Drobný život v ohrožení

Odjakživa rád pozoruji a sleduji život drobných živočichů, jako jsou včely, čmeláci, motýli, brouci, ale i ptáci. V lecčems jsou obdivuhodní. Údiv vzbuzují třeba včely a jejich výjimečné navigační schopnosti. Sbírají pyl z květů, které jsou vzdáleny od úlu až deset kilometrů. Na zpáteční cestě letí s nákladem, který převažuje polovinu jejich hmotnosti. V úlu odevzdají pyl dělnicím a letí znovu.  Vynalézavá je i taktika  housenky modráska bahenního. Umí svou vůni okouzlit mravenčí dělnice tak dokonale, že ji pak v mraveništi krmí, opečovávají a chrání, pokud se nepřemění v motýla. Pak, nezdvořile, bez slova rozloučení a poděkování, odletí. Hmyz představuje obrovské množství barev, forem, strategií a životních cyklů.  Hmyz opyluje 80 % plodin, včetně těch, které jsou pro člověka nezbytné.

Každý druh těchto malých tvorečků a našich souputníků  má v přírodě svůj význam. Třeba mravenci likvidují tlející zbytky rostlin, chrobáci odstraňují výkaly jiných tvorů a ploštice hubí škůdce, jako jsou mšice, svilušky nebo roztoči. Hrobaříci odklízejí mršiny drobných savců a zabraňují šíření nebezpečných nemocí. Hmyzem se živí práci, kteří mají v koloběhu života na této planetě také své nezastupitelné místo.

Ale blíží se katastrofa!  Hmyzu, ptáků a ostatních drobných živočichů nezadržitelně ubývá. A viníkem je člověk. Hlavním problémem je intenzivní využívání polních a lučních ekosystémů. Tam přežijí jen ty nejodolnější druhy, kterých je jen několik. Z krajiny zmizely meze, polní cesty, remízky, aleje kolem cest,  květnaté louky. Hmyzu velice škodí i  časté sekání luk a ploch, na kterých roste tráva společně s bylinami. Kvetoucí byliny se nemohou vysemenit, což narušuje jejich přirozený vývoj a má vliv i na nedostatek potravy pro jiné  druhy živočichů. Samostatnou kapitolou je  používání pesticidů a průmyslových hnojiv, jakož i hospodaření na rozlehlých plochách bez mezí, stromů  a křovin.

To všechno sleduji při svých častých vyjíždkách do okolí. Za velkou událost pokládám spatření  vlaštovky, sýkorky, datla, nebo dokonce poštolky. Netopýra jsem neviděl již několik desítek let.  Zcela se ztratili nejen někteří motýli, čmeláci, chrousti, kobylky luční, ale dokonce i mravenci. Kde v Hrabové  ještě existuje „opravdové“ mraveniště, kopec jehličí a drobných větviček, hemžící se mravenci?  Kdysi  navštěvovali  každoročně Pilíky nádherní pláci, labutě. Někdy dokonce párek. Ale již nenavštěvují. Proč? Stále vzácnější jsou zde i odolné volavky.

Co by se mohlo napravit?  Těžko lze přeměnit rozlehlé plochy polí v prostoru mezi bývalými hrázemi  západně od místní komunikace K Pilíkům v menší role, oddělené mezemi. To je zcela nereálné. Stejně jako jiný způsob využití zátrávněných ploch, na kterých se pasou koně z farmy Na Rozvodí. Ale je možné upustit od až úzkostlivé péče o travnaté pásy kolem komunikace Domovská, K Pilíkům, Poplužní, a zejména kolem cyklostezky, vedoucí  od Bělské K Mitrovicím.  Zdejší přírodě by velmi pomohla u výše uvedených cest dosadba chybějících stromů.  Žádoucí by bylo budování tzv. hmyzích hotelů, ve kterém se zabydlí příslušné druhy hmyzu, jakož i instalace ptačích budek. Snad se  alespoň to brzy stane, není to příliš finančně náročné.

13. 10. 2022    V.S.