Tím průmyslem míním různé provozovny produkující výrobky nebo poskytující služby. Vzhledem k malé ploše našeho státu se, bohužel, musí tyto objekty stavět i v blízkosti lidských sídel. A to i s rizikem, že jejich okolí může být postiženo únikem prachových, plynných nebo kapalných látek.
Podle platné legislativy se tomu zabraňuje následujícím způsobem: Výrobní proces musí probíhat v uzavřených prostorách (halách) a vznikající škodliviny (prach, plyny, kapaliny) jsou jímány a následně zneškodňovány tak, aby nepronikaly do okolí a nepoškozovaly okolní životní prostředí.
K tomu slouží různá odsávací zařízení, vzduchové filtry, separace odpadních kapalin. Dbá se na to, aby výrobní haly byly zcela odděleny od okolního prostředí. Ochrana zdraví pracovníků uvnitř těchto hal je zajištěna používáním osobních ochranných pomůcek. Takové jsou základní principy, které zajišťují soulad mezi průmyslem a okolním životním prostředím.
Kontrolu dodržování příslušných norem a předpisů provádí orgány státní správy, a to monitorováním jak okolí provozoven tak jejich vnitřních prostor. Kontroluje se i dodržování technologické kázně ze strany personálu včetně používání předepsaných ochranných pomůcek.
Pokud výrobní zařízení je plně funkční a obsluha plní své povinnosti, pak uvedený systém zajišťuje ochranu okolní přírody včetně zdraví tam žijících občanů.
Problémem bývají pachy a zápachy. U pachů lze určit jeho nositele (čpavek, chlór, sírovodík) a stupeň nebezpečí pro okolí, u zápachů to je složitější, jelikož se jedná o směs mnoha chemických látek a jejich vliv na čichové orgány člověka je velmi subjektivní. Příčinou jejich úniků z uzavřených prostor provozoven do okolí je většinou vadné jednání obsluhy.
Obtěžování pachovými látkami patří k nejběžnějším stížnostem občanů. Jejich přímý vliv na zdravotní stav obyvatelstva je neprokazatelný. Je to však důležitý problém sociálně-společenský, mající vliv i na vztah občanů k veřejné správě. Může to být vhodné politické téma i pro místní populisty.
Odměnou za enormně vysoký stupeň industrializace ČR je vysoký objem HDP a tomu odpovídající životní úroveň obyvatelstva.
Je zajímavé, že při různých debatách o životním prostředí v městských aglomeracích se občané pouze okrajově a zcela nedostatečně zabývají největším zdrojem škodlivin, a to jsou výfukové plyny spalovacích motorů dopravních prostředků.
Různé dosavadní snahy o konkrétní řešení jsou neúspěšné. Markantním příkladem je třeba mnohaletý neúspěšný „boj“ proti zpoplatnění Místecké s cílem zlepšení kvality ovzduší v Hrabové. Proč v tomto případě nevznikla v minulých letech žádná petice místních občanů ? Rád bych si vyslechl odpověď na tuto otázku, a to konkrétně od propagátorů aktuálních peticí, zaměřených na podnikatelské aktivity v oblasti Tajgy.
Malá pozornost se věnuje i širšímu uplatňování dopravních prostředků MHD na území Ostravy s pohonem na el. energii nebo plyn. Většina autobusů, projíždějících Hrabovou má naftové motory.
Vždyť každý průměrně vzdělaný občan ví, že dopravní prostředky s pohonem na benzin nebo naftu končí a nastává přechod na el. energii, vyráběnou z jádra nebo z obnovitelných zdrojů. Dříve nebo později se uspěje i se skladováním elektřiny a s její výrobou pomocí technologií, na kterých se pracuje již mnoho let. Kupříkladu s využitím plazmy v zařízení, známém pod názvem „tokamak“ .
Podivná až směšná se mi jeví kritika některých mých spoluobčanů na nedávno zakoupený nákladní automobil s elektrickým pohonem, který má složit pro různé místní potřeby. Já pokládám iniciátory tohoto nákupu za velmi předvídavé. Je to technologie, se kterou se musíme dobře seznámit, abychom již v blízké budoucnosti ji byli schopni racionálně využívat s širokém měřítku.
V dopravě již byla doba páry, benzínu a nyní nastává doba elektřiny. Kdo to nepochopil, měl by vrátit státu peníze, které byly vynaloženy na jeho školní vzdělání.
19. 5. 2019 V.S.