Básně Věry Kročkové

 

Teplé zimní ráno

Už jen kousek ptačích trylků

 zbývá do božího rána

a já prosím ještě chvilku.

 Spím si klidně, sama.

Poslouchám to ševelení

 deště v nahých stromech

nad pohodu rána není

 v tmavých, tichých domech.

Táhne mne to korupění

 musím honem ven

vždyť v přírodě vše se mění

 každou chvíli, dnem.

Sny jen nádherné a krásné.

 V zimě o jaře se sní.

A když přijde, to je jasné,

 vstanu, než se rozední.

Jak první slunce paprsky

 dotknou se mé tváře

tu cítím, jak se rozlévá

 ve mně teplo, záře.

A v srdci cosi poskočí

a jde se zcela lehce

někdy se hlava zatočí,

 ale spát se nechce.

To ráno jako z pohádky

 dodává nové síly.

Dnes nebude čas na hádky,

 co by vše pokazily.

 

Pondělí, 12. února 2024         V.S.