Jaromír Šavrda - zapomenutý hrdina

Výjimečných osobností z dob nedávné  totality je v našich krajinách velice málo. Vlastně jen jeden,  Jaromír Šavrda. Napsal jsem o něm v Hrabovských novinách dva články, pro zájemce jsou stále k dispozici v záložce „Ostatní“, datum zveřejnění 9. a 10. 9 2016.

Píši tento článek proto, že v minulých dnech, přesně 25. května, uplynulo již 84 let od jeho narození.

Byli jsme vlasně stejného stáří, on ročník 1933, já ročník 1935. V mých očích je velkým hrdinou. To proto, že měl odvahu otevřeně vyslovit svůj nesouhlas s tehdejším režimem. V té době to bylo něco výjimečného. Většina občanů (a já také) se tehdy snažili pouze přežívat a vyčkávat, až „někdo jiný“ se postará o nápravu. Po srpnu r. 1968 odešly z KSČ poslední zbytky idealistů a zůstali tam jen nenapravitelní fanatici a kariéristé.  Byli takoví i v Hrabové a někteří obratně „obrátili kabát“ v r. 1989 a velice rychle se stali propagátory nového způsobu myšlení. Já jim to nezazlívám, mysleli to vždy dobře. Hlavně pro sebe a svou rodinu.  

Ale vracím se k Jaromíru Šavrdovi. Dodnes si vzpomínám na jeho články v  deníku Nová svoboda z doby kolem r. 1968.  Tyto noviny vykonaly obrovskou práci v uvedené dramatické  době a jejich zásluhy nebyly dodnes oceněny. Jaromír Šavrda nebyl tehdy tím hlavním  hrdinou, byl pouze řadovým zaměstnancem Nové Svobody.  Dle mých vzpomínek byl hlavním hrdinou redaktor  Jan Kubíček, kterého v pvrńích hodinách okupace deportovali obrněným transportérem na sovětské velitelství až do Trenčína, kde mu bylo vyhrožováno fyzickou likvidací, pokud neukončí svou „kontrarevoluční“ novinářskou činnost.

Jaromír Šavrda se stal kritikem  tehdejšího režimu  v dalších letech, a to především vydáváním  samizdatových tiskovin. Za tuto činnost byl odsouzen v r. 1978 k 55 měsícům vězení.  Po návratu z výkonu trestu se aktivně zapojil do Charty 1977 a v r. 1982 byl zatčen opět, a to za údajné pobuřování.

Pro mě je Jaromír Šavrda také výborným spisovatelem. Vyhovuje mi jeho způsob psaní, který je ovlivněn jeho novinářskou profesí. Napsal celkem 8 publikací, z toho 2 básnické sbírky. Mnou nejvíce oblíbenou knihou jsou „Přechodné adresy“, ve které autor  vypráví velmi barvitě o svých zážitcích z komunistického kriminálu.

Zajímalo mě, kolik knížek  od tohoto spisovatele, pochovaného na našem  hřbitově, je  k dispozici v místní knihovně. Vůbec žádná. Alespoň podle oficiálního seznamu  knižního fondu této knihovny.

28. 5. 2017   V.S.