Navigace: Vladimír Slavík > Život a dílo Viléma Závady > Vilém Závada: Ostrava mého mládí - Dokončení vyprávění

Vilém Závada: Ostrava mého mládí - Dokončení vyprávění

                V sedmé třídě gymnázia jsme všichni poněkud zvážněli. Blížila se maturita a ta už tehdy byl vážnou záležitostí. Do konce roku bylo třeba probrat všechno předepsané učivo, neboť v oktávě jsme je pak už jen opakovali a připravovali se na maturitu. Někteří profesoři nám při zkoušení dávali takové otázky, o nichž jsme záhy byli přesvědčeni, že se s nimi setkáme při zkoušce závěrečné.

                 V septimě se také do značné míry vyhranily studijní záměry žáků a žákyň. Jedni měli schopnosti pro matematiku a fyziku a ti pak šli studovat do Příbramě na Vysokou školu báňskou, která byla časem přemístěna do Ostravy. Jiní se rozhodli pro studium medicíny a někteří odešli na práva či na Vysokou školu obchodní. Jen tři z naší třídy se rozhodli pro studium filozofie, dva v Brně a já v Praze. Maturovali jsme v červnu 1923.     Maturoval jsem z matematiky, z češtiny a řečtiny. Z češtiny jsem si zvolil téma o Otakaru Březinovi, z něhož jsem byl zkoušen i při maturitě ústní. Zkoušku dospělosti jsem udělal s vyznamenáním. Ještě před ní jsem si podal žádost o přijetí do Hlávkových kolejí. Spadl mi kámen ze srdce. Po prázdninách jsem se mohl vydat do Prahy bez obav.  Za pobyt v koleji jsem platil 120 Kč měsíčně a za to jsem měl zajištěno ubytování, snídaně a obědy. Večeře jsme si opatřovali už sami.

                Při maturitním večírku, který se konal v ostravském Národním domě, jsme se naposled sešli se svými profesory a všichni jsme s dojetím vzpomínali na minulá léta. Popili jsme trochu vína a někteří spolužáci výtečně imitovali některé naše profesory. Měli jsme je rádi, a proto ani jejich karikatury nebyly tak zlé. Všichni jsme se jim srdečně zasmáli. Večírek se skončil kolem půlnoci a první ranní vlak mně jel okolo tři hodin ráno. Stejně se nám ještě nechtělo domů, a tak jsme se toulali ještě chvilku noční Ostravou. Ulice však byly prázdné a bez lidí velice smutné. Rozhodl jsem se tedy, že kus cesty pojedu tramvají a zbytek dojdu pěšky. Měl jsem smutný pocit, že nejkrásnější léta mého života jsou nenávratně pryč.

                 Po dobré noční pocházce jsem se také dobře vyspal, a když jsem se ráno pobudil, uvědomil jsem si, že zkouškou dospělosti jsem ani nedozrál, ani nevyspěl a také že mým mladým létům není ještě konec. Stanul jsem na prahu nové životní etapy, připravoval jsem se na cestu do Prahy, kde mě čekaly nové a těžší životní zkoušky.

 

                               Konec vyprávění Viléma Závady o „ Ostravě mého mládí “.

 

       4.4. 2015.   V.S. 

 
© vladimirslavik.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum