Báseň Věry Kročkové

 

Splněný sen

 

Nedělní ráno

tepličké svítání

jak je mi známo

plné očekávání.

 

Však v klidu, bez děsu

s touhou se rozletět

nijak se netřesu,

chci jen vše vyzvědět.

 

Jak ptáci v oblacích

křídly si mávají.

A když pak padá sníh

kam mraky spěchají?

 

Vznést se až nahoru

nad bílá oblaka

bez svárů, bez vzdoru.

Jak moc mě to láká!

 

Dech klidný, pomalý,

vystřídá volný pád

touze své oddaný

všechno má rychlý spád.

 

Jen letět rychlostí,

 jakou jsi nezažil,

pár vteřin extáze,

načerpáš tolik sil.

 

A v letu střemhlavém

hlava je čistá,

Na smutek? Čert ho vem!

Není tu místa.

 

Na hloupé myšlenky,

na tíhu žití...

Všechno zlé už je pryč

jen slunce svítí.

 

Vznáším se klidně jen

kochám se tichem

v popruzích upnutá

se smáčknutým břichem.

 

Jen lehkost, úleva,

vzrušení, chvění.

Nad seskok v tandemu,

 vážně nic není!

 

10. 8. 2023      V.S.