Aby průmysl a doprava neškodily svému okolí

Tím průmyslem míním různé provozovny produkující  výrobky nebo poskytující služby. Vzhledem k malé ploše našeho státu se,  bohužel,  musí tyto objekty stavět  i v blízkosti lidských sídel. A   to i s rizikem, že jejich okolí  může být  postiženo  únikem prachových, plynných nebo kapalných látek.

Podle platné legislativy se tomu zabraňuje následujícím způsobem: Výrobní proces musí probíhat v uzavřených prostorách (halách) a vznikající škodliviny (prach, plyny, kapaliny) jsou  jímány a následně zneškodňovány tak, aby nepronikaly do okolí a nepoškozovaly  okolní životní prostředí.

K tomu slouží různá odsávací zařízení,  vzduchové filtry, separace odpadních kapalin.  Dbá se na to, aby výrobní haly byly zcela odděleny od okolního prostředí.  Ochrana zdraví pracovníků  uvnitř těchto hal je zajištěna používáním  osobních ochranných pomůcek. Takové jsou základní principy, které zajišťují soulad mezi průmyslem a okolním životním prostředím. 

Kontrolu  dodržování příslušných norem a předpisů provádí  orgány státní správy, a to monitorováním jak okolí  provozoven tak jejich vnitřních prostor. Kontroluje se i dodržování technologické kázně ze strany personálu včetně používání předepsaných ochranných pomůcek.

Pokud výrobní zařízení  je plně funkční a obsluha plní své povinnosti, pak uvedený systém zajišťuje ochranu okolní přírody včetně zdraví  tam žijících občanů.

Problémem bývají pachy a zápachy. U pachů lze určit jeho nositele (čpavek, chlór, sírovodík) a stupeň nebezpečí pro okolí,  u zápachů to je složitější, jelikož se jedná  o směs  mnoha chemických látek a jejich vliv na čichové orgány člověka je velmi subjektivní.  Příčinou jejich úniků z uzavřených prostor provozoven do okolí je  většinou vadné jednání  obsluhy.

Obtěžování pachovými látkami patří k nejběžnějším stížnostem občanů. Jejich přímý vliv na zdravotní stav obyvatelstva  je neprokazatelný.  Je to však důležitý problém sociálně-společenský, mající  vliv i na vztah občanů k veřejné správě.   Může to být vhodné  politické  téma i pro místní populisty.

Odměnou za enormně  vysoký  stupeň industrializace ČR  je vysoký objem HDP a tomu odpovídající životní úroveň obyvatelstva. 

Je zajímavé, že při různých debatách o životním prostředí v městských aglomeracích  se občané pouze okrajově a zcela nedostatečně  zabývají  největším zdrojem škodlivin, a to jsou  výfukové plyny spalovacích motorů dopravních prostředků.

Různé dosavadní snahy o konkrétní řešení jsou neúspěšné. Markantním příkladem je třeba mnohaletý neúspěšný „boj“  proti zpoplatnění Místecké s cílem zlepšení kvality ovzduší v Hrabové.  Proč v tomto případě nevznikla  v minulých letech žádná petice místních  občanů ?  Rád bych  si vyslechl odpověď na tuto otázku, a to konkrétně od  propagátorů aktuálních peticí, zaměřených na podnikatelské aktivity v oblasti Tajgy.  

 Malá pozornost se věnuje i širšímu  uplatňování dopravních prostředků  MHD na území Ostravy s pohonem na el. energii nebo plyn. Většina autobusů, projíždějících Hrabovou má naftové motory.

 Vždyť každý průměrně vzdělaný občan ví,  že  dopravní prostředky s pohonem na benzin nebo naftu končí a nastává přechod na el. energii, vyráběnou z jádra nebo z obnovitelných zdrojů. Dříve nebo později se uspěje i se skladováním elektřiny a s její výrobou pomocí technologií, na kterých se pracuje již mnoho let. Kupříkladu s využitím plazmy v zařízení, známém pod názvem   „tokamak“ .

Podivná až směšná se mi jeví kritika některých mých  spoluobčanů na nedávno zakoupený nákladní automobil  s elektrickým pohonem,  který má složit pro různé místní potřeby. Já pokládám iniciátory tohoto nákupu za velmi předvídavé. Je to technologie, se kterou se musíme dobře seznámit, abychom již v  blízké budoucnosti  ji byli schopni racionálně využívat s širokém měřítku.

V dopravě již byla doba páry, benzínu a nyní nastává doba elektřiny. Kdo to nepochopil, měl by vrátit státu peníze, které byly vynaloženy na jeho školní vzdělání. 

19. 5. 2019    V.S.