Dějiny školství v Hrabové

Toto téma si vybrala pro svou diplomovou práci v r. 2010 studentka pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Kateřina Kollárová.

Práce má úctyhodných  77  stánek  a začíná stručnými dějinami obce Hrabová.  Pak se popisuje rozvoj školství v jednotlivých historických etapách a končí  se  rokem 1961. Vítaným oživením této práce je i soubor  kreseb budov místních škol od našeho rodáka Bohumila Kolicha a několik fotografií z různých míst obce  od pana Josefa Černého, pozdějšího majitele hostince U lípy. Zamlada byl vášnivým fotoamatérem. Zaujme i mapa Hrabové z počátku 20. století.

 Autorka mimo odbornou literaturu prostudovala i všechny místní dostupné informační zdroje včetně obou obecních kronik, kroniky zdejšího farního úřadu i kroniky školní.

Některé zjištěné skutečnosti a postřehy autorky, které nebyly doposud v našich místních informačních  prostředcích  v  posledních letech publikovány, možná zaujmou i čtenáře Hrabovských novin.

Především skutečnost, jak obtížně se vytvářeny základní podmínky pro kvalitní školní vzdělávání dětí. Význam vzdělání nebyl tehdy ještě správně chápán, kvalita učitelů byla různá  a  docházka  dětí  do školy byla velmi nepravidelná.  Přednost měly sezónní práce v zemědělství, kde děti musevy vydatně pomáhat  svým rodičům.

Za vlády Marie Terezie byla  povinná školní docházka v r. 1774  nařízena  a  porušování této povinnosti mohlo být trestáno.  Náklady na školy platily obce a vrchnost, výuku a dozor zajišťoval místní farář.

V Hrabové byly školní místnosti zcela nevyhovující, úroveň vyučování nevalná. Začalo se vyučovat na místní faře v r. 1781, tedy až 6 let po vydání příslušného dekretu. V budově bydlel i učitel. V jedné třídě se učily všechny děti až do r. 1833, plných 53 let! V r. 1835 se přistavilo patro, kde byla zřízena nová třída. Později ji přepažili a vznikla dvoutřídka pro mladší a starší děti. Učitelé již byli dva.

 V r. 1882  přišel do  Hrabové  mladý kantor František Bartoník. V r. 1883 byl povýšen na nadučitele. Oženil se s Josefkou Havránkovou z Paskova a stal se na dlouhá léta hrabovským občanem.

 Ve školní kronice popsal nový učitel působení svého předchůdce Josefa Hubníka  takto (zkráceně) : „I bylo udání a obžaloba z té příčiny, že ten učitel z pití kořalky tak prý se zapomíná, že žádá dítky, aby se mu na pití složily, jinak že bitím trestati je bude. Když takto nápoje se mu dostalo, žertovati a laškovati prý počal, až usnuv zemdlen pitím,  a tak spal před dětmi“.

Těchto několik vět nejlépe ilustruje úroveň školní výuky v té době. A to již byl rok 1883! Velký vliv na výuku mělo tehdy  i zřízení odborných učilišt pro učitele. Příkladem je učitel Bartoník, vystudoval reálné gymnasium a nově zřízený  učitelský ústav v Příboře. Tato nová generace českých učitelů se nespokojila pouze s výkonem své profese, působili v mnoha osvětových, politických a jiných organizacích a jejich zásluhou se i na vesnicích  rychle dohánělo  to, co bylo dříve zanedbáno.

Nadučitel  Fr. Bartoník zavedl ve škole přísnou kázeň, úlevy v docházce žáků poskytoval jen ve výjimečných případech. Nedořešeným problémem byl neúnosný stav školních tříd, kde se tísnilo až 80 žáků. Jeho přičiněním s pomocí tehdejší samosprávy se započala v r. 1855 stavba dvoupatrové budovy v sousedství fary a  již v listopadu 1885 se zde začalo vyučovat.

Dosavadní dvoutřídka byla rozšířena o třetí třídu v r.1889. Další, čtvrtá třída byla zavedena v r. 1900. První žena – učitelka nastoupila do školy v r. 1902, vyučovala ruční práce a jmenovala se Anna Petrová. Třídy však byly stále přeplněné,  80 žáků ve třídě  asi neumožňovalo příliš kvalitní výuku. Proto  v r. 1903 vyhověl  erár  opakovaným žádostem obce  a bylo přikročeno ke stavbě nové školní budovy. Byla postavena velmi rychle a od r. 1904 sloužila svému účelu. 

Učebnice byly tehdy velmi jednoduché. V první třídě nic, pouze výklad učitele. V druhé třídě Jursova čítánka pětidílná, ve třetí třídě Jursova čítánka pětidíná, ve 4. třídě Jursova čítánka trojdílná a v 5. třídě  čítánka Macha čtyřdílná. Psalo se na břidlicové tabulky břidlicovým kamíčkem. Papír se používal jen výjimečně.

Dvouměsíční prázdniny byly zavedeny poprvé v r. 1906. Pro žáky z chudých rodin vznikl v r. 1908 Školský haléřový spolek , který poskytoval dětem knihy, obuv, ošacení. Do spolku přispívaly místní spolky a bohatší občané. V r.1912 byla použita pro výuku počtů důležitá pomůcka - kuličkové počítadlo.

V r. 1922 byla zavedena povinná 8 letá docházka a systém obecných a měšťanských škol. Jako povinný předmět byl zaveden tělocvik. Měšťanská škola nebyla v Hrabové nikdy zřízena, děti ji navštěvovaly v okolních obcích.

Další důležitá změna byla uskutečněna až v r. 1948. Povinná docházka se zvýšila na 9 let a školy se dělily na národní (5 let), střední (4 roky), gymnázia a odborné (2 – 4 roky).

V Hrabové nastoupil v r. 1949 do funkce ředitele školy Boh. Cigánek. Stále rostoucí  počet dětí si vynutil vybudovat nouzovou dřevěnou stavbu, do které bylo umístěno 10 tříd!. Celkem se vyučovalo na  pěti místech v obci, do školy chodilo 830 žáků. Škole sloužil i nouzový heraklitový barák na místním hřišti. Tělocvična nebyla, v nejnutněnších případech byl využíván sál hostince U lípy.

O nové školní budově v blízkosti Šídlovce  se rozhodlo až v r. 1955, začalo se tam učit v prosinci  1957. Ale to je již nová kapitola zdejšího školství.

 Diplomová práce Kateřiny Kollárové  velmi dobře popisuje vzdálenější i nedávnou minulost  místního školství. Bylo by záslužné zveřejnění  této práce v některém se současných informačních prostředků, přístupném většímu počtu čtenářů.

17. 8. 2016   V.S.