Vracím se ještě k 11. listopadu, ke Dnu k válečných veteránů, a to v souvislosti se jmény, uvedenými v seznamu „Čestní občané města“ na webových stránkách SMO. Mez čestnými občany jsou i osvoboditelé Ostravy z roku 1945, příslušníci Sovětské armády ( A.I. Jeremenko, M. Bobyreva) a pak převážně příslušníci 1. armádního sboru gen. Ludvíka Svobody. Celkem je v seznamu „čestných občanů města“ 11 jmen těchto bojovníků, mezi nimi i jméno Josefa Reinara.
Jeho neobvyklé životní osudy možná zaujmou i čtenáře Hrabovských novin.
Pocházel z židovské rodiny. Narodil se v roce 1918 ve Veselí nad Moravou, v roce 1939 uprchl před nacisty do Lotyšska a pak do Sovětského svazu, vstoupil do Rudé armády, v bojích o Moskvu byl těžce raněn. Po zotavení se přihlásil do Svobodovy armády, s touto armádou postupoval přes Duklu až do Ostravy. Zde při osvobozovacích bojích byl podruhé těžce zraněn, přišel o zrak a částečně i o sluch.
Po uzdravení se rozhodl, že bude studovat. S úspěchem vykonal maturitu a zapsal se ke studiu na Vysoké škole politicko-sociální v Praze. Po rigorózních zkouškách získal titul doktora. Pak působil mnoho let na katedře společenských věd Lékařské fakulty Karlovy univerzity, kde přednášel tzv. vědecký komunismus a dějiny mezinárodního dělnického hnutí. Pomáhal nevidomým studentům zapůjčováním magnetofonů, nahráváním studijní literatury na magnetofonové pásky a i jinak. Jako jediný nevidomý byl jmenován vysokoškolským profesorem.
Po sametové revoluci uznal některé nedostatky minulého režimu, ale i přesto zůstal až do konce svého života přesvědčeným komunistou. Zemřel v roce 1990 ve věku 72 let. Zůstalo po něm kus historie vysokoškolského vzdělávání nevidomých a slabozrakých, které se v poslední době rozvíjí bez povinného studia marxismu-leninismu.
I tak složité jsou zákruty lidských životů.
17. 11. 2022 V.S.