Hrabovská "Rajfajzenka"

 Bylo to velmi úspěšné  peněžní družstvo, které existovalo neuvěřitelných 49 let, a  to od roku 1903 do roku 1952.   

 Družstva tohoto typu začala vznikat v německých zemích  v polovině 19. století a nazývala  se podle jména jejich zakladatele, Fridricha Wilhelma  Reiffeisena,  „Rajfajzenky“.  V českých zemích byl jejich propagátorem František Kampelík, a  tak později dostaly název  „Kampeličky“. Byly to peněžní spolky, určené pro menší obce, kde se lidé navzájem dobře znali  a důvěřovali si.

V Hrabové byli u zrodu  zdejší  „Rajfajzenky“  Ludvík Staněk, Jan Vogt, František Bartoník, Viktor  Olšanský a učitel  František Němec.  Stalo se tak v roce 1903.

Princip činnosti těchto družstev  byl následující:  Jejich  členové  si v nich ukládali své úspory z úrokem  cca 3 % a zájemci o půjčku zaplatili na úrocích poněkud více.  Ze vzniklého  zisku byli placeni funkcionáři družstva.   Mezi volené funkcionáře patřilo vedení družstva a dozorčí rada. Dlouholetým funkcionářem hrabovské rajfajzenky byl  Jan Olšanský (25 let činnosti ve vedoucích funkcích )  a učitel Štěpán Němec,  který byl  neuvěřitelných 42 let pokladníkem družstva.

Peníze se půjčovaly místním sedlákům  na stavby a opravy  domků, stodol, chlévů a stájí, na nákup pozemků, dobytka, pícnin, osiva a hospodářských strojů, v pozdějších  letech  si místní živnostníci půjčovali na vybavení dílen, obchodů  a provozoven,  ostatní občané na nákup nábytku  a vybavení domácností, a také i na výbavu pro nevěsty a výplatu dědických podílů.  Dokonce  v jednom případě i na nákup rybí násady do selského  rybníka.

Šlo o krátkodobé půjčky na  2 – 4 roky. Ručiteli byli tři až čtyři místní občané, členové družstva.  Ne všem  zájemcům  o půjčku bylo vyhověno. Splátky byly měsíční, v případě potřeby vypomohli ručitelé.

Družstvo  v Hrabové mělo 200 – 300 členů, největší zájem o půjčky byl  na počátku 20. století a pak v meziválečném období.  Rekordním rokem byl rok 1923, kdy bylo uloženo a vzápětí  půjčeno cca 500 tis. Kč.  Půjčovalo a splácelo se i po roce 1945.

 Tato spořitelní družstva  končila  svou činnost v roce 1952, kdy byla sloučena  se Státní spořitelnou.  Snahy o obnovení jejich činnosti po sametové revoluci v roce 1989  nebyly úspěšné.

Nemohu nezmínit a nevzpomenout   tzv. střádanky.  Byly to kovové skříňky s otvorem pro drobné mince.  Obdrželi  je zdarma členové družstva pro jejich  děti. Ty si do nich ukládaly svůj „výdělek“ za různé  domácí práce a také peněžní  dary od příbuzných. Třeba za dobré vysvědční.   Čas od času navštívil malý střadatel  pokladníka družstva, který pokladničku vyprázdnil a příslušný obnos  zapsal  včetně úroků na spořitelní kartu dítěte. Bylo to z hlediska výchovného velmi účinné.  Děti se tak učily  od malička  šetřit  a vážit si  peněz.

Ale to všechno  je již  dávno pryč a současná generace je úplně jiná.  Prý je v současné době u nás cca 900 tisíc občanů, kteří mají vážné problémy se splácením svých půjček.  To v době, kdy existovaly kampeličky, nebylo možné. Bez důvěryhodných (a hlavně bohatých)   ručitelů by jim nikdo nepůjčil. 

12.8.2020     V.S.