Budoucnost Liberty Ostrava

Tento hutní podnik je také znám  pod názvem „enháčko“. Je stále  největším  průmyslovým podnikem na území města Ostravy.  Pracuje zde cca 6 tisíc lidí, podnik přispívá významným způsobem do finančních  rozpočtů jak  státu tak města, ale v některých jeho provozech vznikají chemické i jiné látky, škodlivé lidskému zdraví.  

Je nutno přiznat, že porevoluční majitelé této hutě se snažili množsví těchto škodlivin minimalizovat, a to s vynaložením vysokých finančních investičních nákladů, věnovaných především na odprášení.   Problematická je stále koksovna (emise  benzen(a)pyrénu), vysoké pece ( emise CO2, SO2, emise polétavého prachu),  a další provozy s ohřívacími pecemi, které svými komíny vypouští do atmosféry nežádoucí oxid uhličitý.

Ale na straně druhé: V případě zrušení „enháčka“ by vznikl velký problém. Nejenom sociální (cca 6 tisíc osob by ztratilo zaměstnání), ale i problém v zásobování desítek průmyslových podniků  na území ČR ocelářskými výrobky. Musely by se dovážet z velkých vzdáleností, a ceny by byly určitě vyšší, než ty současné. .

Vlastníkem „enháčka“ je nyní britská akciová společnost GFG, která se zabývá hutnickou výrobou, a má své závody na všech kontinentech. V ČR vlastní bývalou NHKG, a je potěšitelné, že plánuje její další rozvoj.

Své včerejší informace o stavbě nové ocelárny s elektrickými pecemi doplním o další detaily. Tyto hybridní pece mohou pracovat jak s tekutým surovým železem tak i zcela bez něho, pouze s ocelovým šrotem.  V případě „enháčka“ bude postupně  omezován podíl tekutého surového železa ve vsázce, a tím i postupně  rušeny vysoké  pece. Poslední bude zlikvidována  v roce 2027.

S provozem koksovny se prozatím počítá i po zrušení vysokých pecí. Mimo koks zde vzniká i výhřevný koksový plyn. S ohledem na vysoké ceny plynu, ať již z Ruska nebo z jiných oblastí, je koksový plyn v současné době  pro huť nenahraditelný. Obtížné bude i hledání náhrady za vysokopecní plyn, který ve směsi s  koksovým plynem se používá k vytápění ohřívacích pecí válcoven.

Je možné, že v budoucnu bude k dispozici i metan, který se stále nachází na různých místech  ostravsko-karvinského uhelného revíru.  Dokonce se vyskytuje  i na jižním konci Hrabové, kde existovala v letech 1946 – 1948 v blízkosti Mitrovic kompresorová plynová stanice s možností odběrů i pro okolní obyvatelstvo. V úvahu přichází v budoucnu i vodík.

Pokud jde o el. energii, je v pokročilém stadiu projekt na montáž fotovoltaických panelů na střechy některých hal válcoven i jiných provozů.

Největším problémem zůstává koksovna, u které  úplná likvidace zde vznikajících škodlivin je téměř nemožná. Teoreticky je zde možnost přemístění  tohoto provozu do větší vzdálenosti od lidských obydlí. Třeba na plochu, která vznikne po likvidaci vysokých pecí.

20. 11. 2022    V.S.