27.2.2016: Změna "Změny" V Hrabové

Změna Změny v Hrabové.

Možná, že mé názory se jeví  některým mým čtenářům  jako neaktuální a archaické, ale přesto se musím vyjádřit ke způsobu myšlení  mých mladých kolegů  v  oblasti, kterou  nazývám „veřejný prostor“.

V podstatě jde o komunální politiku, o rozhodování, co se v obci bude dít a za co se utratí peníze z obecní pokladny.

  Využiji k tomu informaci, kterou zveřejnil Mirek Houžvička  na Hrabova.info pod heslem Změna Změny v Hrabové. K této zprávě se vyjádřili  Milan Slíva jr., Radomír Orkáč a Stanislav Holiš.

Milan Slíva napsal „ Čím nižší patro politiky, tím je to více o lidech a méně o stranické linii“.

 Když jdu k volbám do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu, tak si všímám toho, co  soutěžící strany neho hnutí nabízí. Beru přitom v úvahu  nejen volební programy a  ideové zakotvení volebních subjektů (levice – pravice – střed)   ale i  morální vlastnosti a  mentální schopnosti  příslušných politiků.

Proč by tomu mělo být jinak v komunálních volbách? Rozumný volič se i zde rozhoduje  na základě určitých kritérií. Když už obětuje trochu času a navštíví volební místnost, jistě má zájem, aby jeho hlas získal ten, který bude vykonávat svou veřejnou funkci co nejlépe.

 Podle čeho se má rozhodovat?

Ideální by bylo mít dostatek podrobných informací  o  těch, kteří se doposud   angažovali v místním veřejném prostoru.  Měly by k tomu posloužit místní sdělovací prostředky, tj. tisk, internet, webové stránky, rozhlas. Prozatím, bohužel, tomu tak není. Poskytované  informace jsou dost povrchní a často i zkreslené. Při současném, málo kolektivním způsobu života (soused často nezná souseda) citelně chybí výběr na základě osobních zkušeností.

Schválně: mám právo vyznačit 15 jmen, kterým dám svůj hlas. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí  jsem napsal pět jmen. A co těch zbývajících 10? Tam si již nejsem jist, že volím správně.  Rada, abych volil ty nejlepší, příliš nefunguje.

A tak důležitým, a často jediným vodítkem jsou volební programy volebních subjektů. Bohužel, jejich kvalita není příliš vysoká. Jsou tam akce, plánované a financované na městské a krajské úrovni a  ne příliš domyšlené  záměry místních politiků. Vše je šito „horkou jehlou“ těsně před volbami.

 Že by krize zastupitelské demokracie? Nic lepšího v Evropě však zatím nebylo vymyšleno.

Nyní ke zpestření mého článku trochu polemiky s  mým tradičním  politickým oponentem, s panem Radkem Orkáčem.

 Radek Orkáč 23. 2. 2016 (10:00) na svém webu Hrabova.info napsal: „My v podstatě politické strany a hnutí vůbec v Hrabové nepotřebujeme, výjimkou je volební systém, který je vyžaduje. My všichni umíme rozeznat lidi, kteří něco dělají od lidi, kteří si na to hrají“.

Především je mi  nejasné, koho míní tím slůvkem „my“. Sebe a pana Milana  Slívu? Nebo ještě několik dalších přátel?  Bez voleb, které zřejmě považuje za nutné zlo, je to nezjistitelné.

Pan Radek Orkáč by měl vysvětlit, jak si představuje řízení obce. Lidé již dávno zjistili, že ne všichni k tomu mají potřebné předpoklady. Dokonce někteří pro svou angažovanost mají zcela přízemní, materiální důvody.   Mám tím na mysli ty, jejichž aktivita  pro veřejnost končí převzetím  pravidelné měsíční odměny na různé funkce v zastupitelstvu, a pak již nic.

Mezi ně Radek Orkáč určitě nepatří. Podle mého hodnocení je až příliš velký idealista.

 Naštěstí těch  „nepovedených“ je  menšina a většina má snahu vykonávat svou funkci pro  blaho všech občanů. Ne vždy to však umí.

Hesla, že všichni mají tahat za jeden provaz a že jsme jedna rodina jsou hezká, ale v praxi nefungují.

Základem zastupitelské demokracie jsou volby. Vznikne pak většinová koalice, kterou kontroluje a „šlape jim na paty“ opozice. Tento systém je asi to nejlepší, co lidé v Evropě doposud vymysleli. Nebo pan Radek Orkáč má lepší nápad? Těším se na  jeho reakci na Hrabova.info.

Předpokládám, že v příštích komunálních volbách bude  Radek Orkáč kandidovat do zastupitelstva Hrabové v dresu ČSSD Hrabová. Dostane za svou angažovanost  i můj hlas, a doufám, že i mnoho dalších.

Napadlo mě i volební heslo: „ Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina“. (To byl pokus o vtip).

27. 2. 2016. V.S.