Hrabovské listy č. 5/2018

Je to úplná bomba!  Sleduji tzv. radniční periodika v širokém okolí již mnoho let, ale ještě jsem se nesetkal s pokusem tak podrobně  vysvětlit občanům význam komunálních voleb a dokonce  poskytnout  velmi konkrétní informace  o „kvalitách“ místních volebních subjektů.

Tím  míním  riskantní  nápad  Petra Žižky na volební přílohu  Hrabovských listů. Nemohu v této souvislosti necitovat  důležitou radu občanům z titulní stránky,  kde v sloupci šéfredaktora čtu: „Kdo k volbám nejde a pak je nespokojen, měl by sám sebe fackovat“.   Tato stručná a jasná věta  vysvětluje důvody, proč se zrodil nápad na volební přílohu Hrabovských novin. Kéž by se z tohoto počinu stala tradice!

Nyní se pokusím sdělit čtenářům Hrabovských novin některé mé dojmy a  postřehy, které mě v Hrabovských listech č. 5 (mimo volební přílohu)  nejvíce zaujaly.

Z hlediska emocionálního to byl článek Jiřího Slepičky „ Hrabovský rodák Jan Jurečka sloužil svou primici“ . To proto, že si uvědomuji velký význam křesťanské víry i v současném duchovně  chudém světě a  vše, co podporuje naše pradávné křesťanské  kořeny je nutno preferovat. Příjemný  pocit z textu ještě umocnily nádherné snímky manželů Hromádkových. Nevím, jak to dělají, ale měl jsem pocit, že osobně sleduji průběh této slavnosti.  

S hlediska „politologického“ to byl na str. 4 rozhovor  Jana Sochy, tajemníka MOb Hrabová, s šéfredaktorem HL  Petrem Žižkou.  Jan Socha připustil, že jeho  dřívější  doporučení pro občany  Hrabové  „Táhněte spolu za jeden provaz“  je sice líbivé, ale pro rozvoj obce zavádějící a dokonce možná i škodlivé. To v situaci, kdy na jednom konci pomyslného lana se vyskytnou „tahouni“, oplývající  sice svými hlasivkami, ale  ne mozkovými závity. Tyto poznámky Jana Sochy mě utvrdily v přesvědčení, že „ze všech špatných řešení“ je tím nejlepším trpělivé  prosazování zásad zastupitelské demokracie, kde v konkurenčním boji  politických stran se u voleb rozhodne, kdo další čtyři roky  bude řídit naši radnici. Ať  se nám to líbí nebo nelíbí, hlavní slovo má občan – volič a ne „zdivočelí“ aktivisté se sociopatickými příznaky.

Mezi politologická témata  bych zařadil ještě článek  Jiřiny Pavlíkové „Volit – nevolit“ na str. 15. Její popis emocionálních  pocitů,  se kterými se setkávají  u voleb rodáci, vídícími si  navzájem až  do svých „ kuchyní",  je velmi  zajímavý.

Třetím článkem tohoto druhu, hodný zamyšlení, je  úvodník  Petra Žižky pod názvem  „Po ovoci poznáte je“, kde je i varující věta o falešných prorocích z evangelia  apoštola Matouše.

Z hlediska dodržování tiskového zákona  mohou být naše HL příkladem pro ostatní obce. Tradičně velký prostor se dává názorům opozičních zastupitelů. Konkrétně v tomto čísle měl svůj prostor  předseda opoziční  ČSSD Jan Dvořák, autor dvou článků.  

Ostatní informace. Zaujal mě příspěvek Kateřiny Trávníčkové „Školička Šídlo zve k zápisu a setkávání“. Troufám si tvrdit, že mám dobrý „nos“ na místní talenty a předpokládám, že Kateřina nás v budoucnu velmi příjemně svými aktivitami překvapí. A to nejen podnikatelskými.  Zařadil jsem ji do stejné „škatulky“ jako další schopné a perspektivní  příslušnice  a příslušníky naší  mladé generace. Mám tam již  Martina Slepičku , Rosťu Gromnicu jr. s manželkou,  Janu Batelkovou, Janu Václavíkovou, Štěpána Pravdu  a netrpělivě vyhlížím další. Nepochybuji, že jsou další i mezi našimi Sokoly a hasiči, ale, bohužel, je neznám a tak o nich nemohu referovat.

Závěrem:  Nejsem jistě jediným občanem Hrabové, který dovede ocenit profesionální kvality našeho šéfredaktora. Opakovaně tvrdím a dokonce to mohu dokázat, že tak kvalitní místní časopis nemají široko daleko. Proto se vždy naštvu, když někdo  radí našemu  šéfredaktorovi, co má nebo nemá zveřejňovat.   Tak jako laik neradí doktorovi  jak má léčit své pacienty, taviči v ocelárně jak má tavit ocel, tak je stejně nevhodné radit šéfredaktorovi HL, jak má koncipovat náš  časopis.  

10. 9. 2018     V.S.