Knižní čtvrtek o knize Jáchyma Topola

Po osmileté přestávce vydal  Jáchym Topol v roce 2017 svou další knihu s názvem „Citlivý člověk“. Hlavními hrdinou je potulný herec  a také  spisovatel a básník  s přezdívkou Mour nebo Táta.  Se svou drogově závislou ženou  Soňou a dvěma mentálně a fyzicky retardovanými  chlapci tato rodina v otřískaném autě křižuje  Evropou  a Táta má snahu vystupovat na různých hudebních festivalech a technopartách.  Živobytí pro rodinu shání různými,  často i nezákonnými způsoby. Nakonec  zvítězil stesk po  domově a „citlivý člověk“ se svou podařenou rodinou  se usadí  v zanedbaném kempu na břehu Sázavy ve společnosti jemu podobných ztracených existencí . Do děje vstupuje prostitutka  Světlana, její milý Kája, motorkářská tlupa v čele s Bisonem, vyděračský klan Baštů, bezdomovci Šupina, Brambůrek, Napalm, Máúcta, Pájka, Lomoz, Máťa Píťa  a další.

Děj je velice zajímavý,  jedna neobvyklá situace vzápětí přechází v další, některé jsou grotestní, jiné dramatické. V tomto  exotickém  prostředí alkoholiků  se  řeší smysl života,  mezinárodní vztahy, náboženská víra, ruskoukrajinský konflikt, morálka,  oprávněnost sebevraždy,  problematika stárnutí a další témata. Do děje vstupují i ruští motorkaři Noční vlci,  francouzský  herec  Žérár Depardie, Voloďa Putin, Andrej Lukašenko.  Je zmínka i  o Miloši Zemanovi.

Neobvyklá jsou i  některá slova a slovní obraty:  Zunkne si (napije se), zachruje se ( přikryje se dekou), nasoukej se do tý sukně ( obleč si sukni), butrák (kámen), borďas ( nevěstinec), být na šrot ( být opilý), drobáky (drobné mince),  cucat lahváč  (konzumovat láhvové pivo), cucat petku (konzumovat tvrdý alkohol).

Skoro  na každé stránce  se vyskytují  vulgární názvy  vyměšovacích a pohlavní ch orgánů lidského těla. Pro zdůraznění významu děje nebo v emočních situacích se často  používá slovo „kur..“ , někdy i několikrát v jedné větě. Kupodivu tento vulgární jazyk nepůsobí nepatřičně a rušivě a odpovídá  vzdělání a myšlení jednajících osob.

Kniha je plna neobvyklých situací, popsaných  neobvyklým  jazykem.  Příkladně: „Leží v šeru, zakutý v modře proužkovaných peřinách, dekách. Pergamenová kůže tváře. A chlupy deroucí se z šedivých fleků, jimiž je tvář pokrytá jako nestejnorodými  vrstvami kůry. Řidina vlasů, potem slepených v chomáče až výstředně trčící s žilnaté lbi. Diluviální krk se záhyby žluté kůže, přepadávajícími přes límec pyžama  ztuhlého potem, špínou a sračkami v brnění.“

Jáchym Topol (*1962) je český básník, prozaik, hudebník a žurnalista, syn básníka a dramatika Josefa Topola a také starší bratr Filipa Topola, frontmana kapely Psí vojáci. Po roce 1986 se začal stýkat s disidenty z okruhu Václava Havla, podílel se na rozšiřování zakázané literatury, publikoval v samizdatu své básnické sbírky . Živil se všelijak, i jako topič a nosič puten s uhlím. Byl mu blízký tehdejší  underground.

Od roku 1980 působil jako textař a zpěvák skupiny Psí vojáci, byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue, členem redakce týdeníku Respekt, působil i v redakci deníku Lidové noviny. Nyní pracuje jako dramaturg knihovny Václava Havla.

Jeho literární tvorba má své  obdivovatele i své kritiky. Mezi ně patří i Václav Klaus, který označil knihy  Jáchyma Topola za „falešné a prázdné“.

22. 7. 2021       V.S.