Jaromír Šavrda - dokončení

Během druhého pobytu ve vězení se zdravotní stav Jaromíra Šavrdy dále zhoršoval. Těžce se pohyboval a nápadný byl i úbytek váhy. Přesto musel  absolvovat  v celém rozsahu i druhý trest a je propuštěn na svobodu  až v květnu r. 1984.

Po návratu z vězení mu významně pomohl  emigrant  profesor František  Janouch  žijící ve Švédsku tím, že prostřednictvím PEN klubu převzal nad Jaromírem Šavrdou ochranu a zprostředkoval vydání v zahraničí  jeho dvou básnických sbírek.  Doma jsou mu vydány samizdatem některé jeho dřívější  i současné práce.  V r. 1985 soubor povídek „Autostop v sobotu odpoledne“ a román „Ulice se zákazem vjezdu“, dva soubory básní a v r. 1987 obsáhlá publikace „Přechodné adresy“, kde  poutavě  popisuje své zážitky z vězení.

Kromě literární tvorby píše v té době články pro Chartu 77 a také se angažuje ve Společnosti přátel USA. Jsou tam i další disidenti, jmenovitě Alexandr  Vondra, Petr Cibulka, Stanislav  Devátý, Tomáš  Hradílek, Ivan Jirous a Pavel Wronka.

Jeho osobnost byla na Ostravsku výjimečná. Nebylo zde tolik jemu podobných, kteří  měli odvahu se otevřeně a veřejně postavit proti tehdejšímu režimu. Po propuštění z vězení v  r. 1988  se v jeho bytě v Ostravě- Zábřehu nadále  schází skupina disidentů, která se postupem času rozrůstá.

Jaromír Šavrda umírá 2. 5. 1988 ve svých 55 letech. Režim se mu mstí i po smrti, v celé Ostravě se nenajde nikdo, kdo by byl ochoten vytisknout parte. Pohřeb se uskutečnil na hřbitově v Hrabové za účasti několika občanů a disidentů ze severní Moravy.

Skupina disidentů pokračovala ve své činnosti i po smrti Jaromíra Šavrdy. Zasloužila se o to jeho žena  Doroles,  v  bytě panelákového domu v Ostravě -  Zábřehu pokračovaly pravidelné schůzky a probírala se nejen politická, ale i kulturně společenská témata. Něco podobného, jako bytové semináře disidentů v Praze.  Snahy o utajení neměly úspěch, celý byt byl odposloucháván a mezi disidenty  byli dokonce i agenti STB.  Ale to již byl režim u konce svých sil.

Činnost Jaromíra Šavrdy byla po roce 1989 oceněna takto:  V r. 1993 byl jmenován čestným občanem města Ostravy, v r. 1998 mu propůjčil prezident Václav Havel řád T.G. Masaryka. Byla po něm pojmenována  ulice v městské části Ostrava-Jih. Na jeho památku  byla uspořádána 8. května 2008  v hrabovském kostelíku mše. Tehdy uběhlo 20 let od jeho smrti.

Mě u Jaromíra Šavrdy mimo činnost disidentskou zaujala i jeho literátní tvorba. Již v r. 1992 jsem obdržel na besedě s Doroles Šavrdovou jeho knihu  „Přechodné adresy“. Pro dnešní mladou generaci  je asi zcela nezajímavá, ale možná jsou i výjimky.

 Na pultech knihkupectví se jeho knihy již asi nevyskytují, ale snad v knihovnách?  Prostudoval jsem knižní fondy všech ostravských veřejných  knihoven a zjistil následující:

Román  „Půjdeš, nevrátíš  se“ je k dispozici čtenářům v Ostravě a Výškovicích. Verše „Struny míru“ v Ostravě, Hrabůvce a v Plesné. Román „Ostrov v souostroví“ v Ostravě, Hrabůvce a Porubě. Fantastické povídky „Příběhy třetího času“ v Ostravě a Výškovicích. Básně „Tužkou na okraji“ v Ostravě, Hrabůvce, Výškovicích a Porubě. Román „Vězeň č. 1260“ v Ostravě, Hrabůvce, Výškovicích a Porubě.

Uvedený přehled dokazuje, že Jaromír Šavrda patří stále mezi autory, o které je zájem. Jinak by jeho knihy byly již dávno z knižních fondů vyřazeny. Toto zjištění mě velmi potěšilo.

Novinář a spisovatel Jaromír Šavrda má shodou různých okolností svůj hrob v Hrabové. Určitě si zaslouží úctu a občas i vzpomínku. Ne každý patřil v oné pohnuté době po r. 1968 mezi ty statečné.

Kdo by měl zájem o podrobné osudy J. Šavrdy, doporučuji publikaci Jakuba Adámka  z r. 2010 s názvem „Svědomí Ostravy“. Je k dohledání i na internetu na  adrese www.moderni-dejiny.cz.

10. 9. 2016    V.S.