Dějiny Hrabové, Království českého a okolního světa (1)

Napadlo mne, že by bylo zajímavé zjistit, co se dělo kdysi dávno  ve stejnou dobu v naší obci, v Praze, a v tehdejším známém okolním světě. Potřebné  Informace jsem čerpal u historika Vlastimila Vondrušky (Život ve staletích,  2010 - 2016), v Dějinách Ostravy (Karel Jiřík a kol. -  1967),  v Dějinách Prahy (Ivan Borkovský a kol. - 1964) a v  Kronice lidstva  (Bodo Harenberg - 2003).

Vznikl seriál,  který jsem rozdělil  do osmi dílů, dle jednotlivých století.  Usoudil jsem, že vhodným dnem pro zveřejnění  v Hrabovských novinách budou soboty. Dnes je na řadě století třinácté, léta 1200 – 1300. Možná, že to bude zajímat alespoň některé čtenáře HN.  Možná, že  ne všichni budou souhlasit s některými mými názory  „amatérského historika“ , a možná, že vyvolají  diskusi. Jsem připraven se jí zúčastnit.

  Ves Hrabová vznikla patrně v první polovině 13. století v souvislosti s kolonizačními aktivitami tehdejšího olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka nebo Bruna ze Schauenburku. Název  naší obce (Grabowa) je uveden v jeho  závěti z r. 1267. Taktéž se uvádí ve smlouvě o hranicích  mezi zbožím olomouckého biskupa a těšínského knížete z r. 1297.

 Kolonisty čekala v neznámé krajině tvrdá práce. Zpočátku bydleli v provizorních přístřešcích, v zemnicích.  Jejich hlavní starostí bylo kultivovat  přidělenou půdu a vybudovat  pro svou budoucí  zemědělskou usedlost hospodářské zázemí.  Zemnice byly postupně nahrazovány trvalejšími obydlími, sroubenými z dřevěných klád. Zpočátku tam byl pouze jeden prostor sloužící k vaření potravy,  ke stolování, k úkrytu před nepohodou, k odpočinku a spaní. Vařilo se na otevřeném ohni, kouř unikal otvorem v doškové  střeše. Postupně se domy vybavovaly síněmi a několika místnostmi s  různým využitím.  Měly hliněné podlahy, dřevěné povalové  stropy  a kuchyňské ohniště  se zděným  komínem. Podezdívka stavby byla kamenná. Okenní otvory byly opatřeny průsvitnými  blanami živočišného původu.

Vznikaly osady,  ve kterých byly zemědělské  usedlosti soustředěny  buď  kolem návsi  (okrouhlice) nebo rozmístěny  kolem dopravní komunikace. Pozemky (lány) byly situovány v jejich blízkosti. K dispozici musela  být pitná voda, a to buď studniční nebo potoční. Zemědělské usedlosti v Hrabové se budovaly kolem dopravní komunikace, zdrojem  pitné vody byly studny.

 Majetkové právo  kolonistů bylo  přesně vymezeno.  V naší oblasti bylo uplatňováno  právo „německé“. Půda patřila arcibiskupství olomouckému a nájemci za ní platili dohodnutou rentu, a to  v naturáliích, robotou, a také v penězích.

Ves Hrabová byla situována  mezi současně vzniklými sídly Moravská Ostrava a Paskov. Obě tato sídla byla  „zbožím“ biskupství olomouckého. 

Kolik asi žilo v tehdejší Hrabové lidí? Přesný údaj není znám.  Má úvaha  je následující:  Za neznámou a nejistou budoucností s obtížnými začátky  se asi vydávali převážně svobodní muži,  mladí bezdětní manželé, výjimečně rodiny s dětmi. Průměrný počet obyvatel, žijících v nově vzniklých zemědělských usedlostech,  odhaduji na tři osoby. Délka  hlavní komunikace tehdejší Hrabové byla obdobná té dnešní, tj. cca  2 500 m. Usedlosti se stavěly  převážně po východní straně, na straně západní, na poněkud zamokřené půdě, byly  louky a pastviny.  Vzdálenosti  mezi jednotlivými usedlostmi odhaduji na cca 100 m, a celkový jejich počet odhaduji na  25. Pokud v každé  z nich žily 3 osoby, vychází  mi cca  75 obyvatel.

 Odkud tito kolonisté přišli? Myslím si, že to byli lidé z úrodných oblastí střední Moravy, které byly ve vlastnictví biskupství  olomouckého. Tehdejší biskupové  Jindřich Zdík a Bruno ze Schaueburka byli zdatní podnikatelé a snažili se o rozšíření svých držav. Přírodní a jiné podmínky přály rozvoji tehdejšího  zemědělství, tím rostl i počet obyvatel a  lokátoři  ve službách uvedených biskupů měli dostatek zájemců pro svou činnost. Přesun z přelidněných oblastí  Moravy střední  na Moravu severní mohl trvat maximálně týden. Lokátoři museli zpočátku zajišťovat zásobování kolonistů potravinami a postarat se o zdárný průběh výstavby nového sídliště. Práce (budování provizorního bydlení, klučení lesa, orba, osev, zřízení chlévů a stodol) byly zahájeny na jaře a „hotovo“ muselo být do zimy. Pracovalo se určitě od rozednění do soumraku. V následujících letech se na nových  polích pěstovaly hlavně obilniny a luštěniny. Živočišné bílkoviny poskytovalo  hovězí,  vepřové a drůbeží maso.  Obilniny se mlely  na jednoduchých mlýncích.  Vařily se kaše, mléčné polévky zahuštěné hrubou šrotovou moukou, ze které se také pekl chléb a placky.  Pěstoval se hovězí dobytek, vepři, kozy, ovce, drůbež. Určitě existovaly i zeleninové záhony, ovocné sady a možná i včelí úly. Určitě existovala i možnost pro  uspokojování náboženských potřeb tehdejších „hrabovjanů“, hlavně u křtu, svatby a pohřbu.  Jiné „nemateriální“  potřeby asi neměli.  Šťastní to lidé!  Jejich krev možná koluje i v některých současných zdejších obyvatelích. Tolik můj pohled na začátky Hrabové.

Klima v Evropě v 13. století: Je popsáno v lexikonu historie  Vlastimila Vondrušky „Život ve staletí – 13. století „ takto: Středoevropské klima bylo stále ještě  příznivé. Převládalo teplé počasí s vyrovnaným množstvím srážek, vhodné pro zemědělství. Na severu se však již začaly projevovat příznaky ochlazování, které v následujících stoletích  zhoršilo životní podmínky celé Evropy. V českých zemích vládlo po celé 13. století , a hlavně v jeho poslední čtvrtině, příznivé počasí, vhodné pro zemědělství. Existovaly i výkyvy. Velká neúroda byla v letech 1281 a 1282.

 Střediskem tehdejšího Království českého byla  Praha. Na  Pražském hradě sídlí rod Přemyslovců. Vládl nejen Čechám, ale i Moravě a Slezsku. Královský titul byl jako dědičný potvrzen Zlatou bulou sicilskou  v roce 1212 králi  Přemyslu Otakaru I. Praha byla tehdy kvetoucím městem, tvořeným dvěma částmi,  rozdělenými  Vltavou.  Spojoval je  kamenný Juditin  most. Stavěl se mezi lety 1158 – 1172. Domy byly kamenné, obyvatelstvo se živilo řemeslem, obchodem, službou na královském dvoře. Počet obyvatel se odhaduje na 20 tisíc. Pohromou pro Království české byl rok 1278. U vesnice Suché Kruty nedaleko Břeclavi, na "moravském poli", porazil Rudolf I. Habsburský krále Přemysla Otakara II. Tento král svým počináním a svým životem byl v mých očích "frajer". Chytrý, akční, a většinou úspěšný. Alespoň podle zachovaných zpráv.  Kéž by byli jemu podobni v čele i součané vlády!

Okolní blízký svět: Rok 1204: Normandie opět francouzská.  Zasloužil se o to francouzský král Filip II. Rok 1210: Římský císař Ota IV. v klatbě papeže. Důvodem byl jeho pokus o dobytí střední Itálie. 1215: Magna charta libertatum. Anglický král Jan Bezzemek vydává tzv. Velkou listinu svobod.  Rok  1290:  Židovské pogromy v Anglii:  Anglický král Eduard I. vyhnal z Anglie Židy.

Okolní vzdálený svět: Amerika v roce 1200: V centrální části tohoto území je založena incká říše. Čína v roce 1215: Dobytí Pekingu. Mongolové v čele s Čingischánem dobývají Peking. Rok  1229: Úspěch páté křížové výpravy. Římský císař Fridrich II. se nechává korunovat v Jeruzalémě za jeruzalémského krále. Rok 1240: Dobytí Ruska Mongoly. Mongolský dobyvatel Batuchán dobyl  Kyjev , Rjazaň a Moskvu. Rok 1244: Konec království jeruzalémského . Turci ve službách egyptského sultána dobývají křesťanský Jeruzalém. Rok 1291: Pád poslední křižácké bašty. Egyptští mamelukové dobývají poslední  křižácké místo ve Svaté zemi,  město Akko.

24. 9. 2022     V.S.