Dne 30. 4. 2019 jsem v HN napsal, že se pokusím o inovaci tohoto webu, a to tím, že jednou týdně zveřejním vtip, který možná pobaví i současnou generaci.
Napadla mě ještě jedna možnost zatraktivnění mého webu. Na místním FB někdy čtu komentáře a poznámky, které stojí za zveřejnění i na stránkách HN. Některé jsou zajímavé, některé jsou problematické, některé také úplně blbé.
Dnes zveřejním první díl tohoto nového seriálu ve vztahu k informacím na místním FB.
Moravskoslezský deník přinesl v minulých dnech zprávu, že před čtvrtstoletím skončila těžba uhlí v Ostravě. Čtenáři se dozvěděli, že za uplynulých 200 let se na území města a v blízkém okolí vyhloubilo 316 jam, některé až do hloubky 1350 m. Z podzemí se vyvezlo na povrch za tu dobu okolo 450 mil. t. černého uhlí.
Mám ještě ve své paměti těžní věže dolů Šalomoun, Hlubina, Jeremenko, Jindřich, Odra, Generál Svoboda,Trojice, Alexandr a další. Podrobně znám historii nedalekého dolu Paskov.
Mnoho mých příbuzných, spolužáků a známých našlo na šachtách svou obživu. Dokonce jsem jako student využil možnosti příivýdělku na občasných brigádách v dolech a mám vlastní zkušenost s prací horníka v podzemí.
Jsou mi celkem známy příčiny postupného útlumu těžby uhlí. Ložisko se v podstatě vyčerpalo, těžba přestala být rentabilní. Významné byly i ekologické problémy, těžba uhlí uprostřed a v okolí krajského města není trvale možná.
Ale nyní k podstatě věci. Na místním FB jeden občan Hrabové v reakci na tento článek v Moravskoslezském deníku napsal:
„Je velkou chybou, že doly nebyly zakonzervovány. Takto jsou zatopené a zničené. Až bude uhlí opět vzácnou komoditou, bude se to celé muset budovat znovu“.
Přiznám se, že takovou blbost jsem již dávno nečetl. A také mě zaujalo, jak lehce, sebevědomě a kategoricky servíruje uvedený občan tento svůj názor veřejnosti. Vůbec se nezamýšlí nad (slušně řečeno) problematickým obsahem svého sdělení.
Co si asi mám představit pod pojmem „zakonzervovat“ tyto doly? A proč by se to mělo dělat, když zásoby uhlí již jsou vytěženy?
Po vytěžení uhelných zásob se důl zlikviduje. Těžní jáma se zasype a z povrchu se odstraní příslušné objekty. To je normální postup.
Napadá mě, že možná někteří občané (včetně R. G.) mají dojem, že v podzemí Ostravy je ještě významné množství uhlí, které se může těžit v budoucnu. Ale udržování dolů pro eventuální budoucí těžbu je technicky a ekonomicky nemožné. Z důlních děl by se musela nepřetržitě čerpat voda a také by bylo nezbytné likvidovat důlní plyny. Tyto činnosti jsou velmi nákladné. Kdo to bude platit? A proč v situaci, kdy spotřeba uhlí výrazně klesá a vede se celosvětový boj za omezení jeho spalování? Takže nápad s „konzervací“ ostravských šachet není reálný.
Na závěr ještě jedna poznámka. Těžba uhlí na Ostravsku sice v minulosti poskytla obživu místnímu obyvatelstvu, ale na druhé straně měla nedozírné negativní důsledky. Všichni mí příbuzní, kteří pracovali na šachtách, skončili v invalidním důchodu. Také těžký průmysl, závislý na uhlí ( hutě, chemie), měl (a stále ještě má) negativní dopady na zdraví lidí, na ekologii a v neposlední řadě i na sociální strukturu zdejšího obyvatelstva se všemi zápornými důsledky, které se řeší dodnes, a to velmi obtížně.
Vůbec si neumím představit obnovu těžby uhlí uprostřed Ostravy. Přínosem pro tento kraj bude určitě i zastavení těžby v okolních uhelných dolech. Doba uhlí a železa na Ostravsku pomalu končí, a je to tak dobře.
7. 5. 2019 V. S.