Bedna na půdě

Nedávné úmrtí  spolužáka  Jaroslava Opěly mi připomnělo, že je čas udělat pořádek v mém archivu. Z celé třídy již nás zůstalo jen několik chlapců, děvčat o něco více.

Člověk zanechá na tomto světě po sobě obvykle své potomky, někteří i majetek a téměř všichni hrob s daty narození a úmrtí. Čas od času si pozůstalí vzpomenou na svého drahého, obvykle při návštěvě jeho hrobu.  To je vše.  Po mě navíc zůstane bedna s různými písemnostmi. V následujícím odstavci vysvětlím, proč.

  V posledních letech jsem se začal zajímat o to, jak své problémy řešily minulé generace.  Zjistil jsem, že jejich často draze nabyté zkušenosti mohou v určitých případech využít i jejich  potomci. Problém je v tom, že na tyto zkušenosti se rychle zapomíná.  Zachovávání potřebných, nejlépe písemných materiálů, je stále obtížnější.

Rozsah mých aktivit  se omezuje pouze na Hrabovou,  kde jsem prožil téměž celý svůj život. Je to z mého pohledu logické, pro širší  působení z hlediska města, kraje, státu je zde mnoho, přemnoho jiných, kteří  k tomu mají potřebné vzdělání  a další nutné předpoklady.

Tolik úvodem, nyní k praktickým záležitostem. Vybral jsem si vhodnou bednu, kterou nyní naplňuji písemnými materiály, o kterých soudím, že by mohly zajímat místní amatérské „historiky“  dejme tomu za 50 let. Na dno jsem uložil rodokmen mé rodiny.  Pak některá vysvědčení ze školy, rodinné fotografie a další doklady osobního charakteru.

Následují dokumenty z veřejného života  z období r. 1968, článek Ludvíka Vaculíka "Dva tisíce slov", výtisky dočasníku okupačních vojsk s názvem „Zprávy“ a další různé materiály z tohoto mimořádného období našich dějin.

Následují výtisky odborných časopisů Hutník a Hutnické listy, kde jsem čas od času publikoval různé články s odborným zaměřením.

Pak dlouho nic. V r. 2014 jsem začal vydávat prostřednictvím internetu  Hrabovské noviny. První článek vyšel  23. března s názvem  „ODS a Hrabová“.  Pak následovaly další s různými názvy a různým obsahem.  Mnohé z nich v písemné podobě budou uschovány v mé bedně.

Také tam budou některé materiály z dalšího místního webu s názvem  Hrabova.info. Zvláště ty, které vyvolaly polemiku mezi zdejšími aktivními občany.  Příkladně záležitosti kolem stavby Prodloužená Mostní. Může to být zajímavé a poučné  počtení  i v budoucnu. 

Nezapomněl jsem ani na oficiální web městského obvodu. Za cenné pokládám zápisy ze zastupitelstev, z komisí a výborů,  závěrečné účty  jakož i materiály, související s dotazy občanů podle zákona č. 106/1999 Sb.

Pro budoucí místní amatérské historiky bude možná  zajímavá i složka s názvem „Korespodence“. Mimo jiné tam jsou dopisy, které jsme si vyměnili s mým spolužákem Jaroslavem Opělou a korespodence s magistrátem města Ostravy, kde je zdůvodnění, proč nemůže být po  V. Závadovi pojmenován parčík před budovou  městského obvodu.

Pro jistotu tam vložím i publikaci „Hrabová v období druhé světové války“, na jejímž vzniku jsem se podílel. Snad se do bedny vejde i unikátní mapa Hrabové z  r. cca 1845.

V bedně budou i mé dvě nejoblíbenější knížky, a to povídky  od Bohumila  Hrabala „Perlička na dně“  a sborník básní Viléma Závady s názvem „Kdo s básní zachází“ z r.1975. Je s věnováním pro jeho bývalého spolužáka a mého tchána Ladislava Linharta. Byl to  výjimečný člověk, mnohé jsem se od něho naučil.

Do bedny vložím i unikátní výtisk časopisu s názvem „ Hrabovský občasník“, který vyšel  v r. 2015. Je svým způsobem raritou, která nemá obdobu v žádném dalším městském obvodě. Také tam vložím mapu a stolní kalendář Hrabové na r. 2015, které díky tehdejšímu panu starostovi obdržely včechny domácnosti  našeho městského obvodu. Kalendář proto, že tam jsou historické  fotografie z různých míst Hrabové.

Poučím své potomky, aby tato bedna byla dána k dispozici budoucím zájemcům  o historii Hrabové (pokud se vyskytnou) asi tak 50 let po mém úmrtí. Tehdy bude mít tu správnou „historickou“ cenu.

3. 7. 2016    V.S.