Jaromír Šavrda

Na webových stránkách městského obvodu Hrabová je v popisu historie naší obce i zmínka o tom, že na našem hřbitově je hrob Jaromíra Šavrdy. Většina občanů ví, že to byl odpůrce minulého režimu a že jeho hrob navštívil v r. 1990 tehdejší prezident Václav Havel. Nejsem si jist, zda jsou známy další podrobnosti o životě a díle této výjimečné osobnosti.  Pokusím se s těmi nejdůležitějšími údaji seznámit čtenáře Hrabovských novin.

Jaromír Šavrda se narodil v r. 1933 v Ostravě. Absolvoval gymnázium v Českém Těšíně  a filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze, obor český jazyk a literatura. Na této škole potkal i svou budoucí manželku Alenu. Brzy po uzavření sňatku se jim narodil syn Jiří.

Vrátili se do Ostravy a Jaromír získal místo učitele na jedenáctiletce v Porubě, později byl přeložen  na hornické učiliště.  V r. 1968 reagoval na výzvu A. Dubčeka o nezbytnosti obrody KSČ a vstupuje do této strany. Stává se redaktorem deníku Nová svoboda. Využívá zrušení cenzury a píše o různých nešvarech tehdejšího politického  i  hospodářského života. Píše i recenze na knihy  Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka a dalších reformních spisovatelů. Tehdy byl deník  Nová svoboda  platformou pro  propagaci „Pražského jara“.

Vše se změnilo po r. 1968. Byl vyloučen z KSČ a zbaven místa v Nové svobodě. Ještě určitou dobu pracoval pro Moravskoslezský týden. V té době končí dálkové studium práv a stává se podnikovým právníkem v nakladatelství PULS. Dokonce mu ještě vychází kniha, kritizující v podtextu invazi z r. 1968, do prodeje se však již nedostala, celý náklad byl zlikvidován. Také nakladatelství PULS bylo zrušeno a Jaromír Šavrda nastoupil v r. 1971 jako skladník v Geologickém průzkumu v Hrabové. 

V té době je již sledován STB. Velmi citelně ho tehdy zasáhla  smrt jeho manželky Aleny. Přichází další rána, a to je vyloučení ze studia práv, těsně před promoci.

V r. 1972 začíná s vydáváním samizdatové edice LIBRI PROHIBITI. Vydal  Solženicynovo Souostroví Gulag, Úsměvy od J. Masaryka, Filozofii dějin od J. Patočky, Švandrlíkovy Černé barony a další tehdy zakázané knihy.  Znovu se  oženil, jeho druhou ženou se stává Doroles Kubalová, se kterou ho pojíilo dlouholeté přátelství a souzvuk politických názorů.

V r. 1975 došli ve vedení Geologického průzkumu Hrabová  k názoru, že Jaromír Šavrda svým vzděláním nestačí na funkci skladníka.  Nabídku na místo dělníka na průzkumných vrtech musel odmítnut pro špatný zdravotní stav a je převeden do invalidního důchodu.

Aktivně pracuje stále na své edici a věnuje se i chovu koček, se kterými jezdí na výstavy. Mimo to poskytuje zdarma právní pomoc potřebným, převážně přátelům a známým. To byla záminka pro trestní stíhání se zdůvodněním „nepovoleného podnikání“. V září 1978 je vzat do vyšetřovací  vazby, při domovní prohlídce byly nalezeny psací stroje a různá tehdy zakázaná literatura. Přibylo pak obvinění z „pobuřování“, kterým měla být Šavrdova samizdatová činnost.

Ve vyšetřovací vazbě  se velmi zhoršil jeho zdravotní stav. Obvinění z nedovoleného podnikání byl u  soudu zproštěn, avšak za činnost v edici LIBRI PROHIBITI a za spolupráci z pražskou edici PETLICE je odsouzen  na dva a půl roku nepodmíněně, k pokutě 5 tis. Kčs a k propadnutí části majetku (4 psací stroje a zabavené knihy). Pak je  převezen do věznice v Ostrově nad Ohři. Je natolik nemocen, že je uznán práce neschopným.

První, co po propuštění v březnu 1981 učinil, bylo podepsání Charty 77. Pokračuje dále v práci na samizdatech. Navíc si přibírá i přepisování materiálů Charty 77.

Šavrdovi jsou pod neustálým dohledem policie. Jejich byt je odposloucháván, návštěvy sledovány. Do toho přichází další rána osobního rázu. Jeho syn Jiří emigroval přes Jugoslávii do USA.

Jaromír Šavrda je znovu  zatčen v září r. 1982, a to opět  za „pobuřování“. Krajským soudem v Ostravě byl odsouzen na 25 měsíců. Ve vězení píše knihu „Přechodné adresy“, ve které reflektuje zážitky z prvního uvěznění. Za mřížemi vznikla rovněž básnická sbírka  a dvě knihy s tématikou o chovu koček. Zabaven a navždy ztracen byl rukopis jeho  další knihy „Tunel U“, což byl sci-fi román.

Komentář HN:  V líčení pohnutých osudů spisovatele a disidenta Jaromíra Šavrdy  bude pokračováno  zítra.  Možná, že si ho přečtou i někteří občané Hrabové, vždyť životní příběh tohoto muže je výjimečný a v lecčems poučný i pro současnou generaci. Třeba v tom, že ještě nedávno existovali mezi námi jedinci, kteří měli velmi ušlechtilé cíle a obětovali pro ně velmi mnoho. V dnešní době něco nepředstavitelného. 

9. 9. 2016    V.S.