Knižní čtvrtek o knize Jana Balabána

Ostravský spisovatel Jan Balabán (1961 – 2010) se věnoval žánru s názvem „existenciální povídky“, kdy konání hlavního hrdiny je spojeno  s určitou životní krizí, kterou se snaží různými způsoby překonat.

Opakují se motivy úzkosti, bezvýchodnosti a  pocity absurdnosti  lidské existence. Časté jsou snahy hrdinů těchto povídek o izolaci od ostatních nebo o řešení různých osobních problémů alkoholem.

Kniha Jana Balabána „Možná že odcházíme“ obsahuje 20 těchto povídek, vyšla v roce 2004 a byla odměněna cenou Magnesia Litera za rok 2005.

Vybral jsem z ní dvě ukázky:

  „ Pořád naložena ve vaně. Já nevím, čím to je, ale ta moje ženská se koupe snad třikrát denně“ povzdechl si Roman Hradílek a znalecky pootočil pivem, které mu právě přinesli. Jen s ním tak pootočil na porcelánovém tácku a spokojeně přikývl, jako když hráč v mariáši řekne: Barva? Dobrá! „To je koupací komplex, to je u žen po třicítce normální, to neřeš,“ ujistil ho kumpán Wagner, „ta moje  to před rozvodem taky dělala.“ (Ukázka z povídky „Uršula.“)

„Kdo si půjde zakouřit?“ zavolala sestra do chodby oddělení psychiatrie. Ze všech pacientů , kteří po večeři bezcílně bloumali v omezeném prostoru uzavřeného oddělení, se přihlásili jen dva muži. Doktor Kraus, biolog z nemocniční laboratoře, který zde opět přistál po několikaměsíčním pití. Byl tu podruhé a hrozně si to vyčítal. Po prvním pobytu odcházel s jakousi nadějí a dokonce i kýmsi očekáván. Teď mu však svět na druhé straně bílých zdí připadal ještě nehostinější  než ta pustá země, která zbyla v jeho nitru. Druhý kuřák tyto věci nikdy neřešil. Pavel Červenka řečený Paloš, pravidelný fekventant této instituce, byl ještě mladý muž, takové dítě s předčasnými stařeckými rysy v obličeji dítě, které se tváří, že o ten svět kolem nestojí, i když už musí tušit, že je to spíš naopak. (Ukázka z povídky „Cedr a kladivo.“)

Ještě několik slov o  Janu Balabánovi. Narodil se v Šumperku a brzy se z celou rodinou přestěhoval do Ostravy. Na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval obor čeština – angličtina. Po ukončení  této školy pracoval jako překladatel ve Vítkovických železárnách.  Publicistou „na volné noze“ se stal po roce 2007, napsal  pět povídkových knih, poslední vyšla posmrtně v roce 2011. Kniha „Možná že odcházíme“ patří mezi ty nejúspěšnější.

 Zemřel nečekaně v pouhých 49 letech,  místem jeho posledního odpočinku je Městys Sněžné na Moravě.

3.6.2021       V.S.