Jsme nepolepšitelní.
V minulých dnech jsem do HN napsal článek o naší bytové komisi. Snažil jsem se zdůraznit výhody eventuální další privatizace obecních bytů a také požadavek na zajištění rentability bytového fondu. Laicky řečeno, nájemci by měli svým nájemným uhradit veškeré náklady, spojené s provozem bytového fondu. To jsem pokládal za důležité sdělení mým čtenářům v uvedeném článku.
Na FB se ozval k tomuto tématu dva občané s tím, že návrh na doplnění bytové komise o dalšího člena (viz zápis z bytové komise) je v rozporu s požadavky, uvedenými v zákoně o obcích. Tedy že počet členů komise musí být lichý. ¨
Tito diskutéři nepokládali za nutné se vyjádřit k zásadní problematice našeho bytového fondu a věnovali se nepodstatným prkotinám.Tedy, že v bytové komisi nemůže být sudý počet členů.
Vždyť bytová komise je pouhým (i když významným) poradním orgánem rady a její členové ani nemusí hlasovat. Takže proč by nestačilo mít v této komisi pouze čtyři členy? Důležitá je kvalita a ne kvantita. Radě by úplně stačil k jejímu konečnému rozhodování pouhý přehled názorů členů této komise.
Takže jsme opět u kořene našich problémů. Neřeší se to podstatné, ale pouze různé byrokratické prkotiny.
Soudím, že příčinou toho je současná školní výchova. V mé době na tehdejším gymplu kantoři studentům zdůrazňovali, že je nutno oddělovat to podstatné od toho nepodstatného. A soustředit své úsilí pouze na to podstatné. Nechápu, že tento způsob myšlení se dnes již neuznává.
6. 2. 2019 V.S.