Deník N: Článek o Luďku Pachmanovi

Vyšel v Deníku N 11. listopadu s názvem „Žil, jako by se stále vrhal do plamenů.“  V podtitulku  se uvádí:  Brilantní šachový mozek nejprve nasadil všechny své síly do služeb komunismu, pak prozřel  a s neutuchající vervou bojoval proti němu.

Pro mou generaci byl Luděk Pachman  (1924 – 2003) neobyčejnou  osobností, nyní je téměř neznámý. To je důvod ke zveřejnění  tohoto článku v HN.  Pro Deník N ho napsal Jan Wirnitzer.

Otec  budoucího geniálního šachisty byl textilní dělník, matka mu zemřela,  když mu bylo pět let. Šach hrál od dětství, v sedmnácti letech  vyhrál první turnaj. O dva roky později se na šachovnici utkal s ruským velmistrem  Aljechinem, a   o jeho budoucnosti bylo rozhodnuto. Jeho cílem bylo  dosažení světového  prvenství v této hře.

Věnoval se jí zcela, vyhrával turnaje,   a také ji propagoval v dobovém tisku. To bylo již po roce 1945, kdy vstoupil ko komunistické strany  a propagoval Sovětský svaz včetně jeho tehdejších šachových velmistrů Botvinika, Spasského, Petrosjana  Tala  a také heslo „Sovětský svaz náš vzor“.

Díky šachu měl možnost navštívit státy na všech kontinentech  a seznámit se i s životem lidí „za železnou oponou“.  Postupně revidoval své politické názory, a po „vstupu vojsk“ v roce 1968 se změnil z propagátora komunismu v jeho nesmlouvavého  kritika.  Vystupoval na tehdejších protestních shromážděních v mnoha městech, psal články, nabadající k odporu proti okupaci.

K prvnímu výročí srpnové okupace inspiroval  svého přítele  Ludvíka Vaculíka  k sepsání  památného manifestu s názvem „Deset bodů“.  Manifest měl zburcovat lidi k protestům, nabudil však StB, aby pozatýkala jeho signatáře s Pachmanem  v čele. Po propuštění  z vězení chtěl dál hrát šach, ale  byl za své protistátní postoje vyloučen ze sportovního svazu a z reprezentace. Sháněl si práci, ale nikdo ho nechtěl vzít.

V roce 1972 to vyřešil tím, že se svou manželkou  požádal o vystěhovalecký pas a přesídlil do SNR. Jeho novým domovem se stalo bavorské město Pasov.  Stal se šéfredaktorem zdejšího šachistického časopisu a dopisovatelem mnoha západoněmeckých novin.

Po roce 1989 se vrátil domů, ale jeho mnohaletá izolace od zdejších poměrů ho vedla k návratu do Německa, kde  v roce 2003 ve věku 79 let zemřel.

Spisovatel Josef Škvorecký zachytil Pachmanovy životní osudy a jeho názorový přerod v románu Mirákl ( přeloženo z latiny do češtiny „Zázrak“). Luděk Pachman je v mých očích nezapomenutelným hrdinou našich  novodobých dějin.

28. 11. 2022    V.S.