Články v Deníku N o válce na Ukrajině (1)

Deník N hodnotím jako nekvalitnější české noviny. Publikované materiály jsou odborně fundované a objektivní. A to díky vynikajícím novinářům, jako jsou Petr Kalenský, Petra Procházková, Jan Maláček, Renáta Kalenská, Jan Tvrdoň, Lukáš Prchal, Michal Tomeš, Jan Úšela a mnozí další. Do Deníku N přispívají i významní komentátoři, politologové, politici, spisovatelé.  

Nejvýznamější událostí letošního roku je bezesporu válka na Ukrajině. Nejvíce objektivních  informací jsem se dozvěděl z příspěvků Michaela Romancova, politického geografa, pedagoga a publicisty,  Jakuba Landovského, velvyslance České republiky  při Severoatlantické aljanci, Michaela Žantovského, dipolomata, novináře  a vysokoškolského pedagoga, Petry Procházkové, novinářky a humanitární pracovnice.

Článek Michaela Romancova vyšel 22. září s názvem „Jaká je šance, že se Putina zbaví samí Rusové“? V podtitulku je napsáno: Podobně jako za cara a v sovětských dobách je kremelský vůdce obklopen několika desítkami věrných, kteří prakticky drží všechnu moc v zemi. Nemají důvod ho svrhnout, jsou s ním dokonale spokojeni. Systém, který  zavedla ve středověku moskevská knížata a pokračavalo v něm Sovětské Rusko stále žije.  U hospodářských zviřat je znám pod pojmem „výkrm“.  Hospodář ( car, Stalin, Putin) si vydržoval  okruh svých věrných, kteří se postarali o poslušnost ostatních. Systém, který je v naprostém rozporu s demokracií.   Během Putinovy vlády Rusko údajně „vstalo z kolen“, neboť překonalo reputační i ekonomické ztráty, vzniklé v chaotických 90. letech. Putin toho propagandisticky využil, a využil také tradiční politickou pasivity většiny ruské společnosti. Nespokojenců se zbavil tak, že jim umožnil odchod ze země s upatněním tradičního  argumentu „nas mnogo“.  Většina Rusů věří, že Rusko je ohroženo reakčním a dekadentním Západem a že Ukrajinci jsou „pomýlení“ Rusové, které je nutno napravit, a to za jakoukoliv cenu.

Článek Jakuba Landovského vyšel 23. září.  Otázky panu velvyslanci kladl redaktor Deníku N Lukáš Prchal. Šlo o reakci na vyhlášení mobilizace v Rusku i na Putinovy vyhrůžky použitím jaderných zbraní. Můj celkový dojem z tohoto rozhovoru je následující: Vzniklá situace nemá  žádné dobré řešení. Putin tvrdí, že  zásah na Ukrajině byl nezbytný pro zajištění bezpečnosti Ruska. S tím souhlasí většina Rusů. Jsou činěny kroky, následkem kterých se stane  minimálně 15 %  východních území Ukrajiny „de jure“ územím Ruska, ktré je odhodláno je bránit „všemi prostředky“. Ukrajinská vláda ( a zdá se i většina Ukrajinců) s tím nesouhlasí a je ochotna, s materiální, finanční a morální pomocí Západu,  získat ztracená území nazpět, a to včetně Krymu. Začíná se hovořit o možném použití taktických jaderných zbraní. Měly by  podobný ničivý účinkem, jako měly bomby, svržené v srpnu 1945 na Hirošimu  a Nagasaki. Podle vojenských expertů by byly použity na tankové kolony, na shromáždiště vojáků, na sklady apod., ne na města. Ale co pak bude následovat? To nikdo neví.

Článek Michaela Žantovského vyšel 26. září a má název „Západ musí Putinovi stanovit jasné mantinely“ a reaguje na Putinovy výhružky jadernými zbraněmi. Putinovi musí být dáno jasně najevo, že případné použití taktických jaderných zbraní bude mít za následek protiakci, jejíž charakter nemusí být nutně symetrický. Takový postup by měl minimalizovat riziko a maximalizovat odstrašující účinek. Dále se Michael  Žantovský přimlouvá za právní zakotvení teze, že válečným zločinem a zločinem proti míru je i  ve vyhrožování v použití zbraní hromadného ničení.

Článek Petry Procházkové vyšel 3. října a má název „Mobilizace je pro Rusko pohromou“. V podtitulku se uvádí: Ruská ekonomika může přijít o několik milionů mužů. Statisíce jsou mobilizovány, statisíce emigrují, miliony přivede situace v zemi do deprese. Tito muži budou chybět na trhu poráce i v ložnicích. Pro ruské ženy to znamená jedno: deficit fyzicky a psychicky zdravých, perspektivních a spolehlivých partnerů. Na situaci, na kterou byly Rusky zvyklé v době 2. sv. války –  kutat uhlí a pokládat koleje – ale nejspíš nedojde. Ekonomové se nemohou shodnout, zda bude mít mobilizace pro ruské hospodářství následky horší než všechny dosavadní sankce. Je faktem, že 300 tisíc odvedenců pro ruskou ekonomiku, ve které se pohybují desítky milionů pracujících a podnikajících to mnoho neznamená. Mimo to je v Rusku 3 mil. nezaměstnaných, kteří tuto ztrátu do značné míry nahradí.  Největší ztráty budou ztráty na prestiži vlády a Putina samotného. Jak je  možné, že se nezdařila jeho „speciální  vojenská operace“? Mobilizace možná ukončila i dosavadní společenskou smlouvu: „My, lid, budeme zticha, a ty, vladaři, si dělej co chceš, pokud se nás to nedotkne“.

10.10. 2022     V.S.