Knihy roku dle Deníku N

V anketě, uspořádané Deníkem N,  vytvořilo  130 osobností českého veřejného a kulturního života žebříček nejzajímavějších knižních titulů na našem letošním knižním trhu.

Hrabovské noviny informují o pěti z nich, a to v pořadí podle získaných hlasů.

 Kateřina Tučková:  Bílá Voda.  Příběh mladé ženy, která se rozhodla vstoupit do kláštera a věnovat se duchovním záležitostem. Je popsán denní život v klášteře Bílá Voda do kterého byly převezeny v 50. letech minulého století řeholnice z celé tehdejší ČSR. Kniha, téměř se 700 stránkami, popisuje osudy nejenom těchto žen, ale i politické události té doby. Výjimečná je i jazyková vytříbenost textu a působivý způsob vyprávění těchto příběhů s prvky dokumentu. Spisovatelka opět potvrdila, že patří mezi nejlepší současné literární tvůrce v ČR.

Jaroslav Rudiš:  Winterbergova poslední cesta. Stručný děj knihy:  Jan Kraus, původem z Vimperka, žije od roku 1986 v Německu, kde se živí jako pečovatel o staré lidi na konci jejich života. Je požádán jedním z nich, aby se společně vydali na cestu po střední Evropě.  Za dopravní prostředek si zvolili železnici a za průvodce  starý baedecker z roku 2013. Podle přání klienta, pana Winterberga, putují po stopách jeho dávné lásky, o kterou přišel ve zmatcích po skončení 1. sv. války. Venku je zima, a za okny vlaku ožívají staré, dávno zapomenuté příběhy.

T.S. Eliot: Pustá země.  Tentokrát zde máme poezii, útlou knihu T.S. Eliota z roku 1922, která je mnohými znalci považována za nejvýznamnější básnické dílo anglické literatury 20. století. Básník zcela mimořádným způsobem navazuje na tisíciletou tradici světové literatury, počínaje Homérem.

Guzel Jachina: Vlak do Samarkandu.  Román tatarské spisovatelky, žijící v Rusku, pojednává o zničujícím hladomoru v Povolží v porevolučním Rusku v roce 1922. Mnoho dětí zůstalo bez rodičů, odsouzené k smrti hladem.  Některé měly to štěstí, že se dostaly do  evakuačního vlaku, který je měl převést do vzdáleného Samarkandu ve Střední Asii. Tímto úkolem byl pověřen mladý, nezkušený voják Rudé armády. Dopravním prostředkem byl vlak. Chybělo však potřebné vybavené, oblečení, potraviny, léky.  Na dlouhou cestu nebyla ani větší zásoba  paliva pro lokomotivu.  Časté zastávky způsobené poruchami, doplňováním paliva, přepady banditů, vojenských oddílů různých armád, vedly k časovým ztrátám, k úmrtím a k nezměrnému utrpení dětí. Ale nakonec cíle bylo dosaženo a mnoho dětí zachráněno.

Annie Emauxová: Roky. Tato francouzská autorka vypráví svůj osobní příběh, ve kterém popisuje léta 1940 až 1946 prostřednictvím svých deníkových zápisů a také vzpomínek. Z těchto poznatků a minulých dějů vyvozuje předpovědi budoucích událostí. Způsob vyprávění je neobvyklý. Autorka píše o sobě jako o „ní“, o holčičce, dívence, studentce, manželce, zralé ženě, učitelce či stárnoucí ženě.  Všechny tyto osoby pozoruje zvenčí a snaží se dobrat jejich rozpoložení, myšlenek, tužeb. Jde o  neosobní autobiografii, která je velmi  působivá.  V letošním roce obdržela  Annie Emauxová Nobelovou cenu za literaturu.

13. 12. 2022        V.S.