Proč nemáme v Hrabové zděný kostel

Možná, že se o stavbě zděného kostela v Hrabové uvažovalo již dříve, ale písemné doklady o těchto snahách jsou až z konce 19. a  začátku 20. století.

V Pamětní knize Hrabové kronikáře Zdeňka Olivy z třicátých let minulého století jsou následující zmínky o přípravě stavby zděného kostela:

„V r. 1905 dle usnesení konkurenčního výboru ze dne 30. května měl se stavěti nový kostel na obecním pozemku mezi novou školou a starým kostelem. Shledáno však blízko pod povrchem samé bahno, takže místo k stavbě kostela uznáno za nezpůsobilé“.

Další zmínka v kapitole „Náboženství a církev“:

„Okolo r. 1900 zamýšlely obě obce (Hrabová a Hrabůvka) jako farnost postaviti nový kostel „Na břehách“ u bělské silnice, k čemuž byl také záměnou získán pozemek od rolníka A. Mička. Ale obce se nedohodly, Hrabůvka si postavila kostel sama a obec Hrabová jí povolila odfaření bez náhrady – což znamená neprospěch a zatížení jak politické, tak katolické náboženské obce Hrabovské“.

Ve farní kronice Hrabové je uvedeno:

„V lednu 1908 učiněn poslední pokus o stavbu oběma obcím společného kostela. Farář Antonín Mohapl a František Adámek odebrali se v lednu 1908 do Olomouce k J.K.A. Milosti Dr. Fr. Braunovi, vyložili mu stav a žádali o povolení zakoupiti pozemek p. Hulové pro společný kostel. J.K.A.M. dala si vše písemně předložiti a poručila, aby zažádáno bylo o úřední komissi, zda místo ono hodí se pro kostel. Ke komissi však nedošlo a tím myšlenka společného kostela usnula však navždy“.

Více světla do této záležitosti vnáší text z publikace „ Dějiny stavby jubilejního chrámu Páně Růžencové  Panny  Marie v Hrabůvce“ z r. 1910:

„Kostel (ten v Hrabové, pozn. V. S.) potřebuje stálých oprav, a jak zřejmo, úplně nedostačuje. Proto od dávných let učiněny pokusy zbudovat pro stále rostoucí farnost Hrabovskou nový, zděný kostel. Tak již v 50 letech minulého století jednáno o stavbě kostela. Stavba však z různých příčin odložená. Než čím dále, tím více se poznávalo, že blíží se doba, kdy dřevěný kostelíček nebude dostačovati, proto začal důst.p. farář  Ignác  Kocvrlich r. 1880 sbírat peníze na stavbu nového kostela.

…Brzy po příchodu nového dp. faráře Vojtěcha Růžičky svolal starosta hrabovský Ludvík Staněk, dne 1. května 1898 obecní výbor v Hrabové a zástupce obce Hrabůvky jakož i  dp. faráře Růžičku k poradě o zakoupení stavebního místa pro nový kostel. Záležitost tato skončena později tím, že stala se záměna části pozemků obce Hrabové a rolníka p. Antonína Míčka.  Zjednáno místo vskutku velmi prostranné a výhodné asi  na nejvyšším bodu v obvodu obou obcí. S volbou tuto však někteří v Hrabové nebyli spokojeni, což zřejmě projeveno na schůzi dne 2. února 1899. Z této a z jiných příčin odkládáno neustále se stavbou kostela.

…Dne 30. července 1905 svolán kostelní konkurenční výbor farnosti Hrabovské a v památné této schůzi usneseno postaviti nový zděný chrám Páně nákladem kostelního konkurenčního výboru.

... O místě stavebním jednal kostelní konkurenční výbor dne 24. května r. 1906 a uznáno, že nejvhodnější místo pro kostel je na obecním pozemku, který svým časem obcí Hrabovou byl zaměněn, totiž návrší u Adámkového. Zástupcové obce Hrabová však prohlásili, že v zájmu svého poslání nemohou hlasovati pro místo toto a vzdali se hlasování. Dne 4. prosince r. 1906 konána komisse, jež mimo jiné rozhodovati měla o stavebním místě. Obec Hrabůvka žádala, aby kostel postaven na návrší u Adámkového, většina zástupců obce Hrabové však žádala, aby kostel postaven byl v Hrabové vedle starého kostela“.

Tolik to nejdůležitější z dostupných dobových dokumentů.

Pro upřesnění poznamenávám, že „návrší u Adámkového“ se nachází v blízkosti  dnešních  benzínových pump na Místecké ulici zhruba na hranici mezi Hrabovou a Hrabůvkou.

Nakonec občané Hrabůvky a jejich představitelé byli důslednější a prosadili stavbu vlastního kostela, který byl vysvěcen 16. října r. 1910.

V čem asi byly příčiny záporného postoje představitelů Hrabové ke stavbě? Pravděpodobně hlavním důvodem bylo situování nového kostela až na severním konci obce. Pochopitelně ani občané Hrabůvky nemohli souhlasit se stavbou kostela uprostřed Hrabové. Přitom lze chápat tehdejší církevní i světskou vrchnost, že trvali pouze na jedné stavbě pro obě obce. Neřešitelná situace. Jak je zřejmé z dalšího vývoje, nebyla ani později ze strany  hrabovských občanů prosazována stavba zděného kostela, spokojili se s dřevěným. I když tam určitě v zimě mrzli a cítili se asi poněkud méněcennými ve srovnání s občany okolních obcí.

 Je také pravdou, že následné události (světová válka, vznik ČR, hospodářská krize, okupace a další světová válka, změna postavení a významu církve katolické atd.) způsobily, že občané Hrabové měli jiné starosti a stavbu zděného kostela nepokládali za prioritní záležitost.

Lidová moudrost říká: Každé zlé je k něčemu dobré. Představme si, že naši předkové by prosadili stavbu zděného kostela „na návrší u Adámkového“, což je pravděpodobně místo, kde je situována dnešní Místecká ulice. Kostel by asi při stavbě Místecké  zbourali. A tak dodnes máme náš dřevěný kostelíček, významnou památku po našich předcích.

Poděkování: Děkuji tímto panu Tomáši Majliši  za poskytnutí knihy, pojednávající o dějinách stavby kostela v Hrabůvce.

            13. 5. 2015.   V. S.