vyhodnoceno 20 matek, které úspěšně pracovaly v SRPŠ.

6. Den učitelů, na němž účinkoval pěvecký soubor ZV VŽKG - Mechanik.

7. Večírek na ukončení školního roku pro žáky 8. tříd.

8. Členové SRPŠ odpracovali 466 brig. hodin na JZD a při úklidu obce.

Svaz protifašistických bojovníků.

Dle výroční zprávy, kterou zpracoval s. Štěpán Janša.

Výbor SPB v tomto roce podstatně zlepšil svu činnost. Zato účast členstva na schůzích je stále nedostačující. Jak členové tak funkcionáři strany se vymlouvají na přetížení v práci a ve funkcích. Asi si neuvědomují velký význam této složky, jinak by si museli za rok  pro ní najít jeden nebo dva termíny volné. Vždyť kdo může lépe pomoci v boji proti fašismu než ten, kdo jeho krutost poznal na vlastní kůži.

Nejdůležitějšími akcemi, které uspořádal SPB v tomto roce byly Mezinárodní dny odboje a Týden boje  proti fašismu a válce. Obě proběhly úspěšně a byly NF kladně hodnoceny. Kromě toho byly promítány 2 filmy s protifašistickou tematikou. Oba filmy shlédlo 180 diváků. SPB měl také jednu přednášku s účastí 70 občanů. Dvou veřejných projevů u Památníku padlých na hřbitově se zúčastnilo 350 občanů. Byly položeny krásné věnce, které věnovala NF, KSČ a NV. Tyto akce se již staly tradičními a mají rok od roku vyšší úroveň hlavně zapojením ČSM a PO.

I činnost mezi mládeži byla uspokojivá. Členové A. Markusek, Š. Janša, Z. Zrubek a V. Talpa absolvovali celkem 16 besed, jichž se zúčastnilo přes 1 500 děvčat a chlapců. Přednášející vykládali o svých zkušenostech s fašismem a aplikovali tyto na dnešní poměry. Mimo to s. Liďák vede soustavně 5 filalelistických kroužků, kde může nenásilným způsobem působit na mládež.

Místní jednota požární ochrany.

 

Podle zprávy velitele br. Mir. Piskoře.

Činnost MJPO v tomto roce je poznamenána významným a obětavým zásahem člena jednoty při povodni, o kterém píšeme dále. Při požáru musela jednota zasáhnout jen jednou, a to u trafostanice. 17. června uspořádala jednota letní slavnost s poplachovým cvičením, kterého se zúčastnily i sbory z Nové Bělé, Hrabůvky a Vratimova. Členové naší jednoty byli zase účastni při slavnosti 70. výročí založení jednoty v Zábřehu. Jedno družstvo se zúčastnilo náhlého srazu v Ostravě.

Jinak konali požárníci mnoho záslužné práce při preventivních prohlídkách domů, na JZD, ČSSS, v Prefě, při žňových hlídkách, při čerpání vody z různých objektů a při brigádách, při kterých odpracovali 2 697 hodi. Škoda, že řady jednoty se tenčí. Letos ubylo 5 členů a stav činil k 18.12.1960  47, z toho 45 mužů a 2 ženy, což je jistě málo na tak velkou obec.

Do inventáře přibyl gumový člun s příslušenstvím.

Povodeň.

Podle zprávy Městského výboru požární ochrany v Ostravě a záznamu s. Janši.

Letos v červenci postihla naši obec opět povodeň, a to v neobvyklé míře. Pamětníci udávají, že už 40 let nevystoupila voda tak vysoko. 26. července protrhla Ostravice břeh v Paskově proti staveništi nového dolu a valila se přes pole, stodoly a stáje státního statku do vesnice. Dvůr státního statku byl pod vodou. Také Ščučí se vylilo a voda se hrnula z obou stran a rozlila se po silnici na horním konci od domku Ant. Sládka čp.4 až po domek Fr. Šebesty čp.7, zatopila byt Lad. Chudého čp.9. Proud vody o výši 44 cm pokrýval silnici také mezi domem Boh. Mikolajka čp.16 až po dům Ludvíka Gerolta čp. 66. Zlé to bylo na Mostní ulici, přes kterou protékala voda o výši 80 cm. Na ulici B. Němcové u domku Viléma Fajfky čp.415 dosáhla voda dokonce 1,5 m. Zatopeny byly také domky na Farské ulici, a to Ščučím. Strouha zase zatopila domky kolem mlýna, kde muselo JZD vystěhovat ze stáje Jos. Chlupatého jalovice.

Vysokého ocenění si zaslouží v souvislosti s touto povodní členové Místní jednoty, kteří za přispění členů MV PO a požárního útvaru z Ostravy a členů SNB s nasazením zdraví a snad i života po 3 dny bojovali s rozbouřeným živlem. Vylíčíme zde průběh záchranných prací podle zprávy MV PO.

24.7. v 8.00 hodin byl u MJPO vyhlášen poplach a jednotka zahájila činnost v povodí Ostravice od Mostní ulice až po mlýn. Členové jednotky vyčistili mosty na rybniční strouze na Šídlovci, protože ucpání mostu mohlo způsobit zatopení ubikací Pozemních staveb, celé osady Šídlovce a tratě městské elektické dopravy.

25.7. v 11 hodin upozornili členové PO mistra n.p. Prefa, jehož pracoviště bylo umístěno hned u Mostní ulice, aby dal odvézt do bezpečí 700q zde uskladněného cementu, elektromotory a jiné zařízení a materiál, který byl povodní ohrožen. Mistr neučinil dostatečná opatření ani později na zákrok příslušníka SNB. Po 17. hodině se dostavili na ohrožené místo členové povodňové komise MěNV kpt. Fr. Poddaný a npor. Lad.Bill. Byl zřízen štáb záchranných prací z členů této komise, městského oddělení VB a příslušníků místní jednoty. V této době již začala voda přetékat přes Mostní ulici na pracoviště Prefy. Byly ohroženy také maringotky, ve kterých bydlí zaměstnanci, a ihned nařízena jejich evakuace. Uposlechly však jen ženy, muži setrvali v maringotkách.

Ve 20.35 hod. byla zahájena na pomocí členů VB evakuace osob, bydlících na ul. B. Němcové za strouhou. Bylo evakuováno 8 rodin. Současně se děly pokusy o záchranu motorů čerpací stanice NHKG. Přestože byla vyslána 2 požární vozidla z NHKG i s montážní četou a přispěchal na pomoc i požární sbor z Vratimova, došlo k zatopení těchto motorů.

26.7. po půlnoci dostavili se na místo povodně předseda MěNV v Ostravě s. Buchvaldek a vedoucí odboru pro vnitřní věci s. Merta a zdrželi se do 3. hod ráno. Okolo 6. hod. ráno zaslechl Vojtěch Černík ml. volání o pomoc zaměstnanců Prefy, kteří přes příkaz zůstali v maringotkách. Byl ihned povolán VPÚ Ostrava, který má k dispozici člun pro vysokou a prudkou vodu a ohrožení  muži byli evakuováni. Zároveň byly zachráněny i cenné předměty, jako psací stroje, úřední doklady apod.

V 7.  hodin druhého dne  byla část mužstva přesunuta na provedení příprav na evakuaci hovězího dobytka státního staku. Druhá část požárního sboru s příslušníky povodňové komise a členy VPÚ začala s evakuaci osob na ulici B.Němcové. Jako první byla evakuována rodina Fajfkova, kde byly 3 děti, 2 ženy a 3 muži. Evakuaci prováděla 6-ti členná osádka složená z příslušníků VPÚ Ostrava a MJPO Hrabová. Přes silný proud dostali se členové osádky do domku a do gumového člunu posadili 3 děti a matku. Když se dostali s člunem do silného proudu mezi domky, nestačili svými silami udržet člun, který byl proudem uvržen na druhou stranu zatopené cesty a přehozen přes plot do protější zahrady. Mužsvo se snažilo s nasazením vlastního života člun udržet na hladině. V zoufalé stuaci přiskočili na pomoc kpt. Poddaný  a npor. Bill a další občané. Za pomoci příslušníků PO, kteří se vrátili ze státního statku,  a pomocí Tatry 111 s jejím řidičem a závozníkem  podařilo se ohrožené osoby dopravit do bezpečí. Po dlouhou dobu se museli zachránci i zachránění udržet uprostřed rozbouřeného živlu. Pomohl jim strom, na který byli děti i s matkou vysazeni a kde setrvali až do doby poskytnutí pomoci. Akce na záchranu dětí s člunem se zúčastnili: městský velitel ČSPO Ostrava  br. Rudolf Stuchlý, velitel MJ br. Miroslav Piskoř, strojmistr MJ br. Vojtěch Černík ml., za PVÚ Ostrava Jan Sreń, Jan Holuša, Vilém Gottrýb a Karel Gottrýb.

Evakuace pak pokračovala dále. Z ulic B. Němcové a Mostní bylo evakuováno celkem 16 rodin. Je třeba velmi kladně hodnotit iniciativu ObNV Zábřeh, který hned zařídil ubytování postižených osob v nové škole a jejich okamžité zásobování potravinami. I záchranné čety byla po celou dobu pohotovosti zásobovány zdarma. Kromě toho jim občané z ul. B. Němcové podávali teplé nápoje a zapůjčili suché prádlo k převlečení.

Ve 12.30 hod. začalo klesání vodní hladiny. Vzhledem k tomu, že v nočních a ranních hodinách následujícího dne nedošlo ke zhoršení situace, ale naopak k dalšímu prudkému snížení stavu vody, byla 27.7. v odpoledních hodinách pohotost jednotek ukončena a ty se zaměřily na čerpání vody v zatopených domech.

Krásná, dojemná obětavost členů protipožární ochrany i ostatních, kteří se zúčastnili záchranných prací, vzbuzuje úctu. Je významným příspěvkem k posílení dobrého občanského soužití.

Svaz československo – sovětského přátelství.

I v tomto roce pokračovala činnost odbočky po vzestupné linii. Výbor zůstal celkem nezměněn, jen funkci jednatele převzala místo s. Ševčíka  s. Vlasta Sýkorová. Uspořádány byly tyto besedy:

17.2. Výroční členská beseda na téma Mírová politika Sovětského svazu. Referoval taj. OV SČSP s. Motloch. Účast 75 občanů.

20.4. Leninův večer, jehož se zúčastnilo 120 občanů.

24.9. oplatila hodonínská odbočka hrabovským návštěvu. Něketří členové přijeli v kroji. Pobyli u nás 2 dny. První den byli slavnostně přijati v sále OB na Šídlovci, kde strávili večer v družné zábavě s místními členy. Přišli za nimi s krátkou kulturní vložkou i pionýři OSS. Hrabovští si pak hosty rozebrali na nocleh do svých domovů. Druhého dne nasedli hodonínští do zvláštního vozu elektrických drah a prohlédli si Ostravu, zajeli i do Pruby a na NKKG.

Obě odbočky udržují spojení. Vyměnily si alba s fotografiemi a dopisují si.

27.10. Výroční členská beseda na téma Význam SČSP a výročí VŘSR. Referoval s. Mazák.

23.11. Členská beseda o vesmíru. Referoval s. Čurda – Lipovský. Účastníků 30.

Kromě besed věnovala místní odbočka některé večery zábavě. 26.1. uspořádána taneční zábava za účasti 220 osob. 16.4. pomlázková zábava za účasti 120 osob.

Ani v tomto roce nezapoměli členové odbočky na zájezdy. Uskutečnily se dva: 26.6. na Bouzov a na Javoříčko. 31.7. do Jeseníků a do Karlovy Studánky.

Ale nezapomělo se ani na brigády, pomohli kde bylo třeba. 11.6. 19 členů odpracovalo při úpravě volební místnosti 54 hodin. V témže měsíci odpracovali členové 85 hodin v zemědělství na řepě a při senoseči.

V srpnu 10 členů odpracovalo 50 hodin na žních a 21.10 při sklizni cukrovky 25 hodin.

Rurz ruštiny měl opět dva kroužky – pro začátečníky a pro pokročilé. V 1. běhu bylo v LKR 1. stupně 18 posluchačů, v 2. stupni 12. V druhém  běhu 10 a 6 posluchačů.

Místní skupiny Čs. červeného kříže.

Podle zprávy br. Karla Pavlíka.

I v tomto roce patřila místní skupina Čs.červeného kříže mezi dobře pracující organisace. Získala 68 nových členů, čímž zvětšila svůj stav na 413. Bylo získáno dalších 33 dobrovolných dárců krve. Sedm lékařských přednášek MUDr. Horákové doprovodil s. Choleva filmem. Byly ustaveny 34 hlídky lidových hygieniků, jež měly za úkol kontrolovat prodejny, JZD, státní statek a Prefu. Jednou měsíčně se hlídky scházely se s. Hercíkovou, podávaly zprávy a dostávaly instrukce. I ve škole bylo ustaveno pod vedením s. Petrovské 15 hlídek.

Členové skupiny odpracovali ve zdravotnictví 296 hodin. Z členů výboru nutno zvlášť vyzvednout obětavou práci jednatelky s. Adély Mutinové.

Československý svaz mládeže.

Jako podkladu použil kronikář zprávu předsedy ČSM s. Zatloukala.

Mohli bychom začít tím kladným, co svazákům slouží ke sti a v čem ukázali kus dobré vůle a snahy. K 15. výročí osvobození odpracovali 100 hodin na úpravě obce. Pomohli také stem hodin při výstavbě kravína a při žních si vzali na starost noční výmlat. Také pomohli při výkopu vodovodu ke kabinám na hřišti Sokola. Hodně hodin věnovali také úpravě klubovny – heraklitovému baráku na hřišti u  bývalé školy. Tato klubovna byla několikkrát nezodpovědnými mladíky poškozena.

Svazáci si nevedli špatně ani po stránce sebevzdělávání. Z plánovaných kroužků Fučíkova odznaku sice sešlo, protože mnozí členové ho již mají a ostatní nemají zájem, ale 15 svazáků navšťěvovalo pravidelně Rok stranického školení, který vedla s. Jonášová. Jmenovaná pomohla uspořádat i besedu s hokejisty TJ VŽKG Staňkem, Vlachem a Mikulášem, z nichž poslední 2 jsou také reprezentanty republiky. Oddíl VŽKG byl před sestupem z 1. hokejové ligy a mladé lidi zajímalo, zda tito hráči zůstanou v oddíle i po sestupu. Slova Vlachova, že neopustí potápějící se loď se neminula účinkem.

Svazáci navštěvovali společně kulturní podniky – divadla, kina, estrády. Horší to již bylo s vlastní kulturní činností. Na jaře začli s loutkářským kroužkem pod vedením s. Grusovského, ale činnost po 2 měsících ustala. Podobně je tomu i se sportem. Začátkem prázdnin zakoupila OB a dala k užívání ČSM stůl pro stolní tenis, míče pro odbíjenou a fotbal. Toto vše svazáci o prázdninách využívali. Nebyli však důslední, aby dokončili započatý turnaj ve stolním tenise.

Hlavní náplní svazácké činnosti byla zábava. Byly to nejdříve svazácké hrátky. Při jedněch z nich připravili s. Moral, Adámek a Bosák pěkný program. V březnu začali svazáci s pořádáním čajů o páté. Měly zpočátku slušnou úroveň, soudruzi Nováček, Vítek, Šrubařová a Šobrová věnovali jejch přípravě mnoho času, nakonec je však začali navštěvovat mladí lidé se špatnou pověstí a bylo nutno od nich upustit a vrátit se k hrátkám.

Ne že bych byl proti tomu, aby se mládež bavila,ale je třeba také jít dál, nezůstat jen u zábavy. Možná, že právě tady tkví kořen mnoha  neúspěchů v činnosti ČSM. Pak, jak si stěžuje předseda, mnozí plní úkoly liknavě nebo jen do té doby, pokud nedostanou posudek. Proč by se nemohli pustit na příklad do divadla! Stále čekají od někoho pomoc. Přitom je mezi nimi tolik studentů, dokonce vysokoškoláků!

Abychom shrnuli přehled o činnosti ČSM – nemůžeme jim upřít snahu pracovat, vytkněme jim však polovičatost, nedůslednost a to, že nakonec ze všech druhů činností sklouznou teměř vždy jen k zábavě.

Místní odbočka Čsl. svazu zahrádkářů a ovocnářů.

Musejí ti zahrádkáři dobře zalívat. Pořád rostou. Přibylo jim 30 členů, takže pobočka má nyní 161 členů.

Členské schůze byly vždy spojeny s přednáškami. Na 1. schůzi přednášel s. Rudolf Kostelný o letním řezu ovocných stromů, na druhé přednášel inž. Zdeněk Kostelný z Opavy o výživě rostlin, hnojení a průzkumu půdy se zaměřením na ovocné stromy. Na 3. a  4. schůzi promítla s. E. Olšanská diafilm o roubování. Film byl doplněn praktickými ukázkami s. Mináře, Vavrušky, Štuska, Paducha a dalších. Na 5. schůzi se členové hlouběji seznámili s pěstováním rybízu.

Jarního rursu pěstování zeleniny v Zábřehu se zúčastnili 3 členové a 6 členů navštěvovalo podzimní cyklus přednášek v Ostravě. Pro členy kroužku Krajské stanice mladých přírodovědců uspořádal př. Jan Mínář 3 instruktáže v zahradě.

V r. 1960 byly uspořádány 3 zájezdy: dvoudenní do Lednice, Břešťan a Bratislavy  (48 účastníků), jednodenní do Opavy, Hradce a Nového Dvora (48 úč.), třetí na celostátní květinovou výstavu do Olomouce (89 úč.)

V tomto roce neuspořádala odbočka výstavu  ovoce, ale několik členů se zúčastnilo výstavy v Paskově, ve Vratimově a v Hrabůvce.

V akci  Z odpracovali členové 2 164 hodin, na výpomoci JZD 2 057 hodin a při zkrášlení obce 902 hodiny. V soutěži místních odboček se umístili naši zahrádkáři na 4. místě. Zahrádkáři také pomohli s adaptaci hostince U lípy a uspořádali v opraveném sále úspěšný ples. Na opravě sálu bylo odpracováno 380 hodin a na výzdobě ještě 137 hodin. Velké úsilí vyvinul přítel Šustek, který zde byl denně a několik nocí sál vytápěl.

Tělovýchovná jednota Sokol.

Podle zprávy br. Karla Stibora z výroční schůze 21.1. 1961.

Tento rok činnosti jednoty byl ve znamení příprav na II. celostátní spartakiádu. Na okrskové v Havířově cvičilo 27 dorostenek, 4 dorostenci, 16 žen a 48 mužů. Celkem 95 cvičenců. Na krajské spartakiádě se tento počet zvýšil na 106 cvičenců.

Na II. celostátní spartakiádě vystoupilo celkem 86 cvičenců. Všechny tyto počty jsou bez žactva, které cvičilo se školami. O tento úspěch se zasloužili M. Tichopád, F. Hamřík, F. Sýkora,V. Tesařová, A. Bláhová, E. Soušková a E. Marynčáková.

V základní tělesné výchově cvičí nyní 223 cvičenců, z toho mladší žáci 42, mladší žačky 30, starší žáci 38, starší žačky 34, dorostenci 26, dorostenky 23, muži 20, ženy 10.

Úspěšně pokračoval v činnosti vloni založený oddíl turistiky. Z původních 22 členů zůstalo jen 10, ale vytrvalých. Zúčastnili se orientačního závodu na Ostravici, získali 7 odznaků Turista ČSR, 2 odznaky Mladý turista a 11 členů splnilo limit 100 jarních kilometrů.Oddíl vede br. Jaroslav Sobek.

Pěkných úspěchů dobyl oddíl kopané, jehož 1. mužstvo skončilo v jarní soutšži na 2. místě III. tř. okresní soutěže a mělo postoupit do II. třídy. Protože došlo k reorganizaci, nebyl postup uskutečněn. V podzimní soutěži je mužstvo na 2. místě.

Dorost postoupil po ukončení jarní soutěže do okresního přeboru a po podzimním kole je na 5. místě. V poslední době se projevuje v tomto oddíle nekázeň a nedostatečná příprava. Bylo by škoda, kdyby se zase ztratily vybojované úspěchy.

Nejlépe si vedl po všech stránkách oddíl odbíjené. Muži skončili v krajské soutěži na 2. místě. Zúčastnili se také turnajů ve Vratimově a v Havířově.Kromě toho uskutečnili vlastní turnaj, memoriál Arnošta Mutiny a Antonína Adámka za účasti 5 oddílů. Na rozdíl od fotbalistů splnili i ostatní závazky - odpravovali 100 hodin na stavbě kabin a další hodiny na úpravě hřiště pro odbíjenou a při kopání vodovodu. Ženské družstvo skončilo v krajské soutěži na čestném 4. místě. Vedoucí těchto oddílů je Radek Janša.

K určité konzolidaci došlo v oddíle české házené, ačkoliv výsledky nejsou lichotivé – skončili v meziokresní soutěži na předposledním místě.

Výbor se v tomto roce zaměřil hlavně na II. celostátní spartakiádu a na výstavbu kabin. Nejvíce hodin odpracoval bratr Karel Stibor – 720. Dále Josef Jurečka – 499. Nad 50 hodin odpracovali ještě Ludvík Řezníček, Antonín Stibor, Láďa Stibor, Frant. Hamřík, Oldřich Janša a Boh. Vojkůvka. Na výstavbě se podílelo 59 členů  z 212.

Různé.

Dle záznamů s. Vašíčka, s. Janši a s. Konvičky.

V pondělí 18.1. po odchodu hostů z hostince U Chlupatého zavřel hostinský Josef Dvorský dveře za posledním hostem a tu si vzpoměl, že nemá zavřeno skladiště. Vrátil se tam, přičemž aktovku s peně