Při současných diskusích o rouškách, respirátorech a dalších možnostech ochrany jsem si vybavil vzpomínky na svá studentská léta, konkrétně na roky 1953-1958. Tehdy jsem často „brigádničil“ v Nové ocelárně VŽKG. Se studenty tam „vymetli“ ty nejhorší práce. Obvykle jsme byli nasazeni na čištění mřížoví regenerátorů ocelářských pecí nebo na vývoz popílku ze spalinových kanálů. Prostředí bylo horké a extrémně prašné. Po vzoru místních zaměstnanců jsme se chránili rouškami různého typu. Nejúčinnější byly vlněné nebo bavlněné šály. Čas od času se vypraly v kbelíku s vodou.
Vzpomněl jsem si na ty doby při četbě dnešního Hrabova.info. Úřad má pouze omezenou zásobu roušek, a to pro ty opravdu potřebné. Těm ostatním nabízím mou zkušenost, zimní šály má každý ve svém šatníku.
Po přečtení informace na Wiki Spript ( Nákazy přenášené vzdušnou cestou) jsem přesvědčen o významu i této jednoduché a dostupné ochrany.
Rouška jakéhokoli typu může zabránit i vdechnutí kontaminovaného prachu. A to je velmi důležité! Nemocní lidé nasycují své okolí kapénkami, které vlivem zemské gravitace nakonec skončí na chodnících a jiných komunikacích a prostřednictvím prachu pak mohou proniknout do organizmu zdravých lidí.
Zjišťuji, že většina našich lidí se rychle přizpůsobila současné situaci. Během několika dnů překonali neopodstatněné psychické zábrany a při pobytu mimo domov používají roušky. Je to velmi dobrá zpráva, lidé si uvědomují vážnost situace a chovají se zodpovědně. Společně s dalšími opatřeními bude tato nákaza úspěšně zvládnuta. Na místě je respektování všech opatření, doporučovanými odborníky a vládními činiteli.
20.3.2020 V.S.